V tichém španělském městě Oviedo se za zdmi jedné luxusní vily skrývalo něco, co nikdo z místních netušil – tři děti byly přes tři roky drženy v naprosté izolaci, bez kontaktu s okolním světem, bez možnosti vyjít ven, bez přístupu na toaletu, oblečené jen do pyžam a několika vrstev roušek. Jejich vězení nebylo kovové, ale mentální a hygienické. A to vše kvůli jediné posedlosti – strachu z nákazy koronavirem. Rodina Steffenových – německý filozof Christian Steffen (53), jeho německo-americká manželka Melissa Ann (48) a jejich tři děti – se přestěhovala z Německa do Španělska v roce 2021, kdy pandemie dosahovala vrcholu. Od prvního dne žili v naprosté izolaci. V domě, který si pronajali, se neotevírala okna, nikdo nevycházel ven kromě otce, který přebíral nákupy u dveří. Děti nikdo neviděl. Většina sousedů si na podivínskou rodinu rychle zvykla a přestala ji vnímat. Až na jednu ženu – sousedku Silvii.

Ta si začala všímat opakujících se vzorců chování, které ji znepokojily. Otec vycházel z domu vždy sám, děti měly žaluzie stažené neustále, s výjimkou několika minut denně – každý den přesně v 17:10. Stále znovu a znovu přicházely zásilky dětských plen. Jenže jakmile Silvia zahlédla za oknem tváře dětí, bylo jí jasné, že nejde o batolata. Byly to školou povinné děti – dvě osmiletá dvojčata a desetileté dítě. A právě tehdy se rozhodla jednat. Kontaktovala policii a předložila jim pečlivě vedenou dokumentaci svého pozorování. Policie zprvu nevěděla, co očekávat, ale závažnost indicií je přesvědčila. Když vtrhli do domu Steffenových, naskytl se jim pohled, který mnozí z nich nezapomenou do konce života. Dům byl zanesený použitými plenkami, špinavými hygienickými potřebami, ve vzduchu se vznášel těžký, umělý zápach ozonu – desítky čističek běžely bez přestávky. Děti byly v plenkách, oblečené v pyžamech a hygienických ponožkách, s vystrašenými pohledy. Bály se lidí. Bály se světla. A naprosto se zhroutily, když je policisté poprvé vyvedli na zahradu – po více než třech letech zažily otevřený prostor a slunce.

Lékařská vyšetření ukázala, že všechny tři děti trpěly silnou zácpou, protože jim nebylo dovoleno používat toaletu. Rodiče je donutili vykonávat potřebu do plen, a tak děti ve snaze zachovat si důstojnost raději držely stolici co nejdéle. Dlouhodobá izolace a psychický teror na nich zanechaly hluboké následky. Kromě plen a čističek objevili vyšetřovatelé také domácí výukové materiály, deskové hry a dětské kresby – některé z nich byly znepokojivě temné. Na jedné například dítě nakreslilo monstra na své vlastní posteli. Vyšlo také najevo, že rodina opustila Německo poté, co tamní škola zamítla jejich žádost o výjimku z docházky a pohrozila informováním sociálních služeb. Rodiče se obávali „systémového zásahu“ do jejich života a rozhodli se uprchnout do Španělska. Tam se jim dařilo utajit své chování celé tři roky. Důkazem jejich extrémní posedlosti hygienou byly nejen desítky čističek, ale také astronomické účty za vodu a elektřinu. Zatímco dům byl špinavý a zanedbaný, sprchování probíhalo téměř neustále. Očista, dezinfekce, sterilita – to bylo jejich náboženství.

Psychologové mluví o možném výskytu tzv. „covidového syndromu“ – úzkostné a obsesivně-kompulzivní poruchy spojené s extrémním strachem z infekce. Strach se však proměnil v systematické týrání a izolaci, která mohla mít fatální následky. Bez sousedčiny odvahy by k odhalení možná nikdy nedošlo. Právě díky ní byla dětem ukončena tichá noční můra, ve které žily celé roky. Nyní jsou v péči odborníků a podstupují jak lékařská, tak psychologická vyšetření. Christianu a Melisse Ann Steffenovým hrozí trest odnětí svobody v délce 5 až 7 let, přičemž tyto tresty se mohou výrazně zvýšit, pokud budou během vyšetřování vznesena další obvinění. Ale zatímco jejich pobyt za mřížemi má omezený čas, uzdravování jejich dětí může trvat celý život.