Tvůrci humanoidních robotů volí spíše ženský design než mužský. Na červencovém summitu OSN AI for Good v Ženevě, jehož cílem bylo představit umělou inteligenci jako pomocníka, nikoli zhoubu, byla většina z nich ženských.

Hlasové systémy a asistenti založení na AI, jako je Siri od Apple nebo Alexa od Amazonu, mají podle některých názorů ženský hlas kvůli genderové předpojatosti. Tato problematika však může být mnohem složitější.

Summitu OSN se například zúčastnil humanoidní robot Nadine. Jeho tvůrcem je expertka na robotiku Nadia Magnenat Thalmannová, která ho na summitu popsala jako „robotické selfie“. Někteří tvůrci zkrátka touží po svém robotickém já.

Dalším zúčastněným robotem ženského designu byl Ai-Da. Vedoucí operací tohoto projektu Lisa Zeviová řekla, že hlasy žen jsou málo zastoupeny v uměleckém i technologickém světě. „Chceme dát hlas těm méně zastoupeným,“ vysvětlila ženský charakter robota Zeviová. V rozhovoru pro BBC vysvětlila, že Ai-Da je inspirována matematičkou a první programátorkou Adou Lovelaceovou. Podle experta na robotiku z Indiana University Karla MacDormana v tom ale hrají roli i naše hlasové preference. Hlavně ženy, ale i muži podle jeho studie preferují ženský hlas. „Ženský hlas může fungovat lépe pro obě skupiny. Ženy jsou při interakci s ženským hlasem šťastnější a muži věří, že by měli být šťastnější, i když jsou lhostejní,“ vyvodil z výsledků MacDorman.

Právě tvůrci asistentů Siri a Alexa citovali v začátcích MacDormanova zjištění. On však věří, že měli zcela jiné důvody k volbě ženského hlasu a na jeho práci později odkázali z pohodlnosti. „Mám podezření, že se tak rozhodli dříve, než jsem publikoval jakoukoli práci na tohle téma,“ domnívá se MacDorman. Podle něj se k tomu uchýlili z důvodů, které si sami neuvědomovali, případně si je nechtěli přiznat.

Expert rovněž připouští, že kvalitní servis a služby mohou být spojovány spíše se ženami než s muži. Počáteční stereotyp se pak šíří hlavně proto, že se stane populárním dávat robotům ženský hlas. Zde je ovšem problém s dopadem tohoto trendu na společnost.

Sexismus a vztahy s roboty

Rozhodnutí vyrábět roboty s ženským designem a hlasem může být považováno za sexistické, upozornil MacDorman, protože role v poskytování služeb nebo informací u robotů jsou obvykle servilní.

Profesorka etiky a kultury robotů a AI na britské De Montfort University Kathleen Richardsonová zmínila snahu učinit roboty méně děsivými. Pamatuje totiž časy, kdy měli dětskou podobu. Dnes se to akorát projevuje ženským vzhledem. „V laboratoři, v níž jsem před patnácti lety pracovala, vyráběli roboty jako děti. Myšlenka byla taková, že kdyby byli dětinští, neohrožovali by lidi, a těm by nevadilo vzít si je domů,“ řekla Richardsonová.

MacDorman souhlasí, že tyto obavy hrály hlavně ze začátku v navrhování robotů roli, a odkázal na staré experimenty v podobě interakcí neškodně vypadajících robotů s dětmi. Podle profesorky je ale ve hře ještě jeden základnější pud než strach. Roboty přirovnala k umění s tím, že design představuje povrchový obraz bez přidané hodnoty. Profesorka odkázala v této souvislosti na slova slavné umělecké a kulturní teoretičky Laury Mulveyové.

Umělci dle jejích slov často vykreslují ženy jako submisivní a nahé objekty mužské touhy bez hlubší hodnoty. A podle Richardsonové právě pozorujeme mužský pohled replikovaný v robotice: Totiž pro muže přitažlivý design bez známek života pod povrchem. Roboty vystavené na summitu OSN přitom označila za „hromadu loutek“. MacDorman souhlasí, že heterosexuální mužští tvůrci robotů volí ženské pohlaví proto, že o něj mají v reálném životě zájem.

„Určitě existuje sexualizace. Čím je robot a jeho hlas realističtější, tím více roste tendence ho sexualizovat,“ prohlásil odborník. A čím realističtější robot, tím je větší tendence s ním zacházet jako s člověkem a přenášet na něj své emoce. Sexismus a přenášení emocí na roboty ženského vzezření může vést podle Richardsonové k jejich běžnému užívání pro sexuální účely. Její kampaň Campaign Against Porn Robots se snaží poukázat na etickou škodlivost takového konání.

Vize sexu s roboty je již dlouhá léta rozšířena ve sci-fi literatuře i filmech. Richardsonová se však snaží ve své knize Man-Made Woman upozornit, že tato myšlenka už přeskočila do ranních talk show a hudebních videoklipů.

V Barceloně, Berlíně a Moskvě se otevřely první nevěstince s roboty. Richardsonová varuje, že ke vztahu jsou potřeba dvě lidské bytosti. Není to něco, co se děje jedné, ale dvěma osobám. Robot ovšem není cítící člověk.

Lidské vztahy jsou komplikované a spojujeme je s jistými riziky. Podle MacDormana jsou roboti snazší cestou k navázání pouta. Nabízejí totiž možnost, jak se vyhnout úsilí a komplikacím při jednání s lidskými bytostmi a odmítnutí. Emoce přenášené na roboty představují hrozbu pro mezilidské vztahy v budoucnosti. Jejich servilní povaha navíc může přiživovat narcistické chování některých lidí. MacDorman však uklidnil, že buducnost vztahů s roboty je díky jejich vysokým výrobním nákladům nereálná.