Čistí Češi proti špinavým muslimkám

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Dalibor Olšanský

Při pohledu na skandál s muslimkou v burkinách v jednom z pražských akvaparků by se mohlo zdát, že v Česku žije jeden expert na hygienu vedle druhého. Ale žádné strachy, jediná letní jízda autobusem, tramvají, trolejbusem či vlakem vás rychle vrátí do reality.

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: ThinkStock

"7.7.2017 v Aquaparku Čestlice jsem vyděl tyto dvě muslimské zrůdičky s parchantama," začíná facebookový příspěvek jednoho z neohrožených islamofobních bojovníků za čistotu rasy a bazénů. Škoda, že se stejnou vervou nevěnuje také čistotě své rodné řeči, ale když děláte něco tak smysluplného, jako je boj proti islámu na sociálních sítích, na banality typu gramatika nezbývá čas.  

"Je to nechutné protože nevíte jestli nejsou posrané, nehledě na další infekce které vznikají při nedodržování základní hygieny nebo jestli se neodpálí," pokračuje dál příspěvek.

19875484_795221997321184_8014409095593530827_n

Burkiny v čestlickém akvaparku,zdroj:Facebook

Jeho autor má samozřejmě pravdu. Co vůbec pohledává nějaká muslimská špína v našich bazénech, do kterých čistotní Češi hbitě močí, takže se musí chlorovat tak, že z toho po hodině plavání pálí oči? Velmi reálná je také hrozba, že se muslimka v mokrých burkinách odpálí, protože pro teroristy fyzikální zákony neplatí.

Čestlický akvapark se proti nenávistné vlně ohradil - návštěvníkům plavky kontroluje a vyfocená muslimka má na sobě přece jen plavecký úbor, byť pro Česko neobvyklý. Za pravdu mu dává třeba ministr pro lidská práva Jan Chvojka nebo ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová s tím, že si bazény v rámci svobody podnikání stanovují vlastní návštěvní řády. Zajímavé přitom je, že v případě zákazu cigaret v hospodách se na svobodu podnikání nijak nehledělo. Ale zpátky k burkinám.

Neméně zajímavé je, že proti burkinám vesměs brojí lidé vnímající islám jako zpátečnické, tmářské náboženství, které silně omezuje práva žen. Otázkou je, co práva žen omezuje víc – náboženství, které je zahaluje, nebo lidé, kteří zahalené ženy chtějí vykázat zpátky za dveře svých domovů nebo je proti jejich vůli vysvléknout donaha.

Burkiny přitom paradoxně vznikly proto, aby se muslimky mohly více zapojit do běžných činností. Existují relativně krátce, něco přes deset let, a mezitím je začaly používat i příslušnice jiných náboženství, ale také ženy, které nechtějí vystavovat své tělo na odiv třeba ze zdravotních důvodů.

Zatímco ve Francii se burkiny řešily už před rokem, pro Česko jde relativně o novinku, se kterou se veřejnost teprve musí nějakým způsobem vyrovnat. Faktem je, že nepřijatelný by byl v bazénu naopak i zcela nahý člověk, ale třeba proti neoprenům nikdo nic nenamítá.

Stejně nepřijatelné je ovšem také fotit bez svolení jiné lidi a jejich fotky pak umisťovat internet. Dáma v burkinách v čestlickém akvaparku možná leckoho pobouřila, žádné zákony ale neporušila. Zato ten, kdo ji vyfotil, porušil její právo na ochranu osobnosti.

Když pojedeme tam k nim (myšleno do zemí fousatých násilníků a týraných žen v burkách), tak také budeme muset dodržovat jejich zákony a zvyklosti, zní častý argument islamofobů. Co začít tím, že budeme dodržovat vlastní zákony? To je dobrý výchozí bod, nemyslíte? 

Tagy: Česko domácí česká společnost víra a náboženství zdraví a životní styl společnost a veřejné mínění náboženské symboly

Zdroje: Vlastní