Ze 40 procent až na polovinu. Taková byla trajektorie voličských preferencí Mariny Silvaové, nezávislé kandidátky na prezidentku Brazílie, kterou mnozí už předem viděli v roli hlavy státu. A nejnadějnější soupeřka současné prezidentky Dilmy Rousseffové ze Strany pracujících (PT) se ocitla znovu v roli třetího vzadu.

Pro pochopení situace se musíme vrátit o rok zpátky. Minulé léto totiž Brazílii zasáhly největší protesty v její demokratické historii. Výdaje na konfederační pohár, mistrovství světa a olympiádu a celková nespokojenost vyhnala do ulic miliony lidí. Rozčilení velké části brazilské společnosti, podle průzkumů tehdy až tří čtvrtin, se přeneslo na politickou scénu. Tradiční soupeřící giganti, tedy levicová PT a pravicová Brazilská sociálně demokratická strana (PSBD), byli vnímáni jako viníci špatné infrastruktury, nerovného vzdělání nebo nedostupné zdravotní péče. V módě byla bezpartijnost. Lidé s transparenty některých stran se dokonce vyháněli z protivládních demonstrací. 

Když se Silvaová po tragickém pádu letadla jejího kolegy Eduarda Campose oznámila prezidentskou kandidaturu, okamžitě se stala reprezentantkou loňských demonstrujících davů. V prvotní vlně nadšení v ní lidé spatřovali spasitelku, která ukončí soupeření dvou stran a přinese kýženou změnu politického stylu, ale i obsahu - mimo jiné i důrazem na ochranu přírody.

Se svou minulostí odbojné ministryně životního prostředí a navíc ženy z chudých poměrů, která neuměla do šestnácti let číst a přežila několik smrtelných nemocí, se jevila jako ideální kandidátka pro všechny společenské vrstvy. Okamžitě to potvrdily průzkumy. Některé ankety jí dokonce předpovídali vítězství nad Rousseffovou.

Jenže Marina Silvaová dokázala rychle ztratit atraktivitu. A ukázalo se, že má více slabin, než se původně předpokládalo. V jejím týmu se vynořila řada kontroverzních bankéřů včetně několika obviněných ze zpronevěry. Nerozumný návrh na nezávislé postavení centrální banky jen potvrdil podezření, že se chystá ekonomickou politiku svěřit právě těmto lidem. Umírněné voliče zase odradilo nepřátelství vůči sexuálním menšinám a vystrkování růžků extrémních evangelikálních pastorů, jež kandidátku obklopili.

Současná prezidentka Dilma Rousseffová nasadila všechny síly a finanční prostředky své velké strany, aby soupeřku doslova zašlapala do země. Několikrát denně z televizních obrazovek zněly ze spotů temné hlasy, které hrozily vysokou nezaměstnaností, růstem chudoby nebo varovaly před nekompetentností Silvaové. Sama prezidentka nezapomněla v žádné debatě na soupeřku zaútočit a upozornit na nesrovnalosti v jejím programu. Marina se nedokázala bránit, s každou další debatou byla nepřesvědčivější.

A když se do kampaně zapojil bývalý prezident Lula da Silva, nejpopulárnější hlava státu v brazilské historii, a otevřeně podpořil Rousseffovou, Marina byla v koncích. Po jeho prvním útoku se dokonce rozplakala. Stejně jako její soupeřka se i Silavová považovala za Lulovou žačkou a byla jeho obdivovatelkou. Lula během několika týdnů objel celou Brazílii a připomněl tak, že má pořád ještě v zemi roli králotvůrce.

Marina Silvaová tak paradoxně získala jen o trochu více hlasů než v posledních volbách, kdy kandidovala za trpasličí Stranu zelených (PV) a v televizi se prakticky neobjevila. Nadšení nevyhraněných a bezpartijních voličů, většinou mladých příslušníků střední třídy, se ukázalo jako nespolehlivé. Část z nich musela hodit hlas buď kandidátovi PSDB Aécio Nevesovi, který získal překvapivě přes třicet procent, nebo vložili do urny prázdný lístek. Absentovat nemohli, protože účast ve volbách je v Brazílii povinná. Místo nich opět rozhodli chudší voliči, které se podařilo přesvědčit, že Marina by je mohla připravit o sociální programy a uvrhnout zpět do mizérie.

Na definitivní vítězství se tak může už nyní těšit Dilma Rousseffová, jejíž vzestupy a pády jsou ovšem skoro tak dramatické, jako ty, které prožívala Marina Silvaová.