• Tvoje knížka Kočky jsou vrženy na mě působí hodně antisystémově. Beru to jako útok proti politikům, kteří politický systém tvoří. Chápeš to také v tom smyslu, že Hnutí Nevím a Kocour Klapuška, kteří tam vystupují, jsou antisystémoví nebo jak bys to popsal?

Všechny kočky jsou antisystémové. Kočka může aportovat, ale jenom tak, že tě naučí házet jí míček, který ona chce nosit. Jakmile jí chceš něco učit ty, tak pohoříš. Je to tvoje špatné pochopení vašeho vztahu. Kočka nemá potřebu něco se učit. Proto i Kocour v knížce nemůže akceptovat chování politiků. Třeba Sobotka je schopný půl hodiny mluvit na jakékoli téma, ani se nezastaví.

Babiš zase opakuje pořád dokolečka to samé. Lidovci také mají svoje verbální triky - teď jsem zrovna slyšel Bělobrádka, jak mluví na Českém rozhlase, takové to, že jsou pro tradiční rodinu, opakuji tradiční rodinu, a to už je zase závorka, mrk, mrk, buzny tady nechceme, konec závorky. Každý má svoje triky a v podstatě spolu s rozšířením sociálních médií a zpravodajství to lidem okupuje mozek. Která kočka by na to naletěla?

Když si vezmeš, co tam mají všichni ti politici společného a v čem se od nich liší Kocour Klapuška - on si zavolá na pomoc imaginativní bytosti. Myslím si, že podobně jako v Nekonečném příběhu to tady politici zaplavují nějakou temnotou, každý svým způsobem.

Kocour je poslem z říše imaginace, který chce tady tu mlhu a temno, co politici vytváří, rozprášit. 

• A když říkáš, že politici mají různé triky, má Kocour taky nějaké?

Kocour se musí přizpůsobit místní situaci. Používá opakovaně jeden trik, a to, že ze sebe dělá blbečka. To je tady v Čechách hodně rozšířené, to už začalo Švejkem a provozuje to tu spoustu lidí i dneska. On to vždycky úspěšně udělá a pak pozoruje lidi, jak na to budou reagovat - kdo ho chce poučovat nebo zneužívat. Kocour si s lidmi samozřejmě také hraje. Kočky jsou velice hravé.

Kocour už to nedělá, že by od toho něco očekával - co také tady může dnes jeden od druhého očekávat? Hraje si s myšmi, ale to je taková v podstatě hezká hravost, protože o tom ví, že to dělá a baví ho to, směje se tomu.

• Zaujala mě pasáž, kdy si kočky povídají o tom, že lidé jsou vlastně zvířata, a jaký politik je jaké zvíře a tam padne, že Sobotka je chameleon. Tam je moment, kdy Kocour má k tomu chameleonovi nějakou sympatii a je to pro něj zvíře, kterým by byl, kdyby nebyl kočkou. Co ho na chameleonovi láká? Jak bys popsal rozdíl mezi kočkou a chameleonem?

To je velice těžká otázka. Chameleon je dost odpudivé zvíře. Je to ještěr a ještěr je studenokrevný. Člověk je nemá rád, to je prokázané. Člověk má rád savce, protože jsou teplokrevní a čím víc se podobají tím výrazem na mordě miminu nebo člověku, tím jsou mu bližší. Proto je panda oblíbená, protože vypadá jako dítě. Mít rád chameleona je opravdu zvláštní.

U Kocoura si to vysvětluji tak, že má strašně dobré srdce a je mu líto zvířete jako je chameleon, o kterém, když řekneš, chtěl bys být chameleon, tak devadesát lidí ze sta řekne, chameleon nikdy. Myslím si, že to je solidarita se zvířetem, které je obecně neoblíbené a potom možná má rád barvy.

Ještě je tam jedna věc. Kocourovi se určitě líbí zvláštní schopnosti a chameleon má opravdu zvláštní schopnosti, změnu barvy. Chameleoni si signalizují svoji polohu, aniž by se pohnuli, třeba když jeden chameleon druhému, jsem četl v Brehmovi, chce dát najevo, že tam je, jenom nepatrně změní barvu, ale nepohne se.

• Měl jsem z toho právě pocit, možná mi to vyvrátíš, jako kdyby Kocour vůči Sobotkovi chameleonovi cítil lehké sympatie nebo menší odpor než vůči Zemanovi a Babišovi, byť pak dál v knížce se to asi vyvrátilo. Vychází z toho Sobotka lépe než ti dva? 

