Libanon čelí v posledních letech enormnímu množství problémů. Zemi doslova zaplavili uprchlíci ze Sýrie, Libanonci navíc čelí hrozbě, že se válka v sousední zemi přelije do jejich země. Od konce jejich vlastní dlouhé a krvavé občanské války pod povrchem stále doutná hrozba náboženského konfliktu. Trápí je také časté politické krize, kvůli nimž kolabují i základní služby jako je odvoz odpadu a dodávka elektřiny. Libanon navíc přežil dlouhé období bez prezidenta, trvající 2,5 roku. Ukončilo ho až teprve minulý týden zvolení Michela Aouna.

Když letos v létě zažilo Turecko neúspěšný pokus o vojenský převrat, na nějakou dobu se zdálo, že hluboce rozdělená společnost zažívá sjednocující okamžik. Proti puči plánovanému menší částí armády se tehdy jednotně postavila vláda i opozice, náboženští aktivisté i přísní sekularisté. Odsoudily jej všechny strany v parlamentu včetně kurdské Lidově demokratické strany (HDP), do ulic vyšly protestovat statisíce lidí. Vzápětí se však ukázalo, že puč místo sjednocení společnosti poslouží k rozdrcení všech, kteří prezidentu Erdoganovi stojí v cestě za absolutní mocí.

Zatímco se však média z logických důvodů soustředí na nesmiřitelné soupeře Hillary Clintonovou a Donalda Trumpa, málo pozornosti se věnuje programovým východiskům stran, které je nominovaly. Jak se od sebe tedy liší představy demokratů a republikánů o budoucnosti Spojených států na základě toho, jak je strany samy formulovaly ve svých oficiálních platformách?

Po neklidném týdnu plném statisícových protestů, desítek zraněných a dvanáctihodinové stávky, se v neděli díky intervenci papeže sešli zástupci opozice s autoritářským prezidentem Nicolásem Madurem. Cílem jejich "předběžných rozhovorů" bylo uklidnit napětí v zemi vyvolaného nekončící ekonomickou krizí a povzbuzeného rozhodnutím zabránit referendu o Madurově odvolání. 

Kontroverzní filipínský prezident Rodrigo Duterte v úterý přijíždí na třídenní návštěvu Japonska. Přiváží s sebou krom jiného nejistotu o budoucnosti vzájemných vztahů a tím pádem i o osudu japonské politiky v regionu. Jeho cesta do "Země vycházejícího slunce" totiž následuje těsně po sérii výroků v konkurenční Číně, kde Duterte oznámil konec partnerství se Spojenými státy a sblížení s Ruskem a Čínou, tedy dvěma významnými japonskými soupeři.

Malvíny neboli Falklandy jsou už téměř dvě století neuralgickým bodem vzájemných vztahů mezi Argentinou a Spojeným královstvím. Spor o vlastnictví nevelkého souostroví v Atlantském oceánu, který v roce 1984 vyvrcholil krátkou válkou, se periodicky otevírá v závislosti na politických okolnostech v obou zemích. Plánovaná cvičení britské armády spustilo zatím nejnovější diplomatickou přestřelku, která hrozí přerušením slibného období mírnění napětí.

Smrt thajského krále Pchúmipchona Adundéta uvrhla obyvatele jedné z nejvýznamnějších asijských ekonomik do napjatého očekávání. Osmasedmdesátiletý monarcha sice na rozdíl od svých předků nedisponoval absolutní mocí, v hluboce rozdělené společnosti však představoval významný svorník a nespornou morální autoritu, která bude zemi chybět. Mimo jiné proto, že po něm má nastoupit nepopulární a dost možná nebezpečný korunní princ Mahá Vatčirálongkón.

Zatímco si čeští voliči vybírali nové krajské zastupitele a senátory, Maročané v pátek 7. října volili své budoucí poslance. Zlí jazykové by mohli tvrdit, že to nebyly volby o mnoho významnější – marocká Poslanecká sněmovna je sice nejvyšším voleným orgánem v zemi a kandidát vítězné strany se automaticky stává premiérem, nicméně pravomoci zákonodárného sboru jsou značně omezeny dominantní figurou krále. Hlasování přesto vzbuzovalo určitá očekávání, týkající se osudu islamistů, kteří jsou v čele vlády od roku 2011.