Psal se orwellovský rok 1984 a předchůdce dnešní Evropské unie si zahrál na velkého bratra v zemědělské politice. Každá země dostala kvótu pro vlastní mléčnou produkci. Direktivní krok měl vyřešit zoufalou situaci, kdy Evropa tonula v přemíře mléka a mléčných výrobků. Loni se ale EU odhodlala k nevídanému rozhodnutí. Zrušila mléčné kvóty a otevřela stavidla volného trhu.

Jenže poslední, komu přinesl volný trh s mlékem radost, byly mlékárny. Pokud se dříve hrozily, že budou muset platit pokuty za překročení maximální produkce, v současné sobě peníze nemají vůbec. Nadprodukce levného mléka doslova zalila Evropu a mlékárny nevědí, jak z toho ven.

Bohatnoucí supermarkety

Velká konkurence znamená, že mlékárny prodávají mléko levně. Současná cena šest korun za litr ale znamená, že ho neprodávají jenom levně, ale hluboko pod výrobní cenou. Jenže nemají na výběr. I když čeští výrobci prodávají mléko za čtvrtou nejnižší cenu v Evropě, 60 procent mléka a mléčných výrobků se k nám dováží.

Na levném mléce se výrazně podepsala i extrémní loňská sucha, která způsobila zemědělcům škody za tři miliardy eur. A v důsledku snížila a zdražila krmení pro skot.

Aspoň český zákazník by mohl mít radost. Jenže cena konečného zboží na pultech nijak výrazně neklesá. Na vině jsou supermarkety a distributoři, kteří využívají levného nákupu. A supermarkety zatím nemají potřebu si konkurovat cenovou válkou.

Dotační cesta do pekel

Češi navíc na levné mléko doplácejí. I když nepřímo. Ministerstvo zemědělství totiž dotuje mlékárenské firmy, aby nezkrachovaly. A nestojí to málo. Chovatelům dojnic letos pošle přes 600 milionů korun jako kompenzaci za nízké ceny mléka. Navíc dalších 850 milionů korun dostanou chovatelé v rámci nových národních programů na zlepšení kvality mléka a produkce dojnic.

Ale ani stovky milionů neřeší situaci do budoucna. Dotační program na zlepšení produkce je navíc kontraproduktivní. V Česku máme sice roční produkci mléka téměř stejnou jako v šedesátých letech, jenže máme méně než polovinu dojnic, co tehdy. Za výrazným růstem dojivosti stojí přechod na speciální šlechtěné "superkrávy".

Takzvaný holštýnský skot byl vyšlechtěn ve Spojených státech jen k produkci mléka. "Holštýnky" u nás nyní tvoří polovinu zdejších dojnic. V případě dotačního programu zkvalitnění produkce jich výrazně přibude. A s tím i produkovaného mléka, takže problém nadprodukce se jen prohloubí.

"Tím, že se snížila cena mléka, jeho výroba se nevyplácí, takže se dřív nebo později budou snižovat stavy mléčných krav. Ve chvíli, kdy se sníží stavy mléčných krav, porostou zákonitě ceny. Půjde ale v podstatě o likvidaci mléčné výroby," varuje expert na živočišnou výrobu Pavel Pinc ze společnosti Genoservice Corp. 

Dotační politika navíc není pouze českou záležitostí. Podstatná část peněz přichází rovnou z unie. Jenže jiné země dostávají od EU ještě větší finanční injekci, takže lépe dotovaní Němci potom prodávají své výrobky ještě levněji a zaplavují český trh. Agrární komory zemí Visegrádské čtyřky už kvůli tomu požádaly unii o zvláštní dotaci ve výši jedné miliardy eur.

Kolik mléka vypije čínský drak?

Kromě počasí a ekonomické nerovnováhy zasáhla do mlékárenského průmyslu i politika. Sankce proti Rusku vyvolali zpětnou reakci a ruské embargo na potraviny ze Západu. Jedno z velkých odbytišť českého mléka a mléčných výrobků se tak stalo nedostupným. A brzy bude hůř. 

"Většina smluv na mléko, které jde do Německa, končí ke konci letošního roku. Takže ke konci roku se situace ještě zhorší. Německo a Francie jsou s mlékem soběstačné, nebude zájem kupovat dál mléko v Čechách," varuje expert. 

Po zrušení kvót se očekával velký nárůst exportu, především do Číny a arabských zemí, protože v nich dlouhodobě roste poptávka. Jenže evropské země se vzájemně začaly o pomalu se rozvíjející trhy přetlačovat a stejně jako v Evropě si konkurovat nízkými cenami.

Velké naděje, které všichni vkládali do Číny, vzaly brzy zasvé, země draka totiž už několik měsíců sama bojuje s ekonomickou recesí. Ale i přesto se zdá být právě Čína největší nadějí pro české mlékaře. Mlékárna Madeta podepsala v červnu smlouvu s čtvrtým největším čínským potravinovým koncernem Er Shang, který zásobuje potravinami Peking a další čínské metropole. Madeta by měla dodávat trvanlivé a sušené mléko v hodnotě 100 milionů korun.

Komu se nepodaří domluvit mnohamilionové prodeje mimo Evropu, bude muset produkci mléka dříve či později zastavit. "Začínají se podporovat masné krávy, protože je zřejmé, že mléčné krávy nemají šanci přežít. V Česku vydrží současný tlak jen největší výrobci. Zůstane pár farem, které jsou dnes na špičkové úrovni, a to je hodně málo zemědělských podniků," odhaduje Pinc. 

Bez mléka v Česku sice nezůstaneme, ani jeho ceny nejspíš nebudou astronomické. Z pohledu spotřebitele se tak zdánlivě nestane nic tragického. Problém je, že redukce tuzemské výroby a zvýšení dovozu uvrhne Česko do pozice "druhořadého" státu. "Hlouběji se propadáme do role spotřební země, která plní roli konzumenta, nikoli výrobce," uzavírá odborník.