Česko jako oběť amerických sankcí proti Rusku

MAGAZÍN - Magazín autor: Pavel Jégl

Když se kácí les, létají třísky. Chystané americké sankce vůči Rusku proto mohou pocítit také státy Evropské unie včetně Česka.

Šéf Gazpromu Alexej Miller v čeljabinské továrně, kde se vyrábí potrubí pro Nord Stream

Šéf Gazpromu Alexej Miller v čeljabinské továrně, kde se vyrábí potrubí pro Nord Stream,zdroj: Profimedia.cz

Sankce mohou být pro vlády způsobem, jak prosazovat obchodní politiku a pomáhat domácím firmám vůči zahraniční konkurenci. Právě tento záměr se může skrývat za nejnovějšími americkými sankcemi vůči Rusku.

Jsou extrateritoriální, což znamená, že postihují nejen Rusko, ale také firmy z „třetích zemí“, které s Ruskem obchodují. Doplatit na ně může i Česko.

Plyn pod Baltem

Americký kongres schválil a Donald Trump podepsal novou sadu sankcí proti Rusku. Sankční zákon (Countering America's Adversaries Through Sanctions Act) postihuje klíčová odvětví ruského hospodářství, zejména energetiku. Je odvetou za ruskou snahu ovlivnit americké volby. 

Nahlíženo z Česka, je nejdůležitější pasáž zákona, která americkému prezidentovi umožňuje postihnout firmy spolupracující s ruským Gazpromem na plynovodu Nord Stream 2.

Jeho trasa je vytyčena souběžně s existujícím plynovodem Nord Stream po dně Baltského moře. Plyn do něj má vstupovat v petrohradské oblasti a na pevninu vystupovat u německého města Greifswaldu.

Nové potrubí má zdvojnásobit kapacitu současné přepravní cesty z Ruska do Evropy přes Balt. Cílem je obejít Ukrajinu, a tak zvýšit jistotu pravidelných dodávek plynu. Jinými slovy, posílit energetickou bezpečnost Evropy. 

Nyní je podstatná část ruského plynu do Evropy dopravována přes Ukrajinu a spory o ceny suroviny a platby mezi Moskvou a Kyjevem byly v minulosti příčinou přerušení dodávek.

Ruce pryč od Ruska

Plynovod má být spuštěn v závěru roku 2019. Bude měřit 1225 kilometrů a proteče jím za rok až 55 miliard kubických metrů plynu. Jednu polovinu nákladů na projekt zaplatí státní Gazprom, který drží největší světové zásoby plynu, druhou konsorcium západoevropských soukromých firem Engie, ÖMV, Uniper a Wintershall.

Právě tyto firmy by mohly zasáhnout americké sankce. Ale také nemusí.

Zákon obsahuje dva typy sankcí – ty, které jsou dané zákonem, a ty, ke kterým zákon vládu (potažmo prezidenta) zmocňuje. Vláda (prezident) je může nařídit, ale nemusí.

Do druhé kategorie spadají sankce na firmy, které investují do plynovodů a ropovodů na ruském území, anebo energetických sítí, směřujících zRuska do dalších zemí, tedy také do projektu Nord Stream 2. Podle zákona mohou být trestány i firmy, které tato zařízení staví nebo jen provozují a opravují.

Přijde Česko o zisky?

České společnosti do plánovaného plynovodu neinvestují. Přesto mohou sankce, pokud je americká vláda vyhlásí, Česko poškodit.

Sankce vůči investorům by patrně firmy od projektu odradily, protože by jim hrozil zákaz přístupu na americký trh. Stavba plynovodu by tak byla odložena, což by se mohlo odrazit na nepravidelnosti dodávek suroviny v případě rusko-ukrajinských sporů.

Česko by také ztratilo šanci na to, že se v příštích letech stane významnou energetickou křižovatkou, přes kterou bude dopravován plyn nejen z východu na západ, ale především ze severu na jih.

Na vyšší dopravě plynu by vydělala zejména společnost Net4Gas, která má monopol na přepravu suroviny v Česku. Firmě, za kterou stojí konsorcium vedené fondem německé pojišťovny Allianz, by připadly vyšší příjmy z tranzitních poplatků v řádu miliard korun.

Stát by si z toho na daních odkrojil devatenáct procent. Navíc by do Česka mohly směřovat investice na nové zásobníky plynu, případně i nové plynovody.

To vše by sankce směřující vůči plynovodu v Baltu mohly zmařit.

Jako chytrá horákyně

Nord Stream s pořadovým číslem 2 protlačuje nejvíc Německo. Pochopitelně. Poté, co si Němci zakázali jaderné elektrárny, je pro ně plyn základní surovinou při přechodu k obnovitelným zdrojům energie. A tato surovina by Němcům mohla zlevnit až o 40 procent.

