Země, kde žije 10 tisíc zlatokopů, se snaží zkrotit nelegální rýžování
28. 3. 2016 – 10:07 | Magazín | red

Žijí tam tisíce nelegálních zlatokopů, nad nimiž se teď stát snaží získat kontrolu. Jenže těžce vytěženou surovinu vykupuje za nižší cenu a navíc je zlato stále vzácnější...
Jámu hlubokou čtyři metry vykopali ručně, stejně jako desítky dalších v jejím okolí. Pod lopatkami hledačů zlata vznikají v srdci gabonského rovníkového lesa výkopy podobající se kouskům sýra gruyère.
Zlatokopectví, které se vymyká kontrole, chce do svých rukou převzít gabonský stát a donutit tak zlatokopy, aby mu prodávali svou produkci. Tato snaha však přichází v nevhodnou chvíli: žlutý kov je stále vzácnější a do země přichází nová čínská konkurence.
Pod pohořím Belinga na severovýchodě Gabonu, v jednom z nejdivočejších regionů střední Afriky, pracují neúnavně muži od časného rána do tmy. V potu tváře dobývají zlatonosný písek, nakládají ho na kolečka a přivážejí k širokým splachovým žlabům.
"Přicházíme ráno v sedm hodin a končíme o šesté odpoledne. Produkce už není tak dobrá," říká Aboubakar Coulibaly z Mali, který naloží až 200 koleček za den. Když jde vše hladce, jeho tým vyprodukuje devět až deset gramů zlata.
Práci zlatokopů doprovází monotónní vrčení motorových pump, které vracejí písek do řeky, když z něho byla získána zlatá zrnka. Není žádnou výjimkou, když muži narazí na hady.
"Nemáme na výběr, je to těžká práce, ale živí nás to," vysvětluje jednatřicetiletý Gabonec William M'bouma, který se vrátil do rodné vsi poté, co se marně pokoušel dostat práci v metropoli.
V Librevillu stejně jako v provinciích není žádná společnost, která by vychovávala nebo najímala mladé lidi. "Abychom nezůstali bez práce, musíme si něco najít, třeba právě rýžování zlata," říká William M'bouma, který zaměstnává pět až šest dělníků, jimž platí v přepočtu asi 400 Kč denně.
Hlavní část příjmů Gabonu tvoří export ropy. Nezaměstnanost postihuje více než 30 procent mladých lidí, z nichž mnozí pak končí v šedé ekonomice, jako je rýžování zlata.
Stát označil tuto situaci za archaickou a v roce 2014 zahájil program odkupování produkce od drobných zlatokopů. Cílem je lepší viditelnost a lepší kontrola této činnosti, uvádí Wesbert Moussounda, ředitel gabonské agentury pro rýžování zlata, která je odnoží Rovníkové důlní společnosti (SEM).
V zemi vzniklo deset poboček, které obcházejí zlatokopy i na nejnepřístupnějších místech. Agentura tak za loňský rok získala od zlatokopů 55 kilogramů zlata. To je velmi málo, uvážíme-li, že v zemi se rýžováním zlata zabývá podle odhadů Světového fondu na ochranu přírody (WWF) kolem 10 tisíc lidí.
Zlatokopové, kteří jsou nuceni prodávat svou produkci státu, tvrdí, že tratí. "Dříve byl gram zlata za 20 tisíc franků (asi 480 Kč), od té doby, co jsou tady, kleslo na 17.000 franků (asi 415 Kč)," stěžuje si Pierre Matamaya.
Před několika měsíci sem pronikly lopatové nakladače, aby odřezávaly další části lesa. Rovníková důlní společnost, která chce objevit nové zlaté zásoby, podepsala partnerství s čínskou společností Myanning.
Kromě zlata má Gabon další četné nevyužité nerostné bohatství, nachází se tu mangan, železo, uran, diamanty. To láká stále více čínských společností, které zatím působí jen v těžbě ropy či dřeva.
Projekt těžby v největších ložiscích železa na světě, kde je ho podle odhadů více než miliarda tun, byl svěřen společnosti China Machinery Engineering Corporation (CMEC), v roce 2008 však uvízl na mrtvém bodě.
Společnost Myanning má najímat místní zlatokopy. Mnozí z nich však jsou skeptičtí. "Od té doby, co jsou tady, nevíme pořádně, co dělají. Kdo nám řekne, že nevezmou zlato a odejdou?" svěřuje se jeden z nich.