Hlasování o impeachmentu vyvolala opozice po bezprecedentním rozsudku Ústavního soudu, který začátkem dubna jednomyslně rozhodl, že Zuma porušil prezidentskou přísahu, když se nezákonně obohatil ze státního rozpočtu.

Podle soudu měl zneužít v přepočtu asi čtyři sta milionů korun na vylepšení svého už tak opulentního sídla Nkandla. Obhajoba jihoafrického prezidenta tvrdí, že šlo o "bezpečnostní úpravy". Na jeho pozemku nicméně vyrostl třeba nový obří bazén. Zuma to vysvětloval tím, že bazén je ve skutečnosti hasičskou nádrží pro případ požáru.

Soud tomuto přirozeně neuvěřil a nařídil prezidentovi peníze vrátit do 105 dnů od rozsudku. Také na to Jacob Zuma odpověděl po svém. Ve vystoupení k národu se zaklínal svou láskou k ústavě a celou záležitost shodil na špatné právníky. Úpravy na osobním vlastnictví za skoro půl miliardy z peněz daňových poplatníků bylo jen takovým malým nedorozuměním.

Soukromé sídlo Nkandla, které prezident Zuma nezákonně vylepšil | zdroj: tisková zpráva

Skandály na počkání

Nedorozumění má za sebou ale současný jihoafrický prezident hodně. Ještě před zvolením do úřadu v roce 2009 čelil více než sedmi stům obviněním z korupce a praní špinavých peněz, doplněným o jedno malé nevýznamné obvinění ze znásilnění.

Snad díky jeho proslule žoviálnímu stylu, hlasitému se přihlašování k zuluským tradicím a hlavně díky přetrvávající autoritě Mandelova Afrického národního kongresu (ANC) jej Jihoafričané přesto dvakrát zvolili do prezidentského úřadu.

Zde se množství obvinění ještě rozrostlo – členové jeho vlastní strany jej například nařkli z toho, že se jim známá podnikatelská rodina Guptů pokusila prodat místa v prezidentově vládě. Guptové tak zřejmě rozhodují o tom, kdo se stane ministrem a kdo ne a vůbec mají v Zumově Jižní Africe slušné postavení. To ostatně dokázali, když pro přistání letadla s hosty na svatbu člena své rodiny využili přísně střeženou vojenskou základnu. Ne náhodou pro Gupty pracuje Zumův syn Duduzane, který v jejich službách pohádkově zbohatl.

Sprchou proti HIV

Jacob Zuma se mezitím doma i v zahraničí stihl proslavit mnoha podivnými výroky, jako když během soudu kvůli již zmiňovanému obvinění ze znásilnění mimoděk prohlásil, že se samozřejmě po styku osprchoval, aby tak zabránil přenosu HIV. Což by bylo vtipnější, kdyby Zuma nebyl prezidentem země, kde trpí HIV nebo AIDS na pět milionů lidí a neinformovanost je jedním z důvodů, proč se epidemii nedaří zastavit.

Jindy přesvědčeně tvrdil, že Afrika je větší než všechny ostatní kontinenty dohromady, což musela dementovat prezidentská kancelář, a celý svět se už dlouho baví jeho opakovanými zápasy s číslicemi.

Čtvrtina lidí bez práce

Jenže v poslední době už Jihoafričany ze všech stran politického spektra přechází smích. A spíš než kvůli korupčním skandálům či hloupým výrokům je to kvůli skandálnímu řízení země. Jihoafrická republika se propadá do stále hlubší ekonomické krize, což nedávno veřejně přiznal sám ministr financí Pravin Gordhan.

Očekává se minimální ekonomický růst, měna (rand) se propadá a naopak roste už tak vysoká nezaměstnanost, dosahující těžko představitelných 25 procent. JAR se navíc dlouhodobě potýká s neřešeným problémem v podobě extrémní chudoby a stejně extrémní nerovnosti; Oxfam minulý rok spočítal, že dva nejbohatší Jihoafričané vlastní stejné množství prostředků jako dolní polovina celého národa.

Nakonec se nezlepšuje ani problém s mimořádně vysokou mírou kriminality, která je v Jihoafrické republice nejvyšší na kontinentu a jednou z nejvyšších na světě. Například v počtu znásilnění je JAR nedostižným globálním premiantem.

Trpělivost dochází

Jacoba Zumu sice v hlasování o impeachmentu podržela jeho vlastní strana, ale ani mnoho významných členů ANC nepatří mezi jeho fanoušky. Klientelistický a zároveň nefunkční styl vlády totiž výrazně snižuje popularitu celé strany, která vládne nepřetržitě už od dob, co se jí podařilo odstranit apartheid.

Stále víc spolustraníků proto volá po Zumově odvolání – namátkou bývalá místopředsedkyně ANC Cheryl Carolusová, nejdéle sloužící ministr financí Trevor Manuel nebo blízký přítel zesnulého Nelsona Mandely a rovněž politický vězeň Ahmed Kathrada. K nim se připojila řada odborových předáků, kteří dříve představovali jeden z pilířů Zumovy podpory, univerzitní studenti, vůdci církví a samozřejmě sílící opoziční strany.

Jestli teflonový Jacob Zuma dokáže jejich tlak opět ustát a zůstane v čele druhé největší africké ekonomiky až do roku 2019, se poprvé vážně otestuje v místních volbách v srpnu. Kdyby neuspěl, výrazně se zvyšují šance, že se jej zbaví jeho vlastní strana.

Mezitím budou bezpochyby pokračovat protesty v ulicích a dost možná nebudou zrovna poklidné. Julius Malema, vůdce opoziční strany Ekonomičtí bojovníci za svobodu, se před pár dny nechal slyšet, že v čele demonstrantů odstraní Zumu třeba i za použití síly.