Myslím si, že to je dané tím, že Sobotka není šelma, že není agresivní. Kocour vidí, že to je zvláštní zvíře, ale ví, že to není zvíře, které útočí. On tam sedí, občas vystřelí jazykem, něco uloví, ale Kocourovi chameleon není nebezpečný, takže možná i z toho to plyne.

• Kdybych se zeptal ještě na další politiky, o kterých tam není zmíněno, jakým zvířetem jsou, jak by to bylo s Václavem Havlem? V knížce to vypadá, jako kdyby měl v sobě něco z kocoura, když politici čekají, že pod maskou Kocoura je nějaká reinkarnace Havla.

Kdyby byl Havel zvíře, byl by samozřejmě kocour, což každý ví. Miloš Zeman to správně tuší. On má celý život z Václava Havla trauma a teď vidí, že Kocour je velice svobodný a hravý, dělá si ze všeho legraci. Používá převleky, což je divadelní manýra, a v momentě, kdy si Kocour na jednu debatu vezme kalhoty do půlky lýtek, začne to Zemanovi v hlavě šrotovat. Kocour to samozřejmě udělal, aby ho vyděsil, protože jestli se něčeho Zeman, Klaus a tihle lidi bojí, je to právě Havel, protože byl jediný, kdo je dokázal rozebrat.

V přítomnosti hloupějších lidí jim fungují jejich techniky: Zemanovi jeho jízlivost kombinovaná s historicky vysokou inteligencí a Babišovi zase to, jak pořád něco opakuje a nepustí druhého ke slovu. Funguje jim to, ale na Václava Havla by to nefungovalo. Proto je zřejmé, že Zeman tam Václava Havla v tom Kocourovi tuší a obává se toho.

• A Václav Klaus by byl z jaké sorty živočišných druhů?

To nemůžu takhle říct, protože tu kategorizaci politiků, kdo je jaké zvíře, vymyslel cestovatel Vojtěch Alberto Sláma, kterého jsme s Eccentric Clubem poslali teď do Jižní Ameriky na expedici za Tatunkou, což je reálný týpek asi osmdesátiletý, podle kterého byl natočený Indiana Jones. Podpořili jsme jeho výpravu do Jižní Ameriky. Dokonce jsme koupili křišťálovou lebku, která je z pravého křišťálu, a nechali jsme na ni vyrýt španělsky Tatunkovi pozdrav od jeho fanoušků v České republice.

Tatunca Nara tvrdí, že tam někde v džungli je světelné město, ve kterém žijí Němci ještě z druhé světové, samé šílené historky. Jenže co my víme? Proto jsme tam vyslali Alberta. A on byl právě u mě v Eccentric Clubu a začal ze sebe sypat o politicích, kdo mu připadá jako které zvíře. Asi, jak cestuje po těch džunglích, má do toho nějaký vhled. Klidně ti řeknu, kdo je Klaus, ale musím se zeptat jeho.

Moje knížka je plná detailů. Naštěstí mám spoustu peněz, tak tím mohu trávit čas - psal jsem knížku v Nepálu, Afghánistánu, Indii i na Islandu. Když jsem ji psal, strávil jsem třeba čtrnáct dní tím, že jsem si pouštěl dokumenty o podzemí v Praze, jak tam Cílek dvě hodiny něco vykládá. Pod Prahou jsou stovky kilometrů chodeb a okolo sedmdesáti románských podzemních objektů. A pak se tam z toho dostane jeden nebo dva odstavce, ale je za tím velká suma znalostí. V případě zvířat pochází od Alberta.

Marketingový expert trpící stockholmským syndromem

• Jaký byl hybný moment nebo impuls tu knížku napsat? Jak jsem říkal, přijde mi, že je hodně postavená proti politikům, ale zároveň ty jako autor knihy jsi pracoval, dělal kampaně pro strany, které ten systém tvoří, ať už sociální demokracie, ODS či TOP 09. Na mě to působilo, jako kdybys přešel z jedné strany barikády na druhou. Co se změnilo?

To je problém duálního myšlení, že mysl zná bílé nebo černé, takže když někdo dělá pro sociální demokracii, musí tomu věřit a musí si to myslet, říkají si lidé okolo anebo dokonce v té straně. Pak jsou překvapení, že by někdo volil třeba někoho jiného, ale přitom je to normální práce. Dělal jsem za svůj život deset automobilových značek, možná dvanáct, bavoráka, daewoo, hyundai, škodovku, forda.