Nižší ceny plynu by pocítili nejen Němci, ale i obyvatelé dalších západoevropských států, kterým by odpadly poplatky za přepravu suroviny přes Ukrajinu, Slovensko nebo Polsko. Právě tyto tři země, které by rozšířením Nord Streamu tratily na tranzitních poplatcích, jsou největšími odpůrci chystaného plynovodu.

Česko ve sporu o Nord Stream hraje na obě strany – na německou i na visegrádskou. Český premiér vystupuje proti rozšíření Nord Streamu. V ČT Bohuslav Sobotka lamentoval: "Firmy se dohodly na tom, že sníží strategický charakter Ukrajiny, sníží příjmy ukrajinského rozpočtu z tranzitu plynu a obejdou i Slovensko."

Česká vláda, které Sobotka předsedá, se však nepřipojila k odmítavému stanovisku zemí střední a východní Evropy vůči rozšíření Nord Streamu, které formulovalo slovenské ministerstvo hospodářství.

Češi se tak drží národního obyčeje, postupují podle příkladu Chytré horákyně – ani pěšky, ani ve voze. Každý si může vybrat.

Co kapitán Amerika?

Klíčová otázka: Co udělá blonďatý Kapitán Amerika? Utáhne Trump kolem plynovodu Nord Stream šrouby?

Kdo ví. Na jedné straně prezident není stoupencem protiruských sankcí. Označil je za "škodlivé". Sankční zákon podepsal proto, že si nemohl dovolit chránit Rusko v době, kdy jsou členové jeho týmu vyšetřováni pro pochybné kontakty s ruskou vládou. A také proto, že kongresmani schválili sankce téměř jednomyslně, jeho veto by lehce přehlasovali.

Trump se nemusí hrnout do toho, aby uplatňoval i ty sankce, které nejsou ze zákona "povinné".

Na druhé straně však má zájem na tom, aby Evropané kupovali americký plyn z břidlic. A ruský plyn je těžká konkurence. Je levnější než americký a tento rozdíl by nový plynovod prohloubil.

Trumpa by k "sabotáži" Nord Streamu 2 mohla přimět i chuť vytrestat Německo, které v obchodu s Amerikou vykazuje vysoké přebytky, jinými slovy – Ameriku v této disciplíně poráží.

Svaz závislých zemí

Američané varují Evropu před závislostí na ruském plynu. Přitakávají jim zejména Poláci. "Nord Stream z nás dělá Svaz závislých na Rusku," řekl na tiskové konferenci mluvčí polské vlády Rafal Bochenek.

Něco na tom bude. Lze snad připustit vysokou míru závislosti na dodávkách strategické suroviny ze státu, který není naším spojencem?

Z fotbalové Ligy mistrů vám mohla utkvět v paměti reklama Gazpormu s plápolajícím modrým plamínkem podbarveným Čajkovského klavírním koncertem. Její slogan "rozsvěcíme fotbal" není nadnesený. Dá se dokonce říct, že Gazprom dnes rozsvěcí Evropu.

Svůj podíl na evropském trhu s plynem tento gigant zvětšuje. Zatímco v roce 2012 byl čtvrtinový, nyní přesáhl třetinu spotřeby plynu na starém kontinentu.

S Gazpromem na věčné časy?

Rusko není pro Evropu důvěryhodné. Ukázalo to mimo jiné postupem vůči Ukrajině. V dodávkách ropy a plynu však platí za spolehlivého partnera.

Důvod je nabíledni. Rusko je na vývozu plynu do Evropy závislé stejně jako Evropa na jeho dovozu z Ruska. Výpadek z příjmů za plyn by ho těžce zasáhl.

Pokud by Rusové chtěli vydírat plynem, Evropa by to pocítila. Mohla by se však poměrně snadno přeorientovat na dodávky z jiných oblastí. V uplynulých dvou desetiletích evropské státy budovaly plynovody i zásobníky. Dnes je jimi starý kontinent protkán, křižují ho všemi směry. Byly postaveny, anebo se ještě staví, terminály na zkapalněný plyn přivážený tankery.

Kdyby Rusové ztratili pověst solidního obchodního partnera, obtížně by se plynem do Evropy vraceli. Co víc, dlouhodobým přerušením dodávek (a podmíněním jejich obnovy politickými požadavky), anebo výrazným zvýšením cen, by otevřeli cestu do Evropy americkému plynu. A to je to poslední co by si Rusové mohli přát.

Tagy: Rusko Německo Česko zahraničí Polsko domácí Evropská unie Spojené státy Visegrádská čtyřka břidlicový plyn obchod se surovinami ropa a zemní plyn surovinový průmysl světová ekonomika evropská ekonomika Nord Stream

Zdroje: Vlastní