Zákazy burek krok za krokem postupují Evropou. V prosinci zapověděly muslimské hábity italská provincie Lombardie a švýcarský kanton Ticino. Jejich celostátní zákaz chystá nizozemská vláda. A do debaty o burkách se pustili politici v Německu.

Burky, prosazované vyznavači přísných výkladů islámu, jsou dlouhé šaty, které zahalují ženu od hlavy až k patě a potlačují křivky těla. Přes oči mají mřížku nebo je v závoji vytvořen průzor. První typ je obvyklý například v Afghánistánu nebo Pákistánu, druhý, nazývaný také nikáb, v arabských státech.

Narazit v Evropě na ženu v burce či nikábu – to je jako spatřit v Himálaji yettiho. Na starém kontinentu se do závoje, který zakrývá tvář, obléká jen pár tisíc muslimek. Nejspíš je zahlédnete na pařížském předměstí Saint-Denis, v bruselské čtvrti Molenbeek, nebo v severočeských Teplicích. Tam je však nosí manželky lázeňských hostů z arabských zemí.

Proč se tedy politici zamýšlejí nad tím, jak burky zakázat? Protože jsou pod tlakem veřejné poptávky vyvolané ovzduším strachu z migrační vlny muslimů a z rozrůstající se muslimské populace. Americký institut Pew Research Center ve své studii o demografickém vývoji předpověděl, že muslimové budou do roku 2050 tvořit desetinu evropské populace.

Za závoj pokuta

Jako první evropský stát zakázala burky zákonem Francie. Země galského kohouta má na kontinentu největší podíl muslimů (4,7 milionu, to je 7,5 procenta obyvatel). Norma, která zapovídá muslimský hábit na veřejnosti, tam platí od dubna 2011. Prosadil ji tehdejší prezident Nicolas Sarkozy.

Zahalené ženy teď mohou ve Francii dostat pokutu 205 eur (5540 korun). Mužům, kteří nutí ženy, aby burku nosily, hrozí rok vězení a pokuta až 20 tisíc eur (540 tisíc korun).

Belgie zakazuje burky od června 2011, nyní pod pokutou 197 eur (5320 korun). Žena, která se opakovaně proviní, může být odsouzena až k sedmidennímu vězení. Některé radnice a oblastní zastupitelstva v Belgickém království už dříve přijaly vyhlášky, které burky zakazují na veřejných místech - s výjimkou karnevalů.

Lokální zákazy burek platí v několika dalších státech, například ve Španělsku. Muslimské závoje na radnici a v městských úřadech zakázala už v roce 2010 Barcelona. Obdobné normy mají další katalánská města. Město Reus zakázalo burky ve všech veřejných prostorech. Ústavní soud dospěl k závěru, že místní vyhláška je v rozporu s ústavou, protože porušuje náboženské svobody. Vzpurní radní však ponechali zákaz v platnosti a policie nutí muslimky odhalovat tváře i v ulicích.

V Lombardii na severozápadě Itálie bude platit vyhláška umožňující zakázat vstup do úřadů a nemocnic ženám v burkách od ledna příštího roku. Dosud se muslimky mohly odvolávat na svou víru. 

V Itálii také mají zákon na ochranu veřejného pořádku, který zakazuje zakrývat si tvář na veřejných místech. Zákon byl přijat v reakci na výtržnosti maskovaných demonstrantů, kteří nemohli být identifikováni ze záběrů  policejních kamer. Někteří starostové z Ligy severu ho vykládali tak, že se vztahuje i na burky a nařizovali policistům, aby proti zahaleným muslimkám zasahovali. Zastavilo je až rozhodnutí soudu, který ženám burky povolil.

Sněm Ticina, italskojazyčného kantonu na jihu Švýcarska, však pro zahalené muslimky pochopení neměl. Letos v prosinci přijal zákon, který zakazuje burky na veřejnosti pod pokutou 100 až 10 tisíc franků (2500 až 250 tisíc korun). Pro zákaz se obyvatelé kantonu vyslovili už dříve v referendu.

Zákon v Ticinu začne platit od počátku příštího roku. Ve stejné době se chystá nizozemská vláda předložit parlamentu limitovaný zákaz burek. Muslimské hábity mají být zakázány ve veřejné dopravě, v nemocnicích, státních školách a na úřadech.

Protiburkovou legislativu přetřásá také Německo, kam míří nejvíc uprchlíků z muslimských zemí. Témanastolily političky z  Křesťansko-demokratické a Křesťansko-sociální unie.

A pro úplnost: Vyhlášku, která by muslimkám zakázala zahalovat si tvář, loni chtěly vydat Teplice. Ministerstvo vnitra (nikoli ústavní soud!) však dospělo k závěru, že by takový předpis porušoval Listinu práv a svobod.

Připomínám, že Evropský soud pro lidská práva loni stížnost muslimky proti francouzskému "protiburkovému" zákonu zamítl. Soudci se shodli, že zákon sleduje legitimní cíl.

Díváš se, buď viděn

Co je legitimním cílem? Francouzi zákon vysvětlují snahou zachovat republikánský a světský charakter státu a ochranou svobody, důstojnosti a rovnoprávnosti žen. Zákonodárci (aspoň navenek) nezakázali burku s cílem ochránit francouzskou kulturu, postavili ji mimo zákon jako nástroj zotročení žen.

A jak zákaz funguje? Žalostně. Policisté pokutují kolem dokola několik zahalených muslimek. Výška pokuty ženy nezajímá, od toho, aby se zahalily, je neodrazuje. Pokuty za ně platí islámská nadace Touche pas à ma constitution (Nesahej na mou ústavu), za kterou stojí Rachid Nekkaz, advokát alžírského původu.

Mezi odpůrce zákazu patří také francouzský právník Ronald Sokol. Namítá, že politici udělali z burky – izolovaného jevu – problém, který by jinak neexistoval. Razí zásadu, že každý člověk má právo nosit náboženské symboly, tedy i burku. Kromě toho by mu nikdo neměl upírat nejen právo na soukromí, ale také na anonymitu.

Právo na anonymitu? Copak ale dnes můžeme anonymně třeba cestovat letadlem? Dokážeme si snad anonymně pořídit hypotéku? Ostatně, ať se nám to líbí, nebo ne, jednou nebudeme mít identifikační čip v občance, ale pod uchem jako naši psi nebo kočky a budeme identifikovatelní na desítky či stovky metrů.

V případě žen v burkách a všech dalších zakuklenců by však stačilo uplatnit prostou zásadu: Pokud se na mě díváš, měl (měla) bych mít možnost tě vidět.