Každá z nich má svůj myšlenkový ekosystém a v něm se pohybuje. Volvo je třeba velice o bezpečnosti, o kvalitě, takže když děláš volvo, automaticky začneš vidět tyhle aspekty. Když děláš daewoo, začneš vidět výhody mezi levnými auty, co se dá vypíchnout.

Je pravda, že když člověk dělá s nějakou partou lidí, nevyhne se mu stockholmský syndrom, že s nimi začneš sympatizovat. Když jsem dělal pro ČSSD kampaň Dva roky ve vládě, začal jsem vidět některé pozitivní aspekty politiky ČSSD, jako třeba zlevnění DPH na léky, na knížky.

Nikdy předtím jsem nepřemýšlel o tom, že by například poplatky u doktora byly problém. Vždycky jsem si říkal: to lidi nemůžou zaplatit ani korunu nebo já nevím třicet korun, co to je za kravinu? Potom jsem zjistil, že skutečně jsou lidé, kteří mají třeba sedm tisíc důchod nebo osm a ti platí poplatky za léky a když za každý něco zaplatí, už pak ty peníze nemají.

To jsem se dozvěděl od nich. A když člověk dělá pro ODS nebo topku, zase to vidí z úplně jiného směru. Vidí, že lidé by měli být vychovávaní k samostatnosti oproti modelu, že člověk čeká od státu, že se o něj postará, že se tady zrušil druhý pilíř důchodové reformy, který samozřejmě celkově nic neřešil, ale byl nějakým krokem k tomu, aby lidé chápali, co dneska říká i Ivan Pilný ministr financí za ANO, že důchody nebudou, protože nebude z čeho.

Jakub Horák | zdroj: Archiv Jakuba Horáka

Takže najednou někdo přijde jako tahle vláda a řekne, tohle se zruší, ale už neřekne, co se s tím bude dělat. No tak co, ono se uvidí, prostě takové letadlo. Dokud letíme, občas rozneseme nějaké lepší jídlo na palubě, a až to bude padat, to třeba bude za osm nebo dvanáct let, to teď není můj problém, říká si každý z nich.

Když projdeš ty strany třeba tři nebo čtyři, začneš z toho podle mě mít v hlavě takový guláš, kdy se ti tam prostě musí zrodit ten Kocour, aby přišel na pomoc. Kocour mě vlastně zachránil. Přišel a řekl si k tomu své a ukázal celou tu teatrálnost, to divadlo. Jak jeden slibuje tohle, druhý tamto, třetí nabízí zas ono a kdyby se neobjevil Kocour, člověk na to může jen zoufale koukat a říkat si, buď žiju ve světě, kde všichni lžou, nebo ta pravda někde je a já o ní nevím.

To se děje spoustě lidem, hledají ji pak na ruských webech, třeba někdo nelže - Putin nebo Sputnik! Nebo lžou úplně všichni a pak si člověk říká, že by se radši mohl oběsit než být v tomhle. Anebo se objeví Kocour, který v shakespearovském stylu, že všechno je divadlo a každý hraje svou roli, přijde a vytasí se se svou rolí. Protože nevěřím, že všechno je rovnocenný, i v tragédiích jsou role, které jsou lepší, a pak role, které jsou horší.

• Jsi už imunní vůči tomu, že třeba za tři nebo pět let budeš dělat kampaně zase znova pro ODS, TOP 09 či ČSSD? Že ti to nadobro vyléčilo nebo pro nějakou novou stranu typu ODA, Realisté, těch partají se objevuje spoustu, bys třeba pracoval?

To je otázka, nad kterou přemýšlím hodně a přemýšlím nad ní v souvislosti s tím, že teď dělám pro Piráty. Bral jsem je tak, že si zažiju další zábavičku, poznám nové lidi, zjistím, co je to za podivnou partu, a musím říct, že jsem si je velice oblíbil.

Někteří jsou evangelíci, někteří husité, někteří poslouchají techno, ale mám z nich pocit, že to myslí velice upřímně a snaží se něco dělat. Už to je teda fascinující, že se někdo snaží něco dělat, protože když chceš být politik, stále se musíš starat o to, abys někoho neurazil, abys nenapsal na Facebook ožralý nějakou hlášku, kterou si můžeš klidně dovolit jako spisovatel. To se i čeká, že umělec je trošku kontroverzní, ale u politika je to blbě, pak ti to furt mlátí o hlavu.

