Andrej Babiš se rád pochlubí, že kdesi v rozpočtu našel zastrčenou miliardu, někdy deset, anebo dokonce dvacet miliard, a tak zase máme na to, či ono.

Jsou ale čísla, se kterými se premiér ani vláda chlubit nemohou. Některá z nich naleznete na webu ministerstva financí (tady): Mínus 23,1 miliardy a mínus 51,5 miliardy korun.

První je schodek, do kterého v květnu spadl státní rozpočet. Druhé představuje "čistý" deficit, tedy schodek, do něhož by se propadl rozpočet, kdyby nám bratrstvo bruselského prstenu nevykouzlilo z balíku evropských peněz 28,4 miliardy.

Svítí, anebo bliká někde na vládě nebo na ministerstvu financí kontrolka upozorňující, že se blíží doba, kdy z bruselské fabriky na přerozdělování dotací budeme dostávat podstatně míň? Příliv dotací z Bruselu není na věčné časy (a nikdy jinak).

Houby zle

Ty, kteří zasedají ve vládě, rozpočtové schodky, ba ani dluh vlády netíží. Vesměs je odbývají odkazem na statistiky, podle nichž Česko patří k méně zadluženým státům Evropské unie.

Mají pravdu, z dat Eurostatu vyplývá, že černou ovcí unie je Řecko, které na konci loňského roku vykazovalo největší poměr dluhu k výkonu ekonomiky, vyjádřeném hrubým domácím produktem (HDP). Blížil se 179 procentům. Premiantem je zase Estonsko, které dluží devět procent HDP. Česko se 34,6 procenty za touto pobaltskou zemí zaostává víc než o parník. Před Řeckem (a Itálií se 132 procenty) však má náskok hned několika parníků.

Nahlíženo z evropského jihu to s českým dluhem tak zle nevypadá. Když ale na něj pohlédneme z vesmíru, zjistíme, že je galaktický.

Astronomové spočítali, že v galaxii je 10¹¹, tedy 100 miliard hvězd. Česká vláda však za sebou táhne káru naloženou dluhem větším než 1,6 bilionu, tedy 1600 miliard korun.

Bylo by prozíravé něco z něj ukrojit, než udeří další krize, v níž příliv peněz do státní kasy ochabne a schodek rozpočtu i dluh se prohloubí.

Babiš a spol. však hledí na bezoblačnou oblohu a žádné jiné počasí nepředpovídají. Jak jinak, slogan "ANO, bude líp" ho ani nepřipouští.

Údržbáři

Pravda, minulá vláda s Babišem v čele financí stáhla dluh o 56 miliard. Jenže k tomu se patří připomenout, že ve výdajích rozpočtu rozpustila přes 50 miliard rezerv na horší časy, které zdědila, tedy nevytvořila.

Podle postupu současné vlády je zjevné, že Babiš se uspokojil s tím, že bude udržovat poměr dluhu k HDP, případně po desetinkách stahovat. Ukazuje na to i padesátimiliardový deficit naplánovaný na příští rok a na roky další – až do léta Páně 2021.

"Deficit je ztráta. Kdyby mi někdo sestavil byznysplán se ztrátou, tak ho vyhodím."  Andrej Babiš, listopad 2011

Šéfka financí Alena Schillerová říká, že schodek je ospravedlnitelný, pokud peníze půjdou do investic. Jenže jaképak investice jsou vyšší platy, vyšší důchody, dotované jízdné pro studenty a důchodce, placená nemocenská od prvního dne, vyšší rodičovská, anebo vyšší výdaje na sport?

Jakkoli, zejména v případě učitelů a důchodů ve vyšším věku, lze tyto výdaje označit přívlastkem "žádoucí", jsou to provozní náklady státu, ne investice.

Sláva nazdar přebytku

Dělat politiku na dluh v éře kreditek a kontokorentů málokoho pobouří. Ale jen do doby, než si americká nebo německá ekonomika kýchne a ta česká dostane rýmu jako trám.

Andrej Babiš začínal jako pravicový politik. Kritizoval své předchůdce za špatné hospodaření a opakoval: "Copak je normální dělat takové dluhy?"

"Deficit je ztráta. Kdyby mi někdo sestavil byznysplán se ztrátou, tak ho vyhodím," nechal se slyšet v listopadu 2011 v debatě na Vysoké škole ekonomické v Praze (tady).

Potom ale sám na financích sestavoval ztrátové byznysplány. Takže by měl sám sebe vyhodit. A teď i současnou šéfku Alenu Schillerovou.

Pravda, Babiš jako ministr financí v roce 2016 dosáhl přebytkový rozpočet, ačkoli ho naplánoval jako ztrátový. Spíš než jeho zásluha to však byl dopad toho, že vláda téměř neinvestovala (zejména do infrastruktury). A především důsledek přílivu dotačních peněz z Bruselu. Ten rok přiteklo do rozpočtu 158 miliard korun. Pokud by Česko hospodařilo za své, byl by budžet v mínusu 96 miliard.

Jakápak tedy sláva?

Lehké dluhy

Babiš před vstupem do politiky vykládal, že bude stát řídit jako firmu. Jenže dobrý šéf firmy v dobrých letech plánuje a drží konečný účet v zisku, ze kterého jsou vytvářeny rezervy na špatné časy. V nich může rezervy využít a případně se i zadlužit.

Tohle firemní pravidlo Babiš opustil. Pochopil, že za úspory ho sice ekonomové pochválí, ale voliči ho zvolí za to, že jim rozdá peníze. A tak rozdává.

Slovy klasika – vládnout na dluh je nesnesitelně lehké.