Existuje mimozemská civilizace? Giordano Bruno psal o mnohosti světů. Galileo přemýšlel, zda někdo nežije na Slunci. A fanoušci seriálu Akta X věřili, že "pravda je tam někde venku". A s ní i létající talíře z jiných planet. Jenže ani lety do vesmíru, desítky let pozorování nebo sondy vyslané do vzdálených končin vesmíru nepřinesly uspokojivou odpověď. Možná je načase se smířit s tím, že jediný mimozemský život, se kterým se kdy lidstvo setká, je to ve filmech a televizi. Jestli ještě někoho bude bavit takové snímky točit nebo je sledovat. 

Hemží se naše vesmírné okolí životem, nebo je Země s přítomností živých organismů osamocenou výjimkou? Odpověď na tuto otázku nedává spát celým generacím badatelů.

Existují další světy vhodné pro život i někde "tam venku"? Podobně se možná při pohledu na noční oblohu alespoň jednou ptala většina z nás. Astronomové ale na otázku navazují a ptají se: Pokud ano, za jakých podmínek – kde je máme hledat a byli bychom vůbec schopni takové planety zachytit? Nedávná konference The Astrophysics of Planetary Habitability se zabývala právě těmito tématy. Jaké odpovědi i nové otázky nám přinesla?

Rudou planetu dnes pokrývá suchá mrazivá pustina. Vlivem nízkého atmosférického tlaku se na jejím povrchu takřka nikdy neudrží tekutá voda – tu zde nalezneme buď ve formě ledu, nebo vodní páry. Kapalná zůstává jen výjimečně, za přítomnosti vhodných příměsí, a vždy jen po krátkou dobu. Dnešní Mars tak rozhodně není žádnou rajskou zahradou. Před miliardami let tomu ale mohlo být docela jinak.

Velikostí jsou srovnatelné se Zemí, ale o podmínkách panujících na jejich povrchu zatím víme velmi málo a obíhají kolem hvězdy dramaticky odlišné od našeho Slunce – to jsou tři planety, jejichž objev vzbudil velkou pozornost vědecké obce i široké veřejnosti. Jak je budeme moci zkoumat a zjistit, nakolik jsou Zemi skutečně (ne)podobné?

Období hromadných vymírání, při kterých několikrát vymřela velká část pozemských druhů, jsou jedněmi z nejděsivějších a zároveň nejvíce fascinujících událostí v historii Země. Snad každý někdy slyšel o konci éry dinosaurů před 65 miliony let, který zřejmě zapříčinil dopad obrovského asteroidu v oblasti dnešní střední Ameriky.

O sluneční soustavě jsme zvyklí uvažovat jako o místě téměř neměnném od doby záhy po jejím vzniku, ale ve skutečnosti jde o systém, který se stále vyvíjí. Příkladem mohou být Saturnovy vnitřní měsíce Mimas, Enceladus, Tethys, Dione a Rhea. Nová práce naznačuje, že se pravděpodobně po zničení předchozích měsíců vzájemnou srážkou zformovaly možná jen před pouhými 100 miliony let.

Přáli byste si letět na Mars? Možností máte několik – přihlásit se do některého z kolonizačních programů, které se při jejich dosavadním vývoji vůbec neuskuteční, pokusit se stát se astronautem v ESA, která ale na lidskou misi na Mars neklade důraz… Pokud je vám však mezi třinácti až osmnácti lety, můžete se v rámci Expedice Mars zúčastnit simulované mise tak jako letošní finalisté této soutěže. Možná se právě někdo z letošních účastníků za pár desítek let podívá na Mars doopravdy…