Piráty mám teď moc rád. Jsou to čestní kluci, takoví skauti z Foglara. Přemýšlel jsem zrovna včera, co se stane, až se dostanou do sněmovny - pokud se tam dostanou - protože finančně pro mě Piráti nejsou nic moc zajímavého, jestli bych byl schopný dělat znova jako na běžícím pásu jinou stranu.

Myslím si, že když jsem zjistil, že politika se dá dělat více méně čestně, i když možná ne v tak vysokých patrech, jako ji dělají větší strany, že už se mi do toho chtít nebude. Asi mi tím skončilo jedno období. Je to strašné, že tím přicházím o spoustu peněz, které jsem v nějaké jiné verzi budoucnosti mohl vydělat. Ale na druhou stranu - není to zas krása, že konečně někdo jsem? Že konečně něčemu věřím?

Že člověk už toho Kocoura, který se na to kouká a který představuje pravdu, nemůže vyndat z hlavy a říct si: Jakube, užil sis, střih a teď znova, takže je to buď BMW, nebo daewoo - opakuj si, je to jen BMW nebo daewoo, prostě jedna ze značek aut, na tom ti nezáleží, jsi profesionál - pojďme třeba udělat kampaň na ODA, a teď tam sedět s lidmi, o kterých víš, že obchodovali s kdekým a že je to celé totální komedie, psát jim dobré headliny, točit videa, aby to vypadalo věrohodně... že tohle už nikdy nepůjde?

Asi se teď budu živit něčím jiným, když pozoruji, k jakým změnám v mé osobnosti díky Kocourovi došlo. Vždycky jsem si říkal - kdo jsem já, abych rozuměl svému životu? Ale ono to platí i obráceně - kdo jsem já, abych se stavěl proti?

• Takže nevylučuješ, že pokud to s Piráty dopadne pozitivně, budeš si je držet a třeba ve spolupráci s nimi pokračovat i do budoucna?

Jestli se Piráti dostanou do sněmovny, měli by vést kampaň pořád dál. Měli by o každém hlasování, kde někdo hlasuje s někým jinak, nějaký poslanec něco říká a pak tam buď nepřijde, nebo hlasuje s komunisty, okamžitě to druhý den napsat a dát tam velký červený vykřičník a číslovat to. Tenhle poslanec už má tři vykřičníky, můžete zjistit, jak vždycky hlasoval jinak, než říkal!

Jako politik musíte vysvětlit všechno, co děláte. Protože on nikdo nerozumí tomu, co se ve sněmovně děje. Jsou tabulky, kdo jak hlasoval, ale neví se, proč kdo jak hlasoval, co za tím je. A jestli Piráti chtějí zůstat transparentní, jestli se nechtějí dostat do pozice, že si někdo bude říkat: podívej se parlament vždycky něco pokurví a nikoho nezajímá, jak jsi hlasoval, důležité je, že jsi tam byl - tak každý pak řekne za dva roky i Pirátům, no vidíte, co jste udělali, vy za to taky můžete, taky jste tam byli.

Jestli nechtějí Piráti umřít v mediální palbě, musí pořád vysvětlovat, co dělají. Dneska to tak je. Jak sám sebe nedokážeš vysvětlit a obhájit se, ti ostatní tě zničí.

Mohl bych jim pomáhat s tímhle. Taky je zajímavá prezidentská kampaň samozřejmě.

• Už vidíš kandidáta, kterému by si chtěl pomoct nebo nevím, jestli tu ambici nemáš ty sám?

Ne, já rozhodně ne.

• Čas se přeci jenom chýlí a pokud by si chtěl některému kandidátovi profesně pomáhat, už by to chtělo nebo jestli už někomu pomáháš...

Já kandidovat nemůžu, protože by mi to nedovolil Kocour. A spíš si obecně říkám, že by byla zajímavá prezidentská kampaň.

• Takže zatím nemáš nějaké želízko v ohni?

Prezidentská kampaň by byla moc zajímavá.

• Ok. Ještě k Pirátům, popisoval si to, jako kdyby se politici, respektive politické strany dělily na čestné, slušné a na zkažené. Trochu to zjednodušuji, ale není to přirozený proces, že když je strana ve sněmovně patnáct let, tak vypadá, jak vypadá, protože patnáct let je určitá doba a až Piráti budou patnáct let ve sněmovně, také budou nějak vypadat? Není to proces, který je, možná je to smutné, ale nevyhnutelný?

