Němci se chystají v neděli zvolit nový Spolkový sněm a lze očekávat, že čím nudnější byl předvolební boj (nebo snad lépe řečeno kampaň), tím napínavější budou volby samotné. Ještě nikdy totiž nebylo tak krátce před hlasováním tolik nerozhodnutých voličů. Není přitom ani tak zajímavé, kdo vyhraje a kdo skončí druhý, jako spíše to, kdo bude třetí, kdo zasedne v příští vládě a zda bude pokračovat velká koalice konzervativců a sociálních demokratů.

Možná si řeknete "jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet". Jenže nahlíženo z Česka, mezi Angelou Merkelovou a Martinem Schulzem, hlavními kandidáty na spolkového kancléře, jsou podstatné rozdíly. 

Zatímco předseda hnutí ANO Andrej Babiš ze svého stranického programu šikovně udělal knižní bestseller, německým pravicovým populistům z Alternativy pro Německo (AfD) se takový husarský kousek přes veškerou snahu zatím nepovedl. Od úterka prodávají svůj volební program jako elektronickou knihu na Amazonu, třebaže si jej lze zdarma stáhnout z webových stránek AfD. Snaha kontroverzní protiimigrační strany vydělat na voličích vyvolala pobouření a Amazon musel přece jen couvnout.

Vybrat si dav, který někam směřuje, postavit se do jeho čela a zvolat: "Všichni za mnou!" To je recept na úspěch německé kancléřky Angely Merkelové, která v pondělí udělala další ze svých typických obrátek o 180 stupňů a dala svým poslancům volnou ruku při hlasování o legalizaci manželství homosexuálů. Novou normu, jíž se v Německu říká Manželství pro všechny, v pátek ráno podle očekávání schválil Spolkový sněm.

Je to týden, co dotlouklo srdce Helmuta Kohla, jednoho z nejvýraznějších evropských poválečných státníků, kancléře sjednotitele a spolutvůrce společné Evropy. Na tom se shodovaly prakticky všechny komentáře médií a politiků, které mu odpustily i skvrnu v podobě skandálu kolem utajených sponzorů jeho Křesťanskodemokratické unie (CDU), který byl smutnou tečkou za jinak velkolepou politickou kariérou. Mezitím se ale kolem Kohla rozhořela další bitva, do níž už nemůže zasáhnout: souboj o jeho dědictví, zatím jen o to politické.

Němečtí sociální demokraté (SPD) si mohou připadat jako na horské dráze. Když už to vypadalo, že jsou úplně na dně, vynořil se jako spasitel Martin Schulz. V průzkumech šla strana raketově nahoru a už už se zdálo, že bývalý předseda europarlamentu vystřídá na podzim v čele spolkové vlády Angelu Merkelovou. V posledních týdnech ale následovala ledová sprcha v podobě tří prohraných zemských voleb za sebou, z čehož ty poslední připomínaly spíš výprask. Vlastními silami již SPD zářijové parlamentní volby vyhraje jen těžko. Může jen doufat, že se veřejné mínění zčistajasna obrátí proti kancléřce a jejím konzervativcům (CDU/CSU).

Je to opravdu zvláštní případ: osmadvacetiletý nadporučík německé armády Franco A. (posádkou ve Francii) se nechal zaregistrovat jako syrský uprchlík, aby mohl (s největší pravděpodobností) později spáchat teroristický útok. Vina za něj pak měla padnout na migranty, které důstojník jako pravicový radikál nenáviděl. Kdyby s takovým bizarním námětem přišel filmový scenárista, vyrazili by s ním asi všude dveře. A přesto je to pravda. Skandál hýbe Německem už několik dnů a stává se z něj politikum – především po naprosto nevhodné reakci ministryně obrany Ursuly von der Leyenové.

Chladná, napjatá, rozpačitá, křečovitě zdvořilá a s několika trapnými momenty. Tak vesměs popisují komentáře washingtonskou schůzku Donalda Trumpa a Angely Merkelové. Ovšem přestože z obou státníků asi nikdy velcí kamarádi nebudou, jejich setkání lze s odstupem času hodnotit spíše pozitivně.