Je samozřejmě pravda, že i takové Spojené státy toho mají na triku požehnaně. Ať už tajná vězení pro teroristy zřízená po útocích z 11. září, lži ohledně údajných zbraní hromadného ničení v Iráku, na jejichž základě tam poslaly armádu, či používání dronů, které si vyžádalo řadu nevinných civilních obětí. Přesto většina těch, kdo zažili studenou válku, má stále zafixované právě Rusko jako onu reaganovskou "říši zla", což mu asi hned tak někdo neodpáře. Zvlášť když jde o lhaní a podvádění.

Falešné zprávy se šířily už za cara

Však také ruské, potažmo sovětské tajné služby už více než stovku let šíří politické dezinformace. Není to jen výsadou prezidenta Vladimira Putina, jehož tým dosáhl v používání falešných zpráv, mlžení a překrucování mistrovských podob. Vzpomeňme jen na jeho "zdvořilé lidi" při anexi Krymu, sestřelení malajsijského letadla nebo státem řízený doping.

Dezinformace je možná nejúčinnějším způsobem propagandy a je specialitou KGB a jejích postsovětských nástupnických tajných služeb. Ty byly vždy experty na to, aby pro vlastní účely využívaly lehkomyslnosti lidí. Proto asi těžko překvapí, že na základě výsledků vyšetřování týmu pod vedením Roberta Muellera obvinily Spojené státy v únoru třináct ruských občanů a tři ruské organizace z vměšování do amerických prezidentských voleb v roce 2016 - údajně za pomoci falešných profilů a štvavých komentářů. Jde přitom v podstatě o moderní verzi staré strategie.

Jedním z prvních, a obzvláště podlých příkladů ruské dezinformace jsou známé Protokoly sionských mudrců. Jde údajně o zápisy ze sionistického kongresu v Basileji z roku 1897, které prý obsahují židovský plán na celosvětovou nadvládu. První exempláře se objevili v roce 1903 v Rusku. Jejich přesný původ je sice nejasný, ale experti vycházejí z toho, že je sestavila carova tajná policie Ochranka. Prostřednictvím ruských emigrantů se pamflet rozšířil později i v západní Evropě a v USA, a i když bylo už v roce 1921 odhaleno, že jde o podvrh, dodnes tento text slouží jako základ mnoha konspiračních teorií.

Kukluxklan, AIDS a "Hitlerův papež" Pius XII.

Sovětská KGB s oblibou šířila falešné informace i během studené války. Některé byly velmi sofistikované, jiné naopak dětinsky hloupé.

Jedna z nejefektivnějších dezinformačních kampaní KGB začala v roce 1983 víceméně nenápadně. V dopise nepříliš významným indickým prosovětským novinám Patriot tvrdil jeden údajný americký vědec, že AIDS je důsledkem experimentu Pentagonu s biologickými zbraněmi. O dva rok později otiskly ruské noviny Litěraturnaja gazeta článek, který právě s odvoláním na indické noviny razil tezi, že virus HIV rozšířila ve světě CIA. Krátce po pádu železné opony tehdejší šéf ruské rozvědky a pozdější premiér Jevgenij Primakov přiznal, že iniciátorem této kampaně byla KGB.

Do druhé kategorie naopak spadají například údajné hrozby Kukluxklanu z roku 1984, v nichž byly olympijské výbory několika afrických a asijských zemí varovány před útoky na své sportovce, pokud se zúčastní letních olympijských her v Los Angeles. Hry tehdy bojkotovaly země socialistického tábora jako odvetu za to, že se her v Moskvě v roce 1980 nezúčastnily západní státy na protest proti sovětské invazi do Afghánistánu v roce 1979. Že o dvaadvacet let později provedli invazi do této země Spojené státy, to nijak nevadilo, to je jiná kapitola.

Sovětská média tehdy o vyhrůžkách Kukluxklanu podrobně informovala. Americká CIA přitom poukázala na to, že dopisy odeslané z USA obsahovaly chyby, jichž by se rodilý mluvčí nikdy nedopustil. Chyby byly dokonce i v samotném názvu organizace a nápadné bylo i to, že dopis nedostala žádná z afrických či asijských zemí, které byly tehdy sovětskými spojenci. Vlastně to trochu připomínalo lumpárnu školáčků, kteří zlomyslně přehodí přes zeď do sousední šatny přezůvky svých spolužáků, a na pachatele se přijde jen proto, že ty svoje nechají hezky srovnané na místě.

Výrazně vychytanější byl zřejmě plán KGB na posmrtnou diskreditaci papeže Pia XII., který měl být prezentován jako sympatizant nacistů a Hitlerů papež. Cílem akce, do níž bylo zapojeno několik zemí, bylo zpochybnit morální autoritu církve kvůli kritickému postoji Vatikánu vůči komunismu.

Co pojí tajné služby a média?

I sám výše zmíněný Primakov se přitom stal později obětí podlé mediální kampaně, která v roce 1999 dramaticky snížila jeho volební preference, třebaže byl považován za slibného prezidentského protikandidáta Vladimira Putina.

O tom, jaké vazby existují mezi ruskými médii a tajnými službami, lze jen spekulovat. Je ale evidentní, že státní televize se nijak nezdráhá zveřejnit zcela zřejmé falešné zprávy, když je potřeba ukázat Putina v pozitivním světle nebo prosazovat "národní zájmy". Příkladů bychom našli spoustu, a to nejen na profláknutém Sputniku či v televizi RT: od dětí ukřižovaných ukrajinskými vojáky ve Slavjansku až po německé děvčátko ruského původu znásilněné prý uprchlíky v Německu.

Stejně falešné zprávy, i když spíš komické, jsou zmanipulované reportáže státních médií o údajných Putinových hrdinských činech. Ty sahají od zkrocení tygra chystajícího se zaútočit na kameramany až po jeho archeologický nález antických amfor při potápění.

V současné době postupuje Rusko při prosazování svých zájmů s agresivitou, jaká nemá obdobu. Ale na rozdíl od USA je šance, že by skuteční viníci byli potrestáni, prakticky nulová. A je tu ještě jeden moment: Americká válka proti terorismu se sice vymkla kontrole, ale zpočátku byla vedena s legitimním cílem. Ruské průšvihy naproti tomu jsou prakticky motivovány výhradně snahou upevnit moc Putinovy gardy a jejich nohsledů.

A pokud jde o otráveného Skripala: Zlikvidovat někoho, kdo upadl v nemilost, nečinilo nikdy nikomu v Kremlu problém. Vzpomeňme namátkou třeba na Lva Trockého, Borise Němcova nebo Alexandra Litviněnka.