Začíná lov na Mutti Angelu

MAGAZÍN - Magazín autor: Pavel Jégl

Kdepak Auf Wiedersehen. Angela Merkelová se ještě neloučí, vyhrála čtvrté volby v řadě a pokračuje v kancléřství. Jenže v zádech bude mít smečku nelítostných pronásledovatelů.

Angela Merkelová

Angela Merkelová,zdroj: Profimedia.cz

Na první pohled může Německo vypadat jako klidná spořádaná země, kde vládne pořádek ("ordnung"). Tím spíš, že na klíčových místech se u našich sousedů v příštích letech nic nezmění. Fotbalový "Die Mannschaft" dál povede trenér Joachim Löw"Das Kabinett" bude po nedělních volbách opět řídit kancléřka Angela Merkelová a hlavní slovo v něm bude mít konzervativní unie CDU/CSU.

Němci (alespoň ti západní) jsou prostě usedlí. Když fotbalový mančaft vyhrává, nemění trenéra. A když vyhrává ekonomika, nemění zase šéfa vlády. A to ani v případě, že s jejich postupem nesouhlasí.

Situace je přitom taková, že Němci jasně vedou kvalifikaci na světový šampionát a německá ekonomika jen kvete. Kancléřka v kampani vytrvale opakovala: "Němcům se nikdy nedařilo tak dobře jako nyní." A měla pravdu.

Proto se také dcera luteránského pastora zařadí, aspoň statisticky, po bok takových legend, jakými byli Konrad Adenauer a Helmut Kohl. Oba, obdobně jako Merkelová, vyhráli spolkové volby čtyřikrát za sebou.

Jenže Německo nestojí nehybně jako sfinga. Tyto volby s ním otřásly. Nejsilnější strany ztratily (CDU/CSU zaznamenala nejhorší výsledek od roku 1949, sociální demokracie vůbec nejhorší v německé historii) a do Spolkového sněmu (německého parlamentu) postoupila partaj, kterou většina voličů pokládá za žumpu německé politiky.

Nuda končí

Kancléř Otto von Bismarck o Němcích říkal, že dobře spí, protože nevědí, jak se dělají klobásy a zákony. (Výrok by se však dal vztáhnout na kdekoho, třeba na Čechy)

Cílem Angely Merkelové přitom bylo, aby Němci spali co nejvíc. Uspávala je. V kampani připustila pouze jediný televizní duel s hlavním vyzyvatelem – vůdcem sociální demokracie (SPD) Martinem Schulzem.

Sociálním demokratům (SPD), kteří v uplynulých čtyřech letech působili ve spolkové vládě jako juniorní koaliční partner konzervativců, svou "nekampaní" brala Merkelová vítr z plachet. SPD byla ve vládě ve stínu CDU/CSU téměř neviditelná, potřebovala konfrontaci.

Vítr z plachet však kancléřka nevzala kdysi euroskeptici, v současnosti především protipřistěhovalecké a nahnědlé Alternativě pro Německo (AfD), která získal třetí nejvyšší počet hlasů (po CDU/CSU a SPD). Na území bývalé NDR se dokonce umístila druhá.

Alexander Gauland, jeden z vůdců strany, v reakci na volební výsledek pravil: "Budeme je (CDU/CSU) honit. Budeme honit paní Merkelovou."

A týž Gauland nedávno upoutal jiným výrokem. "Máme právo vzít si nejen naši zemi, ale i naši minulost zpět," prohlásil na stranickém zasedání k nacistickému období a upřesnil: "Máme právo být pyšní na úspěchy německých vojáků ve dvou světových válkách."

Taková slova jsou v Německu pokládána za tabu. Teď budou znít z parlamentu.

Je zjevné, že tradiční německé strany si do kožichu nasadily veš. A kdo za vzestup AfD může? Komentátor Spiegelu Jakob Augstein v tom má jasno: "Angela Merkelová je matkou tohoto monstra," napsal.

Za úspěchem AfD je především "vítací" ("Willkommen") politika Merkelové. Ale i posun CDU doleva, který Merkelová řídila. Konzervativci tím uvolnili prostor na pravici – také pro AfD.

Kudy z nudy

Z výsledku voleb je patrné, že koalici může složit jen Merkelová. Bez konzervativců to ani tentokrát nepůjde.

Merkelová dala najevo, že chce rozhodit sítě napravo i nalevo a vyjednávat s liberály z FDP a Zelenými i sociálními demokraty.

Nejvýraznější většinu ve Spolkovém sněmu by daly dohromady CDU/CSU a SPD, byť by nebyla tak výrazná, jako v uplynulých čtyřech letech. V takovém případě by pokračovala nynější středová politika, proevropská, avšak ostražitá k přerozdělování mezi bohatšími a chudšími státy eurozóny.

Schulz takovou koalici odmítl. Nechce, aby si Merkelová zase z SPD udělala servisní organizaci pro zajištění parlamentní většiny. "Je to jasné, koalice ztratila čtrnáct procent. Voliči si nepřejí její pokračování," prohlásil v reakci na volební výsledek.

Je to však názor strany? Nebo jen osobní postoj jejího předsedy, který zanedlouho předsedou být nemusí?

Nejčastěji zmiňovanou variantou příští spolkové koalice je každopádně "Jamajka", tedy černo-žluto-zelená koalice CDU, FDP a Zelených. Její většina by byla těsnější a kompromisy v ní svízelnější.

S FDP by si CDU/CSU mohla rozumět. Nahlížejí na ekonomiku podobně jako konzervativci. S CDU/CSU už složili koalici v roce 2009.

Liberálové prosazují volný trh a nízké daně. Jsou proti regulacím a růst ekonomiky nechávají na soukromém sektoru. Nejsou stoupenci vládních investic. Nelíbí se jim návrhy na další integraci eurozóny, ani myšlenka společných dluhopisů se státy eurového jihu.

Problém však může nastat se Zelenými, kteří chtějí trh svazovat regulacemi a požadují pevné datum pro konec výroby aut se spalovacími motory. Prosazují státní investice do ochrany životního prostředí a jsou vstřícní k přerozdělování a k předluženým zemím evropského jihu.

Merkelová má také možnost sestavit menšinou probyznysovou vládu CDU/CSU s FDP. Takový kabinet by však byl závislý na podpoře některé z opozičních stran – Zelených nebo SPD.

Ať už ale bude příští koalice jakákoli, je jasné, že to bude Angela Merkelová, kdo bude řídit Německo a udávat směr evropské politiky.

Tagy: Německo zahraničí německá politika

Zdroje: Vlastní