Jistě to bylo shodou okolností, že ve stejný den, 17. prosince, nominovaly dva stranické kongresy na dvou různých kontinentech za své prezidentské kandidáty dva dlouholeté vládce: bolívijského prezidenta Eva Moralese a zimbabwského prezidenta Roberta Mugabeho. Přestože mají oba tito muži za sebou slavnou revolucionářskou minulosti a jejich strany se je rozhodly jednomyslně podpořit, v cestě k dalším rokům u moci jim stojí nemalé překážky.

Dvoudenní návštěva Miloše Zemana v Portugalsku by za normálních okolností nebyla příliš zajímavou zprávou ani pro jednu stranu. Program české hlavy státu se nijak nevymykal podobným formálním událostem - Zeman kromě schůzky se svým portugalským protějškem Marcelo Rebelem de Sousou například navštívil gotický Klášter jeronymitů v Lisabonu, kde položil věnec u hrobu největšího portugalského básníka Luíse Vaz de Camões, zahájil výstavu nazvanou "Karel IV. a víra" v Cascais, a zúčastnil se podnikatelského fóra.

"Skandální". Tak označila polská premiérka Beata Szydłová páteční protesty před polským Sejmem, které na okamžik vyústily ve střety s policií, a při nichž v budově dolní komory parlamentu uvízly stovky poslanců. Demonstrace odpůrců jejího kabinetu Szydłová popsala jako "důsledek bezradnosti a frustrace těch, kteří přišli o moc a nedokážou Poláky přesvědčit o své pravdě". Polský ministr vnitra Mariusz Błaszczak volil ještě ostřejší slova: "Podle mého názoru jsou páteční události pokusem opozice nelegálně převzít moc."

Sýrie, Irák a také často opomíjený Jemen jsou tři země na Blízkém východě v centru brutálních válečných konfliktů, kde spolu s obyvateli těchto zemí trpí i jejich nesmírné kulturní bohatství, datující se v mnoha případech do samých počátků lidské civilizace. Celý svět byl svědkem zničení antických perel jako Palmyra nebo Nimrúd doslova v přímém přenosu, když je skupina známá jako Islámský stát (IS) vyhazovala do povětří.

Venezuelský prezident Nicolás Maduro si nemůže stěžovat na nedostatek špatných zpráv. Od těsného volebního vítězství před třemi lety se mu sice daří udržovat a dokonce ještě posilovat osobní vládu, kdysi nejbohatší země Jižní Ameriky se ale v jeho rukou propadá do stále většího chaosu a chudoby. A zároveň do stále intenzivnější izolace nejen na mezinárodní scéně, ale i ve vlastním regionu, jak dokazuje čerstvé pozastavení členství v obchodním sdružení Mercosul.

"Voda je život, Evo je vrah". Tento nápis se objevil na transparentu jedné z mnoha demonstrací, které se v posledních dnech staly každodenní součástí života velkých bolívijských měst. Nejchudší stát v Jižní Americe totiž sužuje nejhorší sucho za posledních 25 let a "Evo", tedy bolivijský prezident Evo Morales, se zatím marně potýká s jeho následky.

"Jako zloděj pod rouškou noci". Tak podle dlouhé řady kritiků jednal filipínský prezident Rodrigo Duterte, když v pátek nařídil přenesení těla diktátora Ferdinanda Marcose na manilský Hřbitov hrdinů, tedy nejposvátnější pohřební místo v celé zemi, kde spočívají ostatky třiceti tisíc padlých bojovníků proti japonské okupaci, prezidentů, významných vědců a umělců. Duterte tímto krokem znovu potvrdil svůj obdiv k autokratickému vládci Filipín – a zároveň v zemi vyvolal nemalé vášně.

Kolumbijský prezident Juan Manuel Santos, čerstvý držitel Nobelovy ceny míru, má za sebou asi nejtěžší období ve funkci. Od neúspěšného referenda o dohodě s marxistickými povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) musel usilovně vyjednávat na všech frontách, aby zapracoval argumenty kritiků a zároveň neznepřátelil samotné rebely.