Legenda praví, že podlouhlý úzký chleba nechal dělat už Napoleon, aby se pečivo lépe nosilo vojákům v kapse. Podle jiné verze si bagety vymyslel stavitel pařížského metra Fulgence Bienvenüe, protože se mu dělníci při stavbě neustále hádali a prali. Jeho cílem bylo vyvinout dlouhý úzký chléb, který by se měl v první řadě dát snadno ulomit rukama, aby už hašteřivé dělnictvo nemělo důvod brát si na pracoviště nože.

Reálnější je ovšem teorie, podle níž má bageta svůj původ nikoliv v zemi galského kohouta, ale ve Vídni poloviny 19. století. Vídeňský pekař August Zang otevřel koncem 30. let v pařížské Rue de Richelieu č. 92 vídeňskou pekárnu a bagety tu poprvé nabízel jako tak zvaný "vídeňský chléb". V sortimentu měl i sladké vídeňské rohlíky, které daly později vzniknout croissantům.

Ať je to tak či tak, koncem 19. století už dobyly bagety pařížský trh a počátkem 20. století se rozšířily po celé Francii. Legendární chleba byl na světě a Francouzům už tu "jejich" typickou bagetu nikdo nevezme – stejně jako ty croissanty. V roce 1993 vydal tehdejší francouzský premiér Édouard Balladur dekret o přesném vzhledu, složení a typu pečiva, aby mohlo nést označení "tradiční francouzská bageta".

Pokud ale ve Francii navštívíte asijskou restauraci s chutí na nějakou orientální bagetu, můžete zažít překvapení. "Baguettes" totiž v původním významu znamená hůlky, tyčinky, potažmo paličky na buben či taktovku. Takže u pařížského Číňana vám zřejmě na žádost o "baguettes" nepřinesou bagetu, ale prostě jídelní hůlky.