Taky člověk neříká, že Piráti vždycky a pořád budou dobří. To, o čem mluvím, jsou Piráti v roce 2017, v této fázi a tam mně přijdou excelentní. Co bude za dva roky, to neví ani Kocour.

 Román jménem Jakub Horák 

• Ty teď si v takové dvojroli, na jednu stranu si autorem knížky Kočky jsou vrženy, kterou propaguješ, a zároveň volebním stratégem Pirátů, netluče se to? Není to tak, když to trochu přeženu, že ta knížka je součástí pirátské volební kampaně? Přijde mi, že ona i Piráti v kampani míří podobným směrem. Jejich volební heslo: Pusťte nás na ně, by do knížky zapadlo velmi trefně.

Realita je ta, že tu knížku píšu zhruba rok a půl a psal jsem ji v Nepálu, v Afghánistánu, v Thajsku, v jižní Indii, když jsem byl na motorce s Matějem Homolou, ale psal jsem ji i na Islandu, kde jsem už byl za Piráty. V době, kdy zavolal politolog Martin Duška od Pirátů a ptal se mě, jestli bych pro ně tu kampaň nechtěl dělat, což jsem odmítl, jsem ji měl napsanou už ze dvou třetin, ale spíš si myslím, že se synchronně potkaly podobné dva rovnoběžné pohledy.

Dokonce jsem se to na začátku snažil zcela cíleně oddělit, protože jedním z velkých úkolů té komunikace bylo představit program Pirátů, aby voliči pochopili, že skutečně mají program pro všechna ministerstva, že ho mají velice komplexně zpracovaný, mají odborné garanty, má to hlavu a patu.

Natáčení videoklipu ke knize | zdroj: Archiv Jakuba Horáka

A zamotávat do toho klapouchého kocoura, který bojuje proti prezidentovi, by bylo naprosto kontraproduktivní, ale samozřejmě potom, jak se začala zvedat čísla preferencí a lidi to začali sledovat se sympatiemi a taky knížka se ukázala, že je úspěšná a že se vytisklo 10 tisíc výtisků, prodává se a jsou na ni dobré recenze, mně už trochu otrnulo a říkal jsem i volebnímu manažerovi, co kdybychom do Pirátských listů dali inzerát na Kočky jsou vrženy, ale naštěstí říkal, Jakube, ne, prosím tě.

Je pravda, že když máš stranu, která chce ukázat, že je profi, standardní, politická, musíš zdůrazňovat spíš, že předseda, který má dredy, má kromě toho i dva doktoráty z informačních věd, a ne to, že tvůj volební stratég vydává knihu o mluvícím klapouchém kocourovi.

• Ptal jsem se na to spíš, protože se mi zdá, že to od sebe nejde zcela oddělit. Když tě pozvou do DVTV, mluvíš o obojím a nejde úplně říct, paní Drtinová na knihu se mě neptejte. Jde to ruku v ruce.

Kdysi jsem tak vnímal svůj život, že můžu mít nezávislý život reklamního textaře, který dělá klienty, a že pak můžu mít úplně opačné názory třeba jako sloupkař v novinách, který říká, že by to mělo být jinak a vnímal jsem to, že to jsou moje osobní názory a tamto, že je ta profi práce, ale bohužel klienti to takhle nevnímají. Svět chce, abyste vystupovali jenom v jedné roli, protože jinak si vás nedokáže zařadit.

Berou si to osobně, takže takhle se to oddělovat nedá. Možná bych musel mít takové převleky, jako že bych mluvil o Kocourovi a byl spisovatel a pak bych si sundal kožíšek a vzal bych si sako a říkal, teď jsem seriózní volební stratég, ptejte se mě na politiku. Ale na tohle tu má málokdo kapacitu. Pro lidi je to stejně těžké jako hrát šachy na šachovnici ve třech rozměrech. Oni milují plochu. Veřejně jsem se přizpůsobil.

• Také se to dá vyřešit tím, že člověk má roli jednu. V rozhovoru pro E15 si říkal, že se v první řadě cítíš být spisovatelem. Varianta, že by si třeba opravdu všechno, co se týče marketingu, pověsil na hřebík a byl jenom spisovatelem a psal knihy, tě neláká?

Ne, když říkám, že jsem spisovatel, chci tím říct, že mně vyhovuje se takhle vnímat, protože spisovatel vytváří postavy, takže další svoje role, které hraji, můžu vnímat jako postavy ve svém životě. Takže já jako reklamní odborník jsem jedna z postav v tom románu a celý ten román se jmenuje Jakub Horák, takhle pokračuje. Lidé vám dají o trochu víc prostoru, když se smíří s tím, že jste spisovatel, než když si myslí, že jste účetní. Účetní to mají velice tvrdé...

