Lídr největší křesťanské církve na světě i necelé tři roky po svém zvolení stále vzbuzuje spontánní výbuchy nadšení a přitahuje pozornost médií všech politických směrů. A to napříč všemi kontinenty.

Jeho příjezd dokáže uchvátit uměřené Evropany a Američany, stejně jako o poznání více věřící Latinoameričany a Afričany. Co je ještě zajímavější a neobvyklejší, František nefascinuje jen katolíky nebo obecně křesťany.

Získal si respekt a obdiv židů, muslimů, hinduistů a dokonce ateistů, včetně drsných kritiků náboženství. Bill Maher, americký moderátor a jeden z nejznámějších "nových ateistů", kteří vytáhli do boje proti všem formám náboženství, láskyplně Františka nazývá pope Frank a ve své show sleduje doslova každý jeho krok. A to přesto, že s ním mnohdy nesouhlasí.

Papež totiž nezískává sympatie tím, že by říkal to, co lidé chtějí slyšet. Jistě by se mohl omezit na hezké a nekonfliktní fráze o světovém míru, lásce a prosperitě hodné moderních spirituálních guru.

Místo toho se pouští do tvrdých konfliktů a zastává postoje, z nichž alespoň některý rozčílí příznivce snad každé myslitelné části politického spektra. Konzervativcům se třeba nelíbí, že bojuje proti globálním klimatickým změnám a přistupuje otevřeně k sexuálním menšinám. Podle liberálů zase není otevřený dost – nepodporuje přece sňatky homosexuálů ani potraty.

Dalším leží v žaludku pozitivní vztah k uprchlíkům, tvrdá kritika kapitalismu… Člověk vstupující do tolika kontroverzních témat přece musí mít hlavně nepřátele!

Přesto je bezprecedentně populární, bez ohledu na politickou orientaci, sociální třídu a nakonec i náboženství (respektive jeho absenci), a to i v zemích tak rozdělených kulturními válkami a stranickou příslušností, jako jsou třeba Spojené státy.

Čím to tedy je, když ne populismem? Možnou odpověď nabízí newyorský arcibiskup Timothy Dolan: "Dvěma slovy: jednoduchost a upřímnost. Papež nepotřebuje, aby mu někdo psal, co má říkat, nebo říkal, kde má stát a co má dělat. Všechny jeho činy jsou na první pohled tak upřímné, že si lidi říkají: Tenhle chlap to myslí vážně". 

František svým chováním naprosto vyčnívá mezi ostatními veřejnými činiteli – o typických katolických hodnostářích nemluvě. Nemá za sebou žádný tým profesionálních marketérů a poradců, staví na spontánnosti a autenticitě.

Barokně pompézní styl svých předchůdců osekal k naprosté jednoduchosti, zbavil se drahých automobilů a paláců, čímž ostatně proslul už jako arcibiskup v Buenos Aires. Při již zmiňované návštěvě Keni například nedorazil z letiště do města v limuzíně, ale na zadní sedačce malé Hondy Civic. Místní list The Standard poznamenal, že takovému vozu by ve VIP klubech pro keňské zkorumpované elity ani nedovolili zaparkovat.

A o to právě jde. Papež neváhá sejít mezi ty nejnižší, nejchudší a nejubožejší, jako když myje na Zelený čtvrtek nohy dvanácti vězňů včetně muslima a ženy. Vězení, favely a slumy pravidelně navštěvuje na svých cestách, stejně tak ale i školy, nemocnice a obyčejné farnosti.

Bez ohledu na možné nebezpečí, které číhá třeba ve válce zmítané Středoafrické republice. Podává si ruce s přihlížejícími, vydává se mezi křičící davy, rozdává úsměvy a požehnání. A když nikam necestuje, osobně odepisuje na hromady dopisů a proseb a přijímá lidi všech společenských vrstev a sexuálních orientací včetně aktivistů a osob v konfliktním vztahu s církví.

Kdo si ještě vzpomene na mimochodem stále přežívajícího Benedikta XVI. a jeho chladné, německy pedantské vystupování? František oproti němu nabízí latinskoamerickou vřelost a opravdovost, podepřenou pevnými názory a nepřebernou energií.

Když ho kardinál Dolan nazval "papežem na steroidech", nepřeháněl. Vlastně je součástí Františkova kouzla, že se superhvězdou stal jako osmasedmdesátiletý "stařík v sukni".

Během neuvěřitelně krátké doby se muži v čele tak nepopulární instituce podařilo stát globálním duchovním vůdcem. Jako kdyby jeho spětí s katolickou církví mnoho lidí vůbec nevnímalo: podle nedávného průzkumu New York Times ve spolupráci s televizí CBS Františka vnímá 45 všech respondentů především jako duchovního vůdce a mluvčího lidských práv bez ohledu na vyznání, ne jako katolického papeže.

A jako takový je zároveň schopen získat mnohem větší pozornost pro svá klíčová, a přitom neoddiskutovatelně křesťanská témata, jako je chudoba, milosrdenství k bližnímu a ochrana planety.

V konkrétních řešeních už se papež František a jeho mezinárodní obecenstvo mohou rozcházet. Zařídil však, že se o nich nepřestává diskutovat. A právě tím je možná populární, ale rozhodně ne populistickou osobností světového formátu. Keňský list The Standard poznamenal, že místní politici by se od něj mohli učit.

To platí bezpochyby i o politicích českých.