Africký národní kongres (ANC) v poslední době stíhá jedna špatná zpráva za druhou. Strana zesnulého prezidenta Nelsona Mandely, která v Jihoafrické republice nepřetržitě vládne od pádu apartheidu, na začátku měsíce utrpěla nejhorší volební výsledek v historii a minulý týden navíc přišla o vládu nad nejvýznamnějšími městy v zemi. Je to důsledkem dohody opozičních uskupení, které cítí příležitost po více než dvaceti letech narušit politickou hegemonii jedné strany.

Představte si, že se vaše nezletilá dcera vrací domů školním autobusem. A že na chodníku spatří tělo s prostřelenou hlavou, opatřené nápisem: "známý feťák a možný dealer". Právě takovou zkušenost popisuje pro list Daily Inquirer filipínský spisovatel a lidskoprávní aktivista Robert Francis Garcia. Není to přitom zkušenost ojedinělá – během léta se stále častěji na filipínských ulicích a podél silnic objevují znetvořené mrtvoly, obvykle se svázanýma rukama a zacpanými ústy, vybavené podobným výčtem domnělých zločinů. Je to výsledek nekompromisní války proti drogám, kterou započal nový prezident Rodrigo Duterte.

Na Daniela Ortegu si dnes vzpomenou spíš pamětníci. V 80. letech byl jako vůdce Sandinistické revoluce v Nikaragui, věrný spojenec Sovětského svazu a také úhlavní nepřítel amerického prezidenta Ronalda Reagana celkem častou součástí oficiálního československého zpravodajství. S koncem komunistického režimu v Československu (a shodou okolností prakticky ve stejnou dobu v Nikaragui) se Ortega z televizních obrazovek vypařil a málokdo v tuzemsku si povšiml, že před deseti lety opět stanul v čele Nikaraguy. Nebo že se v poslední době vrací k autoritářským praktikám.

Olympiáda v Rio de Janeiru je v plném proudu, což přináší nejen sportovní příběhy zvýšenou za hranici, ale také pokusy přiblížit divákům hostitelskou zemi, o níž drtivá většina Čechů stejně jako tuzemských novinářů moc nebo spíš nic neví. A že je to tentokrát obraz patřičně apokalyptický, který spolehlivě potěší každého, kdo olympiádu sleduje z bezpečí domova na televizní obrazovce.

Za obzorem dramatických událostí, které v letošní nepříliš okurkové letní sezóně zaplavují Evropu, na hranici mezi Indií a Pákistánem znovu ožívá jeden z nejdelších konfliktů v moderních dějinách. V indické části Kašmíru, ve státě Džammú a Kašmír, probíhají od začátku měsíce brutální střety mezi demonstranty a policií, které si už vyžádaly podle oficiálních zdrojů desítky obětí. Tisíce dalších utrpěly zranění, včetně minimálně stovky s trvalou ztrátou zraku, a celá oblast je neprodyšně uzavřená.

Jižní Súdán měl nedávno oslavit pětileté výročí své existence. Oslavil ho způsobem, který zcela odpovídá krátké historii nejmladšího státu světa – krvavě. 

Turecko se ani nestačilo vzpamatovat z pokusu o vojenský převrat a prezident Recep Tayyip Erdogan už měl jasno, kdo za ním stojí - Fethullah Gülen, islámský klerik pobývající v americké Pensylvánii a muž nazvaný bývalým americkým velvyslancem "druhým nejmocnějším Turkem". Gülen je zároveň zakladatelem globálního hnutí Hizmet ("Služba"), podle názoru prezidenta a jeho strany AKP jakési rakovinové struktury rozežírající celé Turecko zevnitř.

Jinak spíš ospalé město Tucumán na severu Argentiny bylo v sobotu nabité k prasknutí. Na oslavy 200 let od vyhlášení nezávislosti země se sem sjely tisíce návštěvníků. Celá ceremonie započala vztyčením státní vlajky, následované dlouhou mší v místní katedrále za přítomnosti tucumánského arcibiskupa, loni zvoleného argentinského prezidenta Mauricia Macriho, a představitelů jeho vlády. Odpoledne oslavy pokračovaly přehlídkou vojenských kapel z osmnácti zemí světa.