"Otec moravské archeologie", lékař, speleolog a amatérský archeolog. Česko-německý vlastenec i přítel romantického malíře Josefa Mánesa. Především však objevitel proslulého "halštatského pohřbu" v Býčí skále.

V knihách Eduarda Štorcha se násilím nešetří. Lovci mamutů se mnohdy pouští do křížku mezi sebou, ale ještě častěji vedou boje s jinými tlupami pravěkých lidí. Pazourkové nože, oštěpy a sekeromlaty létají vzduchem, až čtenář nabyde dojmu, že je boj o kořist a území prostě v lidské nátuře. O to překvapivější je fakt, že antropologové shromáždili jen málo přímých důkazů násilí mezi různými skupinami lidí doby kamenné. 

Těžko si představit invazivnější vstup státu do soukromí, než jakým byla čínská politika jednoho dítěte. Největší sociální experiment v moderní historii lidstva skončil oficiálně letos v lednu, s jeho následky se ale bude Čína vyrovnávat ještě po několik generací. Čísla přitom ukazují, že jeho praktický dopad spočíval spíše v tragédiích jednotlivců než v proklamovaném prospěchu většiny.

Pohádky toho s vědou na první pohled mnoho společného nemají. Leckdo by dokonce mohl pochybovat, jestli je vůbec výzkum ústně tradovaných příběhů k něčemu dobrý. Rázně se tyto spekulace rozhodla utnout dvojice originálních vědců – literární historička a evoluční biolog. Dali dohromady údaje o rozšíření základních typů příběhů a aplikovali na ně metody, kterými se normálně studuje evoluční historie "stromu života". Výsledky předčily všechna očekávání.

Jen Ťia-le Chuej-chou, pět znaků čínského jména Karla Slavíčka, českého misionáře u císařského dvora v Číně. Hudebník, astronom a matematik, sinolog a jezuitský kněz, rodák z Jimramova na Vysočině. Jeho dopisy se cení jako důležitý pramen informací o Číně první poloviny 18.  století i vědeckých astronomických poznatků. 

Amerika před třiceti lety přišla o iluzi, že raketoplány jsou nezničitelné. Chlouba její techniky skončila na dně oceánu – stejně jako "nepotopitelný" Titanic. 

"Bez Nehra nebylo by Mariánských Lázní," praví historik. A nelze než souhlasit. Se vznikem druhých nejznámějších českých lázní je jméno Josefa Nehra nerozlučně spjato. O jejich založení se snažil po čtyřicet let.

Vědní obory se někdy potkávají na opravdu neobvyklých místech. Vezměme si třeba historickou parazitologii – výzkum toho, jakými cizopasníky trpěli naši předkové. Aby na tuto zajímavou otázku mohli odborníci najít odpověď, tak si musí zahrát na detektivy. Ve stylu Indiana Jonese cestují po muzeích a archeologických nalezištích a vyhledávají dobře zachované lidské pozůstatky. Jen jim, pravda, nejde o zlaté artefakty, ale cosi mnohem titěrnějšího – mikroskopické zbytky parazitických organismů. V tom ovšem potřebují pomoc archeologů, takže jejich bádání vyžaduje dobrou znalost biologie, lékařství i historických disciplín. Zachovaných těl je však poskrovnu, a tak se výzkumníci musí poohlédnout i jinde. Jedním z nejvydatnějších zdrojů informací se překvapivě ukázaly být lidské výměšky.