Viděl jsem inzerát, že někde na Aljašce mohou lidé čistit ryby. Říkal jsem si, že by to bylo strašně zajímavé. Je to zřejmě úplná otročina, příšerná, člověk je tam dvanáct hodin a čistí ryby, ale bylo by třeba zajímavé dva měsíce dělat tohle. Nevydržel bych to fyzicky asi ani týden, ale celé to znamená, chci být námořník na lodi a někam plout.

• Když chceš někam plout, proč vlastně děláš politický marketing?

Člověka samozřejmě velice láká dělat poradce premiérovi nebo ministrům. Dělal jsem třeba pro ministerstvo vnitra kampaň "Pomáhat a chránit". Když byl Vondra ministr obrany, vymýšlel jsem tam taky něco o legiích.

Je prostě fantastické dostat se do těchto pater, protože člověk vidí plno zajímavých věcí. Setká se se super inteligentními lidmi a dozví se spoustu věcí, které se někde doma, když sedíš a myslíš si o sobě, že seš spisovatel, samozřejmě nedozvíš. Takže pokud mně to bude umožněno, chci neustále pronikat do nových světů. Taky si myslím, že jsem v té knížce nebyl nějak zvlášť indiskrétní. To je všechno takový milý humor, taková pohádka. Kdybych napsal, co jsem zažil doopravdy, ta knížka by byla mnohem tvrdší. A lidé to vědí.

• Říkáš milý humor, pohádka, ale dovedeš si představit, že by někdo z těch, o kterých tam píšeš, si to přečetl a pobavil se nad tím?

Myslím, že všichni.

• Myslíš?

Myslím si, že všichni se nad tím zasmějí a v podstatě můžou být rádi, protože třeba takový Jarda Plesl z Mladé fronty po padesáti letech, co po něm zbyde až umře? To bude tenhle román a na Wikipedii bude Jaroslav Plesl novinář, šéfredaktor Mladé fronty a sloužil jako předloha k Jaroslavu Jarynovi v knize Kočky jsou vrženy. Podle mě to Jarda i ví. Myslím, že se zasměje a je rád, že jsem ho takhle zvěčnil.

Dyť rozhovory s Babišem, které udělal do Mladé fronty, po něm nezůstanou. Kdo to bude číst za padesát let, ale tahle knížka stejně jako nadporučík Lukáš a hejtman Ságner ze Švejka tu zůstane. Jsem si jistý, že to tak chápe, je to můj spolužák z Fakulty sociálních věd a skvělý člověk. A ty špatné pohyby, které v životě udělal - kdo z nás nějaké neudělal? Důležitá je ale ta věčnost, a tu já mám teď už pod kontrolou. Na rozdíl od Jardy.

• Jaroslavu Pleslovi si dal dokonce speciální roli, jestli jsem to správně pochopil, knihu končíš de facto tím, jako kdyby ji ten Jaryn napsal.

No jasně. Dyť ji napsal. Kdo by byl jejím autorem? Kocour ji podepsal.

 Kniha se svítící obálkou

• Zmínil si pozitivní recenze, ale zaznamenal jsem i relativně negativní. V Mladé frontě byla celkem kritická a recenze v Respektu od Petra A. Bílka byla také dost negativní. Jaký pocit máš z recenzí? Bereš si z nich pro sebe i nějakou zpětnou vazbu důležitou pro tvoje další psaní?

Když se podívám třeba na Kosmas.cz, což je největší prodejce knížek, jsou tam super ohlasy čtenářů v recenzích a z toho mám velkou radost, protože z nich cítím, že rozumí té absurditě. Byl jsem v Českém rozhlase u Jany Klusákové, která se mnou udělala třicetiminutový rozhovor, z toho asi deset minut bylo o Bulgakovovi a ta mi řekla, že knížka je geniální.

Řekla mi, ať se připravím na to, že recenzenti nebudou vědět, co si s tím počít, protože ta knížka je velice hybridní. Na jednu stranu se tváří, že to je současná politická satira, ale na druhou stranu má pohádkové motivy.

Co se týče recenzí, Bílka jsem ještě nečetl. Na toho se rád podívám a jsem velice rád, že Respekt, kterého si velmi vážím, uznal, že ta knížka je natolik důležitá, aby o tom napsali recenzi. Podíváme se, v čem přesně se Bílek mýlí, jestli mi říkáš, že ta recenze není úplně dobrá.

