Možná to tak na první pohled nevypadá, ale pražští komunisté a spolu s nimi KSČM jako taková letos stojí na důležité křižovatce. Zatím vždy v historii České republiky se jim dařilo překročit pět procent a proniknout do Zastupitelstva hlavního města Prahy. V nadcházejících komunálních volbách to tak být nemusí.

Nejlepšího výsledku ve volbách do pražského zastupitelstva KSČM dosáhla v roce 1990 (14,1 procenta). Poté se troje volby držela kolem deseti procent (v roce 1994 to bylo 10,67 procenta, o čtyři roky později 10,02 procenta a následně 10,83 procenta). V roce 2006 spadla na 7,93 procenta, v dalších klesla na 6,82 procenta a v těch minulých získala jen 5,91 procenta.

V posledních letech tak volební preference pražských komunistů setrvale klesají, a pokud tento trend bude pokračovat, dost možná KSČM po letošních komunálních volbách zůstane před branami Zastupitelstva hlavního města Prahy. A spolu s ní i bývalá poslankyně a stranická ikona Marta Semelová.

V pražském zastupitelstvu působí od roku 2006. Je předsedkyní zdejšího klubu zastupitelů za KSČM. Kromě toho je šéfkou Krajského výboru KSČM Praha. V letošních volbách, stejně jako v těch minulých, stojí v čele pražské komunistické kandidátky a za stranu rovněž kandiduje do Senátu na Praze 12.

Trochu z toho čouhá snaha Semelovou někam upíchnout poté, co se loni nedostala do dolní komory, jejíž členkou byla od roku 2010. V Praze komunisté v loňských sněmovních volbách získali jen 4,6 procenta a obdrželi pouhý jeden mandát. Přestože jedničkou byla Semelová, nebyla to ona, kdo se ve sněmovně udržel, ale Jiří Dolejš, který ji přeskočil zásluhou preferenčních hlasů.

Dotlačeni ke změně

Pražská KSČM tak spadla na nejhorší výsledek ve volbách do Poslanecké sněmovny, jaký kdy zaznamenala. Ještě v roce 2013 měla 8,52 procenta, tedy bezmála dvojnásobek. Po volbách do sněmovny tedy hrozí, že komunisté dosáhnou historicky nejhoršího výsledku i v komunálních volbách.

Pokud se k tomu přidá i prohra všech pražských senátních kandidátů KSČM včetně Marty Semelové, což je více než pravděpodobné, může to dost zamávat s celou pražskou organizací strany, a především s jejím vedením v čele s bývalou poslankyní. Pražští komunisté jsou tak možná na prahu výrazné změny.

V pražském zastupitelstvu mají nyní komunisté čtyři zástupce: Martu Semelovou, Helenu Briardovou, Ivana Hrůzu a Petra Šimůnka, který je rovněž prvním místopředsedou Ústředního výboru KSČM pro řízení stranické práce, regionální a komunální politiku a volby. Všichni čtyři jsou také na prvních čtyřech místech na kandidátce v letošních volbách. Hrůza je navíc místopředsedou Krajského výboru KSČM Praha.

Může se proto stát, že pražští komunisté budou nízkými volebními výsledky dotlačeni k významnější obměně jak svého vedení, tak lidí, které dávají na přední místa svých kandidátek. Ať už do pražského zastupitelstva, nebo do Poslanecké sněmovny.

Senátní propadák komunistů

Nelze ještě vyloučit, že Marta Semelová svůj pád vybere. Kdyby se například stal zázrak a komunisty dostala nejen do pražského zastupitelstva, ale uspěla i v senátních volbách, všem by vypálila rybník a svoji pozici v pražské KSČ by na dlouhé roky zabetonovala.

To by však musela uspět na Praze 12, která, ostatně jako celá Praha, komunistům moc nepřeje. A také by musela porazit takové soupeře, jako je někdejší prezidentský kandidát Pavel Fischer či bývalý ministr financí za hnutí ANO Ivan Pilný. Za zmínku stojí, že před šesti lety zde za KSČM kandidoval zmíněný Petr Šimůnek, který získal 14,33 procenta hlasů a umístil se třetí za kandidátem ČSSD Františkem Adámkem a Tomášem Grulichem z ODS, který se nakonec stal senátorem.

Šimůnek na Praze 12 do Senátu za KSČM kandidoval i v roce 2006. Tehdy měl jen 8,43 procenta a byl až čtvrtý za Květoslavou Kořínkovou z ČSSD, Pavlem Klenerem za Zelené a Tomášem Grulichem, který tehdy senátní volby rovněž vyhrál.

Trochu to vypadá, jako by komunisté v Praze už roky stále dokola točili několik stejných jmen. Možná se to změní, až padne symbol, kterým je Marta Semelová. Její odchod z čela pražské KSČM by mohl vést ke generační obměně. Nesměl by ji ovšem nahradit některý z uvedených politiků - od Šimůnka po Hrůzu.

Mladí kádři pod čtyřicet

Není pravda, že by pražští komunisté ve svých řadách neměli mladé straníky, kteří by mohli být nositeli generační změny. Z 65 jmen na kandidátní listině KSČM do zastupitelstva hlavního města jich je třináct mladších než 40 let, což je na stranu, v níž je věkový průměr členů výrazně nad 70 let a v Praze dokonce nad 80 let, ještě dobré skóre. Takže lidé jsou.

Jiná otázka je, kdo z nich je schopný KSČM v Praze přinést nejen výměnu generací, ale i změnu myšlení a celkového působení navenek. U některých členů a členek strany se totiž zdá, že bez ohledu na svůj věk představují spíše kontinuitu se současným vedením, a pokud by ho vystřídali, mnoho by se nezměnilo.

Už jen prázdná hesla kandidující čtveřice do Senátu, jako třeba "Práce v Senátu nesmí být jen melouch", "Normální je nelhat a nekrást. Nelžu a nekradu!" či "Mít svůj vlastní rozum", ovšem ukazují, že by nějaké malé zemětřesení v pražské KSČM bylo potřeba.

Navíc při vší úctě k Martě Semelové - ona opravdu není vhodnou tváří komunistické strany pro pražské voliče a voličky. KSČM by se ve vlastním zájmu měla poohlédnout po někom jiném. A říjnové komunální a senátní volby to zřejmě potvrdí. A kdoví? Třeba odchod Semelové z vedení pražské KSČM bude předzvěstí ještě jiného odcházení. Přece jen to v říjnu bude již 13 let, co se předsedou strany stal Vojtěch Filip. Jejím šéfem je tedy už déle než jeho předchůdce Miroslav Grebeníček.