Český komár štípl ruského medvěda. Do zadku?

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Pavel Jégl

Česká vláda vyhošťuje ruské diplomaty. Postavila se za Británii, zatímco Zeman stál za Putinem. Jenže tahal za kratší konec provazu.

Skripal před ruským soudem v roce 2006

Skripal před ruským soudem v roce 2006,zdroj: Profimedia.cz

Česká vláda v reakci na otravu agenta Sergeje Skripala v anglickém městě Salisbury vyhostila tři ruské diplomaty.

Nahlíženo z Kremlu, nic víc, než štípnutí komára. Ruský medvěd sotva český hmyz pocítí, ani krve mu neubude. Ačkoli – když k tomu přidáme štípnutí komárů ze spojeneckých států, tak už to medvěda může trochu zabolet. Zejména v případě, když některé štípance míří do sedacího svalu.

Stovka vypovězených diplomatů během několika dnů (nejvíc 60 ze Spojených států) – to je i pro mocné Rusko citelná ztráta, byť tito lidé budou brzy nahrazeni a Rusko oplatí západním státům stejnou mincí.

Babiš zavelel

Česká vláda se postavila na stranu Britů, podle kterých není jiné věrohodné vysvětlení než to, že útok byl plánován v Rusku. Koneckonců, Češi měli k vyhoštění ruských diplomatů o důvod víc: Ruské ministerstvo zahraničí zahrnulo mezi možné původce nervového plynu novičok, použitého při útoku v Salisbury, kromě Británie, Slovenska a Švédska také Česko. 

Hodnocení české reakce se dá zhustit do tří bodů:

1. Česko dalo najevo, že mu spojenci nejsou ukradení.

2. Česko upozornilo, že není rohožkou, o kterou si Rusové mohou očistit zablácená bagančata.

3. Miloš Zeman potvrdil, že v něm Vladimir Putin má spojence, na kterého se může spolehnout.

První dva body mohou být přičteny k dobru premiéru Andreji Babišovi a ministru zahraničí Martinu Stropnickému.  Za slovo "Česko" si v nich můžete dosadit slovo "vláda".

Právě vláda, nikoli prezident, odpovídá za zahraniční politiku státu a v tomto případě svůj názor prosadila, byť ji Zeman nabádal k opatrnějšímu postupu. Tahal však za kratší konec provazu. Babiš si své kompetence nenechal vzít. Dostál tomu, co řekl v ČT krátce po svém jmenování: "Zahraniční politiku tady dělám já."

V čí prospěch?

Vyšetřování útoku na Sergeje Skripala a jeho dceru není u konce. Britové však mají za to, že je za ním ruské vedení. Anebo za něj aspoň nese odpovědnost. Ukazuje na to jak použitý nervový plyn novičok (nováček), tak cíl útoku: rozvědčík-zrádce.

Stoprocentní jistotu však Britové mít nemohou. A nejspíš ji ani nikdy mít nebudou.

Na místě je ale otázka: "Cui bono?" (V čí prospěch?)

Rusové se hájí tím, že útok na Skripala nebyl v jejich zájmu, protože poškozuje prestiž Ruska. Jenže Vladimiru Putinovi jde v první řadě o to, aby posílil moc a k tomu mu střet se západními státy pomáhá.

Přehlédnout však nelze ani to, že konfrontace může posílit rovněž britskou premiérku. Pozice Theresy Mayové, je oslabena četnými ústupky v jednáních o brexitu. Teď se konečně může předvést jako železná vůdkyně, která za sebou sešikovala západní spojence včetně Ameriky.

Bezpečnostní expert Andor Šándor v iDnes (zde) zase rozvíjí hypotézu, že za útokem na Skripala může být osamělý vlk z ruské rozvědky, který se mstil za vyzrazení ruských rozvědčíků. Jenže byl by jednotlivec bez technického a operačního zázemí schopen takovou akci podniknout? To už Šándor nerozebírá.

Jeden z tvůrců novičoku, který zběhl do Ameriky, však vypověděl, že tento plyn byl vyráběn v Uzbekistánu (součást Sovětského svazu) a není reálné, aby ho zvládl připravit nějaký záškodník nebo mstitel.

