Ziryab je v arabštině hovorový výraz pro "kosa", rodák z Bagdádu byl ale mnohem víc, než jen úžasný hudebník a zpěvák. Po přestěhování do španělské Cordoby v roce 822 se stal zvláštním poradcem královského dvora a zanechal nejen v místní kultuře nesmazatelnou stopu. Přestože jeho jméno jako takové evropské dějiny spíše zamlčely…

Ziryab byl to, co bychom nazvali renesančním člověkem – jen dlouho před renesancí. Byl vzdělaný v hudbě, byl však i básníkem, vyznal se v geologii, chemii či astronomii. A kromě toho měl cit a nadšení pro módu, gastronomii a potrpěl si na hygienu a péči o tělo.

Propagoval mužské holení, kratší upravené střihy vlasů pro muže i ženy a vyrobil první deodorant na světě a ranou verzi zubní pasty. Její složení se sice nedochovalo, nicméně byla prý nejen účinná, ale také velmi chutná.

Mladý muslim stál i u počátku sezonních módních trendů. Podle jeho doporučení měli například na jaře muži a ženy nosit světlé barvy, v létě pak bílé. Když se ochladilo, doporučoval nosit dlouhé pláště zdobení kožešinou.

Moderní gastronomie

Stejně jako v módě a péči o tělo se vyznal i v gastronomii. Dalo by se o něm říct, že byl jedním z prvních gurmetů. Andaluská kuchyně mu však přišla poněkud fádní, a tak do ní zavedl některé východní trendy a suroviny. Obohatil tak například španělskou, potažmo evropskou kuchyni o chřest.

Se španělskou kuchyní však neměl problém jen co se týká pestrosti. Vadilo mu, že místní strávníci nemají žádnou kulturu stolování, jídlo bylo na stole vyskládané halabala, v podstatě na hromadě, navíc rovnou na dřevěný stůl.

Se svolením emíra nejenže zavedl nová jídla do dvorního menu, ale změnil celkově koncept stolování. Zavedl kožené ubrusy, křišťálové poháry a hlavně přišel s pevně daným tříchodovým menu v podobě polévky, hlavního jídla (ryby, drůbež, maso) a dezertu v podobě ovoce a ořechů.

Podle všeho šlo o jeho vlastní koncept, protože tento styl servírování si z Bagdádu či Damašku nepřivezl. Každopádně získal velmi rychle na popularitě, ze dvora se rozšířil do nižších tříd, až dokonce mezi rolníky. Přijali ho za svůj křesťané i židé a nakonec se rozšířil (nejen) po celé Evropě. A dosud nebyl překonaný…