Zapálené autobusy, pochod až k domu prezidenta Michela Temera v São Paulu a střety s policejními jednotkami za použití slzného plynu. Brazilská generální stávka, která 28. dubna zasáhla velká města ve všech 26 státech, skončila divoce. Paralyzovala hromadnou dopravu a významnou část ekonomiky. 

Pro Michela Temera to byla první zahraniční zkouška v roli brazilského prezidenta. Jen několik dní poté, co senát definitivně potvrdil impeachment dočasně odstavené prezidentky Dilmy Rousseffové, musel Temer na schůzce skupiny G20 v Číně prezentovat novou tvář latinskoamerického giganta. Neobešlo se to bez drobných problémů a škobrtnutí, které ilustrují, v jak těžké pozici se náhradník Rousseffové právě nachází.

Olympiáda v Rio de Janeiru je v plném proudu, což přináší nejen sportovní příběhy zvýšenou za hranici, ale také pokusy přiblížit divákům hostitelskou zemi, o níž drtivá většina Čechů stejně jako tuzemských novinářů moc nebo spíš nic neví. A že je to tentokrát obraz patřičně apokalyptický, který spolehlivě potěší každého, kdo olympiádu sleduje z bezpečí domova na televizní obrazovce.

Když se Sněmovna reprezentantů v neděli večer konečně dostala k hlasování o odvolání prezidentky Dilmy Rousseffové, probíhalo v typicky brazilské atmosféře. Především se protáhlo na několik dlouhých hodin, protože poslanci k vlastnímu hlasu připojovali všemožné zprávy a věnování. Nejčastěji rodinným příslušníkům. "Pro moje děti! Pro Marinu, Julietu a Renza," vyjmenoval svoje potomky poslanec Renzo Braz. Poslankyně Renata Abreu zase hlasovala "pro mého manžela Gabriela a mého syna Rafaela". A jeden z jejich kolegů se pro jistotu k mikrofonu ještě vrátil, protože zapomněl pozdravit svého syna.

Levice v Latinské Americe od začátku 21. století zřejmě nezažila horší rok, než byl ten předchozí. V Argentině skončila dlouholetá vláda Justicialistické strany. Ve Venezuele drtivě prohrál Nicolás Maduro, nástupce populárního Cháveze, parlamentní volby a u moci se drží jen pomocí diktátorských praktik. Dokonce i v Bogotě, hlavním městě Kolumbie a jednom z nejdůležitějších měst celého kontinentu, v říjnu neuspěl levicový starosta Enrique Penalosa.

Chudoba a Brazílie vypadají na první pohled jako spojené nádoby. Země se proslavila svým vlastním názvem pro slum (favela) a filmy jako Město bohů, které se odehrávají v těchto sociálně vyloučených oblastech na okraji měst, postižených extrémním násilím a stejně extrémní mizérií. Kdo dnes dorazí do Brazílie a nesledoval pečlivě vývoj v posledních zhruba 15 letech, může mít oprávněný pocit, že se na tom moc nezměnilo: favely dál existují, jejich ulice jsou stále často nevydlážděné a zaplavené odpadky, mezi kterými si hrají děti se psy a dalšími zvířaty.

"Snad jen Bůh dokáže ospravedlnit takovou strašlivou potupu," řekl brazilský fotbalový internacionál Pelé. Při pomyšlení na loňský semifinálový zápas mistrovství světa, ve kterém domácí Brazílii nekompromisně převálcoval národní celek Německa 1:7, mu ještě stále vřela krev v žilách. Ale pokud se tento zápas stal pro hráče i veřejnost synonymem sportovní tragédie, pak lze celé mistrovství světa jako takové označit za takřka národní katastrofu. A to bude Brazílie v příštím roce hostit další velký sportovní podnik – letní olympijské hry.

V brazilských prezidentských volbách se souboj dvou žen nakonec konat nebude. Marina Silvaová, nezávislá kandidátka a naděje mnoha nespokojených voličů, ztratila podporu tak rychle, jako ji získala. Zafungovala ostrá kampaň a obavy ze ztráty sociálních benefitů.