Průměrná červencová teplota byla 16,95 stupně Celsia, což je o 0,33 stupně více než předchozí nejteplejší měsíc v historii měření, kterým byl červenec 2019. Červenec byl letos také o 0,72 stupně Celsia teplejší ve srovnání s průměrem červencových teplot z let 1991 až 2020. Dosud nejteplejším dnem na světě byl podle údajů programu 6. červenec 2023 s průměrnou globální teplotou 17,08 stupně.

Globální průměrná teplota mořské hladiny v červenci dosáhla rekordních hodnot, za celý měsíc byla o 0,51 stupně Celsia vyšší než průměr za období 1991 až 2020. Severní Atlantik byl v červenci o 1,05 stupně Celsia nad průměrem kvůli vysokým teplotám v severovýchodní a severozápadní části tohoto oceánu.

Vlny veder zasáhly vody jižně od Grónska, Labradorské moře, Karibskou pánev i Středozemní moře. Nad rovníkovou částí východní části Tichého oceánu se nadále rozvíjel klimatický jev El Niňo spojený s vyššími povrchovými teplotami ve střední a východní části tropického Pacifiku.

„V červenci jsme byli svědky nových rekordů v globálních teplotách vzduchu i povrchu oceánů. Tyto rekordy mají neblahé důsledky pro lidi i planetu, která je vystavena stále častějším a intenzivnějším extrémním jevům,“ uvedla zástupkyně ředitele unijní služby Copernicus Samantha Burgessová.

„Rok 2023 je v současnosti třetím nejteplejším rokem s teplotou o 0,43 stupně Celsia vyšší než nedávný průměr, přičemž průměrná globální teplota v červenci byla o 1,5 stupně Celsia vyšší než v předindustriálním období. I když se jedná pouze o dočasný stav, ukazuje to na naléhavost ambiciózního úsilí o snížení globálních emisí skleníkových plynů, které jsou hlavní příčinou těchto rekordů,“ dodala.

Program Copernicus, která využívá velké množství údajů získaných prostřednictvím satelitů, lodí, letadel a meteorologických stanic po celém světě, také ve zprávě uvádí, že rozloha mořského ledu minulý měsíc dosáhla nejnižší červencové hodnoty v souboru satelitních dat, a to 15 procent pod průměrem.