Mohl to být obyčejný oběd s kolegy jako každý jiný den. Jenže italský fyzik Enricco Fermi jim položil zásadní otázku: "Kde tedy všichni jsou?" Nemyslel tím nepřítomné spolupracovníky, ale mimozemské civilizace. Už tehdy, roce 1950, ho trápilo, jak je možné, že se lidstvo ještě nesetkalo s žádným životem mimo planetu, i když je vesmír obrovský, plný galaxií a jiných planet.

Je to k nevíře. Od Fermiho otázky uplynulo více než 65 let, ale na tuto otázku nedokážeme odpovědět o nic lépe než tehdy. Neznamená to, že jsme skutečně ve vesmíru sami?

Komunikace ničením úrody

Z astronomického hlediska je hledání skutečně obtížné. Výchozím předpokladem pro hledače vesmírného života je najít planetu podobnou Zemi. Nic by nemuselo být snazší, vždyť vesmír má planet víc než dost. A v tom je právě ten problém.

Jen v pozorované části vesmíru je tolik galaxií, kolik je hvězd v naší Mléčné dráze. Sto až čtyři sta miliard hvězdokup má údajně dohromady přes 10²² až 10²⁴ hvězd. Nepředstavitelné číslo znamená, že na každé zrnko písku na Zemi připadá ve vesmíru deset tisíc hvězd. Najít v takové přehršli planetu podobnou Zemi by se rovnalo skutečně zázraku.

Přesto bylo od roku 1995 objeveno na 400 podobných planet u cizích hvězd. Jestli je na nich ale nějaký život podobný tomu našemu, je zatím - jak se říká - ve hvězdách.

I když jsme zatím asi nejhlučnějším kusem vesmíru, i z černých hlubin kolem nás přicházejí různé zvuky v podobě šumů a praskotů. V roce 1977 jeden takový přijal radioteleskop Ohijské státní univerzity. A podivný signál nebyl jen tak ledajaký, trval 72 vteřin. Zapisovač z něho byl natolik překvapen, že ho označil anglickým výrazem překvapení WOW! Jenže bombastický název je jedinou věcí, co po signálu zůstalo. Již se nikdy více neopakoval, nikdo nikdy nezjistil odkud přišel, případně co znamenal.

Proč by si ale lidstvo mělo dávat práci s hledáním? Neměli bychom počkat až nás vesmířané osloví sami?

Obvykle se předpokládá, že to budou příslušníci extrémně vyspělé a inteligentní civilizace. Pak ale kruhy v obilí, které někteří ufologové připisují právě UFO, jsou velice zvláštním způsobem komunikace. Otázkou navíc je, zda bychom se zachovali podobně na cizí planetě s životem a jako první kontakt bychom jim zničili část úrody na polích nápisem "NASA".

Ztraceno v překladu

Problém hledání jiných civilizací spočívá ale i v kulturní rovině. Náš rozsah komunikačních schopností je extrémně omezený. Nejsme schopni ani komunikovat se zvířaty, tak proč předpokládáme, že s jinými civilizacemi to dokážeme?

Američané nikdy netrpěli nedostatkem sebevědomí, ani při hledání jiných civilizací. Na začátku 70. let tak NASA vyslala do vesmíru sondy Pioneer 10 a 11, které nesly plaketu s vyraženým obrázkem muže a ženy, lodí a mapou sluneční soustavy. Ponechme stranou problém vizuálního spektra, ve kterém desku vidíme my, a v níž by byla jedině viditelná pro mimozemšťana.

Obrázek, která nesla sonda Pioneer 10 | zdroj: NASA

Člověk i z naší sluneční soustavy by musel hodně přemýšlet, co mají jednotlivé symboly znamenat. Například, že jachta za mužem představuje vesmírnou sondu a její zpáteční adresu na planetu. I pro lidi z našeho kulturního okruhu je obrázek badatelským oříškem.

NASA má ale nezměrnou důvěru v inteligenci jiných civilizací. Dvojice sond Voyager z roku 1977 našim potenciálním sousedům nese na zlatých deskách nahrané obrazové i zvukové poselství. Mimozemšťany čeká pozdrav v různých jazycích včetně češtiny, morseovka, nebo zvuk traktoru, či polibku.

UFO mezi námi

Lidstvo se ale nedalo nikdy odradit tichem a mimozemšťany jsme si prozatím alespoň vytvořili. I když jsme je nikdy neviděli, víme o nich vše. Víme, jak vypadají. Jistě, je trochu s podivem, že tvorové vyšší inteligence chodí nazí, zatímco méně inteligentní lidský druh se liší od všech zvířat právě neustálou potřebou se oblékat.

Možná až se s nimi jednou setkáme, mimozemšťané budou se divit, proč jsme jim přiřkli jako dopravní prostředek létající talíř, když naše letadla vypadají úplně jinak. 

Z vědeckého bádání o jiných organismech ve vesmíru jsme si v kulturní rovině vytvořili specifický žánr, který ve skutečnosti odráží chování naší vlastní civilizace. Legendární E.T. Mimozemšťan se svou nekonečnou dobromyslností není ničím jiným, než filmovou obdobou Dostojevského Idiota. Stejně jako on si ve světě lidského egoismu a sebestřednosti připadá jako z jiné planety.

Superman zase představuje úspěšného migranta do Spojených států. Navzdory odlišným schopnostem se úspěšně integruje, pracuje, platí daně a slouží americkému lidu. Když bojuje se zlem, tak na straně americké střední třídy.

Jistě, pokud se mimozemšťané ale nechovají podle našich pravidel, jsou za to po zásluze potrestáni. Jakkoli Den nezávislosti připomíná násilnou kolonizaci amerického kontinentu evropskými osadníky, lidstvo invazi nakonec poráží.

Jenže ani filmové a televizní UFO nemůže fungovat na diváky pořád stejně. Po módní vlně v 90. letech, která se úspěšně převalila i přes Česko, zájem o mimozemšťany výrazně opadl. Záhada neidentifikovatelných létajících talířů už v hlavních zprávách nedostává žádný prostor, knihy Ericha von Dänikena už neplní výlohy knihkupectví a při nočních procházkách se nebojíme únosu vesmírným korábem. Skoro to vypadá, že jsme se s naší osamělostí ve vesmíru smířili. A nebo je pravda přece jen "tam někde venku", co myslíte?