První významná prohra vlády strany Právo a spravedlnost (PiS). I takto by se dalo interpretovat čtvrteční hlasování v polském Sejmu, jímž poslanci přesvědčivě smetli ze stolu návrh na další zpřísnění potratů v zemi. Stalo se tak přes původně hlasitě deklarovanou podporu špiček PiS. Zpátečku zařadila dokonce i polská katolická církev, původně hlavní bojovník za prosazení tvrdšího postupu proti interrupcím. Pro umělé přerušení těhotenství tak v zemi bude nadále platit dosavadní legislativa z roku 1993. 

267 tisíc mrtvých. 30 tisíc unesených. 30 tisíc pohřešovaných. 7 milionů lidí bez domova. Takové jsou hrozivé statistiky nejdelší občanské války v Latinské Americe, která měla po 52 letech naději na ukončení. Sloužit k tomu měla historická mírová dohoda, podepsaná zástupci kolumbijské vlády a veliteli FARC 27. září v Havaně. O osudu této dohody a tím pádem i čtyřletých mírových vyjednávání v neděli rozhodovali kolumbijští voliči, kteří navzdory všem průzkumům i předpokladům mezinárodního společenství dojednaný mír těsnou většinou odmítli.

Byl to další týden, který otřásl dlouho budovanými vztahy USA s donedávna nejvěrnějším spojencem v jihovýchodní Asii. Filipínský prezident Rodrigo Duterte se v klíčových projevech vymezil vůči Američanům a jejím aktivitám v regionu, naznačil možný odklon své politiky směrem k americkým soupeřům a slíbil oslabení vzájemné vojenské spolupráce.

Ponížení. To museli cítit členové venezuelské vlády a ostatně i běžní obyvatelé historicky jedné z nejbohatších zemí Jižní Ameriky po nejnovějších výrocích peruánského prezidenta. Pedro Pablo Kuczynski (obecně známý jako PPK), lídr naopak jednoho z nejchudších států kontinentu, totiž v projevu na Valném shromáždění OSN a v následujících rozhovorech pro světová média vyzval k humanitární pomoci pro "hladovějící" Venezuelu.

Dalo by se říct, že latinoskoameričtí prezidenti a prezidentky nezažívají svoje nejšťastnější období. Většina současných hlav států z levé i pravé části politického spektra se musí potýkat s drastickým poklesem popularity, doprovázeným v některých případech i masovými protesty, jaké nyní trápí prezidenta Brazílie nebo prezidentku Chile. Nejmocnější muž Mexika, Enrique Peña Nieto, v tomto ohledu není žádnou výjimkou. I když může být až s podivem, nakolik se mu daří své vlastní postavení v druhé nejdůležitější zemi Latinské Ameriky ještě zhoršit. Naposledy oficiálním pozváním Donalda Trumpa.

Pro Michela Temera to byla první zahraniční zkouška v roli brazilského prezidenta. Jen několik dní poté, co senát definitivně potvrdil impeachment dočasně odstavené prezidentky Dilmy Rousseffové, musel Temer na schůzce skupiny G20 v Číně prezentovat novou tvář latinskoamerického giganta. Neobešlo se to bez drobných problémů a škobrtnutí, které ilustrují, v jak těžké pozici se náhradník Rousseffové právě nachází.

Francois Hollande a Nicolas Sarkozy patří mezi nejviditelnější kandidáty na budoucího prezidenta Francie. Přestože se však o jejich šancích v celonárodním hlasování hlasitě spekuluje už dlouho, ani jeden z nich zatím nemá jistou nominaci vlastního politického uskupení. Musí totiž nejprve porazit výrazné soupeře ve stranických primárkách, kteří mají nemalé šance pohřbít předčasně jejich politické ambice.

Labouristé, největší opoziční strana ve Velké Británii, se připravují na neobvyklou událost i v rámci své dlouhé a bohaté historie – poprvé od roku 1945 čelí jejich předseda možnosti být sesazen během svého funkčního období. Jeremyho Corbyna, kontroverzního předsedu z levého spektra strany, vyzval pouhý rok od zvolení k souboji kandidát středu Owen Smith.