Bílek je taky jen člověk a navíc to prostředí Respektu - tam všichni berou všechno moc vážně. Nedávno jsem se potkal s Ivanem Lamperem a říkal jsem mu, jaké to bylo, když jsem si vzal s peruánským šamanem ayahuasku. Hned mi začal vysvětlovat, že to není opravdové poznání. A to ji nikdy neměl! Pak se člověk nemůže Bílkovi divit, že není v takovém prostředí uvolněný a otevřený Kocourovu sdělení.

Ohledně recenze v Mladé frontě, za prvé je hezké, že ji tam Jarda nechal vyjít. Když to vyšlo hned těsně vedle jeho rozhovoru s Babišem, určitě si ji i přečetl. Někteří lidé třeba jenom nejsou tak napojení na tuhle vlnu.

Spousta lidí, když vyšel Malý princ, nechápala, v čem to spočívá - když to tehdy někdo posuzoval z pohledu science fiction, řekl: to má velice mírný děj ve srovnání s Bradburym, málo to šlape, je to tedy o hvězdách, o planetách, je to jako science fiction. Někdo si zase řekne, na pohádku tam chybí nějaké motivy. Prostě lidé se na to koukají ze svého pohledu, nehněvám se na ně, jestli tomu nerozumí. Ani Kocour se na ně nehněvá. Tedy ne moc.

• Nebylo zbytečné, že si tomu dal škatulku fantasy román? Tuším, že tak je to na knížce napsané.

Tam není fantasy román, tam je fantastický román, a to je odkaz na Bulgakova, který jako první v historii Mistra a Markétku označil za fantastický román. Bulgakov je tam samozřejmě někde i zmíněn jedním citátem. Je tam zmíněno spoustu věcí a lidé, kteří mají hodně velký přehled, si v tom libují, že vědí, kolik jich tam je. A někdo jenom vidí, že to je fantasy, aha tak se pojďme na to podívat jako na fantasy anebo někdo už k tomu přijde úplně znechucený celou mojí kampaní: obálka knihy svítí.

Vím, že když jsem už desátý den jel na svém facebooku: "obálka knihy svítí, kupte si ji na Hithitu", lidé mi psali, ty vole, Jakube, už aby to bylo za námi. Jenže ve chvíli, kdy se začalo říkat, obálka knihy svítí, na Hithitu k tomu přiskákalo dalších tisíc čtenářů, kteří nakonec vybrali 720 tisíc.

Horákova kniha ve výloze | zdroj: Archiv Jakuba Horáka Jde hlavně o čtenáře, a jestli kvůli tomu, že se mu líbí, že to svítí, si to někdo koupí, kvůli tomu pestrému obalu, a pak si to přečte a zamyslí se nad tím, jací ti politici jsou a jaká je role imaginativních zvířat a kocourů v našem světě, nebyla to marná kampaň.

Chápu, že když vážnému literárnímu kritikovi - který se tady brodí v současné české próze, kde vždycky už na nějaké stránce 76 někdo začne zažívat hluboké existenciální dumání nad sebou samým a nad vyhazovem z reklamní agentury a nad tím, že doma v žižkovském bytě mají plíseň a nad tím, že jeho domnělá stará zmizela od Krušovic na Žižkově k veganským burgerům v Radosti a pro něj je to důkaz její morální dezintegrity a nad budoucností a minulostí a teď tam chodí a posuzuje celou tuhle zem a generaci - když člověk těmhle kritikům předhodí takovou cukrovou vatu pouťovou v podobě Kocoura a jeho létajících koček, neví, co s tím. Jak by taky mohl?

Bohužel kritici jsou tu velmi špatně placení, a proto přirozeně soucítí spíš s trpícími, než s veselým Kocourem. Jak může trpící kritik oslavovat někoho, kdo je v pohodě? To je nefunkční požadavek, řekl by Karel Janeček.

• Marketingové triky typu svítící obálka jsou tedy podle tebe opodstatněné ve chvíli, kdy to lidi, kteří by si to jinak nepřečetli, k tomu motivuje?

Ohlasy čtenářů na Kosmas.cz a od dvou a půl tisíce lidí, co si knížku koupili přes Hithit a teď mi píšou, a ohlasy některých lidí, kteří jsou velice chytří, a vážím si jich, mě naplňují pocitem, že lidé knížku pochopili a že jsem to s marketingovou kampaní nepřehnal.

