Když Australanka libanonského původu Aheda Zanettiová přišla před deseti lety se svým modelem celotělových plavek pro muslimky, kromě vydělaných milionů ji těšilo, že ženám přinesla svobodu bez morálních obětí.

Neopren doplněný minišaty a čepicí dal muslimkám možnost zaplavat si bez rizika, že je mokrý dlouhý hábit stáhne pod vodu. Šlo o drobné feministické vítězství ve světě zkostnatělého náboženství, kde o všem rozhodují muži. Ženy získaly svobodu a volnost nechat se unášet ve vlnách moře. Beztrestně…

Dnes si Zanettiová rve své před světem skrývané vlasy, protože z jejího symbolu svobody se stal znak nenáviděného náboženství. Radikální laicismus, do kterého je Francie ponořená, povzbuzený neustávající sérií teroristických důvodů volá po boji s čímkoli, co je spojeného s náboženstvím.

Zotročení žen, nebo možnost, jak vyrazit do vody a neutopit se?

Konzervativní politici potřebují ukázat, že chrání francouzské hodnoty svobody a rovnosti – mužů i žen. Zbourat mešity nelze, pálit Korán také nepomůže a tak se hněv západní společnosti vůči muslimům obrací k viditelným znakům. A tím nejvýraznějším je logicky zahalování žen… Premiér Manuel Valls dokonce prohlásil, že v případě burkin nejde o "módní záležitost", ale o "zotročení žen".

Jistě, mnoho z nich se nezahaluje ze své vlastní vůle. Jenže ženy, které jsou k tomu nucené, by si sotva mohly dovolit navléknout na sebe plavky (byť zakrývající celé tělo) a vydat se jen tak samy na pláž. Nucené sundávání burkin a zákaz jejich nošení tak není záchrana utlačovaných žen, nýbrž šikana těch, které mají dost svobody k tomu, aby v nich mohly vyrazit ven.

Francie byla sekulární zemí ještě před tím, než se v ní začali houfně usazovat muslimové. I křesťanství je v ní více méně trpěno jen jako součást historie. Není tedy vyloučeno, že by si pokutu od pobřežní policie odnesly i jeptišky, které si přišly jen tak za hezkého počasí smočit nohy. Ostatně zakázáno je nosit úbor, který "příliš dává najevo víru v náboženství", nikoli burkiny jako takové.

Populistické rozhodnutí, které si lidé vyžádali

Rozhodnutí starostů přímořských měst je populistické a alibistické, což si možná sami uvědomují. Nese se na vlně strachu a vzdoru proti muslimské menšině, které vysílá poselství, že si nemá vyskakovat a má se mít na pozoru, protože rozhodnutí o zákazu posvětil i soud.

Jistě, omezením přístupu muslimských žen na pláže možná klesne povrchové napětí ve společnosti a třeba ubude i viditelných střetů. Zametení muslimů pod písečný koberec ale problémy nevyřeší a Francie tím naopak podryje své hlavní národní hodnoty v čele se svobodou.

V burkinách jsou muslimky na pár hodin svobodné, uvolněné a alespoň navenek si rovné s ženami v bikinách, které se stejně jako ony šly jen vykoupat do moře. Bez ohledu na to, jak směšně v nich vypadají (o nebezpečí nemůže být řeč, bombu pod neopren neschováte). A o tuto volnost policie tyto "zotročené ženy" pod záminkou "záchrany" připravuje.

Jednorázové zákazy nic nevyřeší a myslet si, že kvůli tomu, aby respektovali "dress code" francouzské společnosti, se muslimové podřídí a bez mrknutí oka změní styl oblékání, myšlení a přístupu ke světu, je naivní. Muslimské ženy jen budou znovu trávit víc času doma v ústraní.

S lepším řešením ale nikdo jiný zatím nepřišel. Jak se další z radikálních kroků projeví ve společnosti, ukáže až čas. Bude tak dalším ze série pokusů/omylů, které nám až zpětně ukážou, že/zda se mělo něco udělat jinak. 

Aktualizace: Francouzský správní soud dal v pátek za pravdu muslimské obci, která zákaz nošení burkin na plážích třicítky přímořských měst a obcí označila za diskriminační, a platnost zákazu pozastavil. Definitivní verdikt teprve vyřkne.