Staré sovětské časy?

Pokud si odmyslíme použitou zbraň, kauza Skripal není až tak výjimečná. Britové evidují čtrnáct nevysvětlených úmrtí Rusů žijících v britském exilu. V patnáctém případě pachatele identifikovali. Byla to vražda Alexandra Litviněnka.

Bývalý agent KGB byl před dvanácti lety zavražděn v Londýně radioaktivním poloniem. Britští vyšetřovatelé ukázali na dva pachatele – poslance Andreje Lugového a obchodníka Dmitrije Kovtuna. Rusko je nevydalo.

Hynek Kmoníček, velvyslanec ve Washingtonu, vyslovil v Otázkách Václava Moravce (zde) podezření, že Rusko obnovilo program likvidace svých rozvědčíků, kteří přeběhli na Západ. Rusové (Sověti) ho měli už v 50. letech minulého století. Měl sloužit především k zastrašení těch, kteří uvažují o útěku.

Když vezmete do úvahy, že v čele Ruska stojí bývalý sovětský rozvědčík Putin, má to logiku.

Kdepak, nemyslím, že by se Putin snížil k tomu, aby vydával rozkazy k zabíjení zběhů. Mohl však zmíněný program před lety spustit (třeba stačilo, aby na správném místě a ve správnou chvíli řekl, že zrada se neodpouští) a od té doby to už jede jako na drátkách.

Putinova spojka v Lánech

V kauze kolem odpovědi spojenců na útok v Salisbury je každopádně nepřehlédnutelná role českého prezidenta. Miloš Zeman vládu brzdil a snažil se ji přimět k co nejmírnější reakci. Když se mu to nepodařilo, tak jí aspoň naházel klacky pod nohy.

Aby to vypadalo jako bezoblačná obloha nad zemí mlékem a strdím oplývající, ředitel zahraničního odboru prezidentské kanceláře Rudolf Jindrák vše na Twitteru označil za "dobrý příklad funkční koordinace mezi prezidentem a vládou". A pozor, nemyslel to jako vtip!

Pro přehlednost si můžeme pondělní "koordinované" prezidentovo angažmá při reakci na útok v Londýně rozdělit do čtyř bodů:

1. Zeman zadal Bezpečnostní informační službě (BIS) úkol pátrat v Česku po novičoku (zde). Pokud by měl možnost úkolovat BIS Kreml, nepochybně by jí dal stejné zadání. Zajímavá shoda, nemyslíte?

2. Kreml samosebou BIS zadávat práci nemůže. Jenže bez vědomí vlády to nemůže dělat ani český prezident (tady, § 8, odstavec 4). Vláda přitom souhlas s takovým úkolem nepotvrdila.

3. Tím, že Zeman vyzval BIS, aby prověřila existenci novičoku v Česku, nepřímo označil členy vlády, premiéra Andreje Babiše a ministra zahraničí Martina Stropnického, za lháře. Oba tuto možnost před tím jednoznačně vyloučili. "Rusové překročili všechny meze, když řekli, že novičok by mohl pocházet od nás, je to naprostá lež," prohlásil v pondělí Babiš.

4. "Veřejným" zadáním pro BIS (na twitterovém účtu prezidentova mluvčího zde) podpořil Zeman ruské tvrzení, že na podezření, které vůči Česku vznesla ruská diplomacie, přece jen něco je. Říká se tomu "na každém šprochu pravdy trochu“. Pokud ale měl prezident nějaké pochybnosti, mohl se dohodnout s vládou a úkol měl být zadán neveřejně. (Na základě šetření zpravodajské služby cizího státu Rusové své nařčení beztak nevezmou zpět.)

Znovu a naléhavě se proto připomíná otázka: Čí zájmy vlastně Miloš Zeman hájí?

Na tohle si zkuste odpovědět sami.


Tagy: Rusko Česko zahraničí domácí zahraniční politika tajné služby zahraniční politika Česka česko-ruské vztahy české tajné služby vyzvědačství a bezpečnost kauza Skripal

Zdroje: Vlastní