Tohle mi třeba napsal v recenzi na Kosmas.cz zakladatel Kocianova kvarteta, houslista Pravoslav Kohout: "Je to nejlepší, nejvtipnější, nejinteligentnější a nejinformovanější česká politická satira, jakou jsem v posledních letech četl. Dle mého mínění v lecčems překonává i známé zahraniční autory (Sorokin ap.)“. To je umělec, ten to chápe.

• A nejde to trochu proti jejímu obsahu, když na obálce knihy je Kocour s hlavou Zemana, vždyť je to mírumilovné zvíře nebo ne?

Měl si doma někdy kočku? Kočky nejsou moc mírumilovné, když je nasereš. Opravdu.

• Není to také marketingový trik dát tam tu hlavu, přece jenom to vzbuzuje kontroverze. Lidé si toho všimnou, mluví se o tom. I v recenzi v Mladé frontě zrovna tohle paní redaktorka vypíchla a pohoršovala se nad tím.

To je dobře. Ke knížce jsme točili video, které spočívalo v tom, že jsme přišli v pět ráno na Pražský hrad. Byl jsem to já, kameraman, režisér Dave Soldy a Petr Fridrich, co hraje Kocoura, který měl na hlavě kočičí hlavu. Teď jsme tam přišli a koukala na nás hradní stráž.

zdroj: YouTube.com

Řekli nám, že musíme jít okolo kovovým rámem, no tak Kocour normálně prošel rámem, vyndal nějaké mince z kapsy a teď kráčel z Hradu ven Bránou obrů a v ruce držel síťovku, kde měl hlávku zelí, kolem které byla omotaná gumová maska Zemana. Vojáci na to nevěřícně koukali, a když Kocour prošel, jeden říká: to je Zeman? No ty krávo, povídal.

Myslím, že to za to stojí, ta obálka je geniální.

• Díky kampani na HitHitu se na knížku vybralo spoustu peněz, 725 tisíc korun. Kampaň si dělal z finančních důvodů nebo i z propagačních? Knížka by se asi zaplatila i bez kampaně, je to věc, která by komerčně nepropadla nebo ne?

Chtěl jsem to udělat na HitHitu, protože má prvky gamifikace, že to nabíhá, vidíš, kolik lidí si to koupilo, kolik chce ještě tričko a tak. To jsem chtěl udělat každopádně, ale k vysoké částce, kterou jsem řekl, že chci vybrat, jsem došel omylem, protože jsem si přečetl v podmínkách na HitHitu, že do 500 tisíc korun chtějí asi devět procent a pak už jen pět procent. Říkal jsem si, proč bych jim měl dávat devět procent, tak to dáme na 500 tisíc a korunu.

Odpálil jsem to a pak jsem si teprve všimnul, že jiné knížky vybíraly třeba padesát nebo sto tisíc a říkal jsem si, no ty vole, to je průšvih. Teď mi i lidé psali a říkali, no ty vole, teď už vidíš, že si to přestřelil viď? A teď to skutečně nabíhalo pomalu a bylo to třeba 45 tisíc a 45 a 500 tisíc to je ještě docela velký rozdíl. No tak jsem říkal, ty krávo, co s tím budeme dělat? Tak jsem hodil do placu svítící obálku, v noci svítí. No a ty vole od té chvíle to jelo, a kdyby to vydrželo ještě týden, tak jsem přes milion.

Takhle to vybralo nejvíc ze všech knížek, ale pro mě je důležité, že ta knížka je výsledkem dvouleté práce, že je tam spousta odkazů, má to spoustu rovin a je to psané velice lehkým zábavným jazykem a to, že svítí obálka, je k tomu navíc. A není to nějaký čínský šunt, co se rozbije za týden.

• V knihkupectví jsem knížku viděl za tři stovky, dát cenu níž v souvislosti s tím, že si na ni vybral hodně peněz, o tom si neuvažoval? Kdyby se peníze nevybraly, byla by cena ještě vyšší?

Cena by byla stejná, ale za prvé peníze, co se vybraly, jsme investovali do toho, že svítí všechny obálky. Původně měly svítit jenom ty z limitované edice, kterých se udělalo pouze sto kusů. Takže díky těm lidem jsme udělali, že svítí všechno, a za druhé, mám nedůvěru k levným věcem. Kdybych viděl knížku za padesát korun a jiné knížky stojí tři sta korun, tak si řeknu...

• ...kdo to platí?

Přesně. Kdo sakra něco tak levnýho platí.