Protokol pro audienci u hlavy katolické církve je přísný: ženy by měly být oblečeny cudně, bez hlubokých výstřihů, sukně musí sahat pod kolena a oblečení by nemělo mít křiklavou barvu. Mnohem důležitější ale je, aby nemělo barvu bílou. Ideálně by si ženy měly obléct černé šaty s dlouhými rukávy a vlasy si zahalit černou manilou, tedy krajkovým závojem.

I když nejde o pevně daný dresscode, při jehož nesplnění by ochranka ženy nepustila dál, dodržela ho dokonce i britská královna Alžběta II. Alespoň při prvním setkání.

Právo obléci si bílou (le privilége du blanc či il privilegio del bianco) uděluje přímo papež, náleží jen královnám a princeznám katolických zemí při významných událostech jako je soukromá audience, svatořečení, kanonizace nebo jiné speciální mše.

Předepsaný dresscode dodržela i britská královna Alžběta II. během své návštěvy Vatikánu v roce 1980 | zdroj: Profimedia

Až papež Benedikt udělal první výjimku, když seznam rozšířil o nové jméno – monackou kněžnu Charlene. Ta sice konvertovala na římsko-katolické křesťanství (byť až v roce 2011 před svatbou s knížetem), ale Monako není zemí s převažující katolickou vírou, což samozřejmě způsobilo mezi konzervativci rozruch.

Možná ekvivalentní tomu, když pravidla o bílém oděvu v roce 2006 nedodržela manželka bývalého britského premiéra Tonyho Blaira Cherie. Ta je sice katolička, ale rozhodně není hlavou tradičně katolické země. Ještě několik dní po setkání s papežem tak byla terčem kritiků, kteří upozorňovali buď na její ignoranci, nebo přehnané sebevědomí.

Manželka britského expremiéra Cherie Blairová si za své oblečení vysloužila kritiku. Byla ale neoprávněná, setkání s papežem neměla v plánu, dozvěděla se o něm pár minut předem | zdroj: Profimedia

Ani katolické manželky králů totiž nemají své právo jisté. Smůlu má například nizozemská královna Máxima, protože její choť – nizozemský král – je protestant, stejně tak čestné privilegium nemají katolické hlavy republik (například bývalá argentinská prezidentka Cristina Fernández de Kirchner) či katolické manželky nekrálovských hlav státu.

Zato kromě monacké kněžny má již od poloviny minulého století výjimku i italský rod Savoyů, protože Victor Emmanuel Savoyský je takzvaným pretendentem italského trůnu, tedy následníkem trůnu zaniklé monarchie. Protože je privilegium bílé dědičné, přechází na další královské generace i po zániku monarchie. Nyní je tak v držení neapolské princezny Mariny.

Možnost, nikoli nutnost

A kdo tedy kromě těchto dvou žen smí přijít na setkání s papežem v bílém oděvu? Španělská královna Letizia e její předchůdkyně, španělská královna Sofia, bývalá belgická královna Paola a její snacha, královna Paola, a lucemburská vévodkyně Maria Teresa.

Právo obléci se bílé šaty ale není povinností a neznamená to, že musí na každé setkání přijít v pevně dané barvě oblečení. Jen má tu možnost.

Abychom ale byli k Cherie Blairové spravedliví, setkání s Benediktem XVI. bylo improvizované a dozvěděla se o něm s předstihem jen pár minut. Navrhl ho navíc sám papež, když byla Blairová na konferenci ve Vatikánu. Neměla tak čas se převléknout.