Žádný Santa, žádní krampusáci… a Děda Mráz už vůbec ne. Kdepak, cizácké importy tady nemají co dělat a my si budeme hezky užívat české Vánoce, jak bývá na tradičních výstavách pana Petra Herynka už od roku 1978 zvykem.

Zatímco řada tradic patří k období adventu napříč staletími, na jednu se prakticky zapomnělo. Byla spjata se svátkem svatého Ambrože, který připadá na 7. prosince. Původ a důvod její podoby je obestřen jistou záhadou.

Zatímco v současnosti se Dušičky pojí především s květinami, věnci a návštěvami hřbitovů, v minulosti k nim u nás patřilo více zvyklostí, často přímo v domácnostech. Včetně přípravy sladkého pečiva s lehce morbidním názvem - kosti svatých. Jak na ně?

Barevné hausbóty kotvící na Nilu na nábřeží v centru Káhiry jsou lákadlem pro turisty. Jenže část z nich je polorozpadlá a podle města hyzdí okolí. Navíc se jejich majitelé před desítkami let nenamáhali zažádat o potřebná povolení. Vedení egyptské metropole proto rozhodlo o odtažení a likvidaci posledních tří desítek plujících obydlí. Část veřejnosti se ale proti rozhodnutí postavila - považují hausbóty za součást kulturního dědictví.

Toto řemeslo bylo po staletí vyhrazeno pouze mužům, teď se mezi ně přece jen vklínila čtveřice žen. Ale tak nějak pořád ještě jenom napůl.

Švýcarské město Lausanne drží noční hlídku na vrcholku své katedrály již od roku 1405. Do této funkce ale nikdy nejmenovalo ženu, dokud Cassandre Berdozová po dlouhém boji nezískala práci, která byla jejím dětským snem.

První vánoční pohlednice zamířila za svým adresátem před téměř 180 lety, větší rozmach ale zažily až od konce 19. století. Překvapivě se jejich podoba za ty roky příliš nezměnila a mnohé viktoriánské kousky by potěšily i nyní. 

Možná není daleko doba, kdy Mikulajda obdaruje hodné děti drahocenným uhlím a bramborami, zatímco ty zlobivé odbude jablíčky, mandarinkami, perníčkem, čokoládičkami a podobnými kalorickými dobrůtkami. Koneckonců – teploučko a plný žaludek jsou nad všechny mlsky světa.