Těžký život liberálů v Čechách: Jak si vybrat stranu, kterou volit?

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

O vzdělaného městského voliče se v říjnových volbách do Poslanecké sněmovny utká celá řada politických stran. Jaké jsou jejich šance a na co v souboji o tohoto voliče mohou narazit? A proč se zdá, že čím větší výběr, tím horší volba?

Matěj Stropnický

Matěj Stropnický,zdroj: Martin Veselý / MAFRA / Profimedia

Vzdělanější, liberálně naladění voliči a voličky žijící zpravidla ve městech šest měsíců před volbami do Poslanecké sněmovny tápou, komu dát svůj hlas. Nejedna politická strana se o ně uchází a ráda by získala jejich přízeň.

Jenže liberální volič je vybíravý a není vůbec snadné se mu zavděčit. Sleduje, co politická uskupení a jejich představitelé prohlašují a konají, a pokud ho někdo zklame, většinou si to pamatuje.

Zvlášť v těchto turbulentních dobách, kdy se v různých zemích dostávají k moci nevyzpytatelní, xenofobní a nacionálně orientování politici, liberální voliči považují za zásadní naše členství v Evropské unii a Severoatlantické alianci. Současné nenávistné tendence jsou jim cizí a cítí se jimi být znepokojeni a zaskočeni.

Nelíbí se jim, že veřejný prostor a politiku stále víc ovládá strach z jinakosti. Příčí se jim také uzavírání se do sebe a snaha reagovat na všechno represí, ať už jsou hrozby reálné či ne. Odpor v nich pak vyvolává rovněž to, že tento pohyb z velké části pohání sami politici, kteří se snaží přiživit na obavách a nejistotě davu. 

Tato skupina voličů se nachází zhruba ve středu a od středu napravo politického spektra. Má určité sociální cítění a nechce ořezávat veřejné služby jako například dostupné a kvalitní zdravotnictví a školství, které stát zajišťuje. V minulých sněmovních volbách se hlasy těchto voličů rozptýlily mezi TOP 09, Stranu zelených a Piráty a v menší míře snad i Stranu svobodných občanů, které dohromady obdržely více než 20 procent hlasů.

Neviditelní a diskvalifikovaní Svobodní 

Tyto strany je chtějí oslovit i v letošních volbách. Ostatní nepřicházejí příliš v úvahu - buď si příliš zahrávají s nacionalismem a uzavíráním se do české kotliny jako ODS či Realisté Petra Robejška, nebo jsou až příliš konzervativní. Proto je například ve větší míře nezaujme nově vzniklá koalice KDU-ČSL a hnutí STAN, která ve své koaliční smlouvě hned jako první základní programovou prioritu uvádí "judaisticko-křesťanské základy našich morálních hodnot".

Lidovci vzhledem ke svým tradičním voličům, jež si chtějí udržet, budou koalici tlačit ke konzervativnějším postojům, které se s názory svobodomyslných voličů, například co se týče LGBT práv či naopak důrazu na tradiční rodinu, míjí.

Smutné je, že o vzdělané a liberálně naladěné voliče nestojí Česká strana sociálně demokratická. Rozhodnutí ČSSD na jejich oslovení zcela rezignovat lze sice jednoduše vysvětlit tím, že jádro jejích voličů se skutečně nachází někde jinde, přesto by však z dlouhodobého hlediska bylo pro stranu výhodné, kdyby měla viditelné liberální křídlo a mohla by tak být alespoň pro levicověji naladěnou část městských voličů vážně zvažovanou alternativou.

Další stranou, jež se svými postoji liberální skupině voličů vzdaluje, je Strana svobodných občanů. Místy je sice liberálnější než ODS, zároveň je však také zcela neviditelná. Kromě toho jí diskvalifikuje odmítání Evropské unie a prosazování referenda o vystoupení z EU. Svobodní chtějí, aby Česko bylo suverénní zemí a zároveň bylo součástí evropské zóny volného obchodu. Evropskou unii, která nás podle Svobodných nutí zavádět "euronesmysly", by zřejmě nejraději rozpustili.

Když odmyslíme hnutí ANO, kdy návrhy jeho předsedy Andreje Babiše upravující náš politický systém mohou ohrozit základy naší parlamentní republiky jako takové, SPD Tomia Okamury a komunisty, zbývají už jen TOP 09, Zelení a Piráti.

Strana Miroslava Kalouska před volbami hýří aktivitou, objíždí republiku se svou Vizí 2030 a snaží se prezentovat neokoukanými tvářemi, jako je teplický radní Dominik Feri či poslankyně Markéta Pekarová Adamová.

Nešikovný a podivný obrat Zelených

Úsilí TOP 09 ale moc věrohodně nepůsobí. Na jedné straně se zastává střední třídy, do které řadí i učitele, na druhé však kritizuje zvyšování platů státních zaměstnanců současnou vládní koalicí.

Za vlád, kterých se účastnil předseda strany Kalousek, se nezvyšovala minimální mzda, hlavní symbol nízkých mezd u nás, nyní ale právě Kalousek prosazuje snížení sociálního pojištění o osm procent (o čtyři procenta u zaměstnance, o čtyři u zaměstnavatele) s argumentem, že to povede ke zvýšení mezd, které jsou u nás ve srovnání s Evropou nízké.

Financovat to chce jednoduše – převedením 30 procent vybraného DPH na důchodový účet, jak předseda TOP 09 řekl v rozhovoru pro Právo. Působí to jako populistický krok před volbami, kdy si chce Miroslav Kalousek koupit voliče tím, že jim nechá část jejich odvodů a zaplatí to z jejich daní.

Ačkoli TOP 09 dělá, co může, ve skutečnosti už jen hraje o to, aby se udržela mezi sněmovními stranami. Používá k tomu více či méně šikovné PR - ohání se jak Ferim, tak stále ještě dosluhujícím Karlem Schwarzenbergem. Její nabídka je však při bližším pohledu děravá, a nakonec jí schází i uvěřitelné osobnosti, které by její program prezentovaly.

Největším problémem Strany zelených je v současné době její nečitelnost. Poté, co se zdálo, že se posouvá spíše doleva, se nyní distancuje od některých témat, s nimiž byla dosud spojovaná (jako je gender, squatting a migrace). Předseda Zelených Matěj Stropnický nedávno v rozhovoru pro Aktuálně.cz zdůraznil, že tato témata ve volebním programu strany nebudou.

Zelení podle Stropnického chtějí získat právě vysokoškolského městského voliče. Dokonce se zdá, že za svého největšího soupeře v bitvě o něj považují TOP 09. Obrat Zelených působí nešikovně a podivně. Představitelé strany sice mohou tvrdit, že se nic nemění, jejich hlavní témata - životní prostředí, práce a bydlení - zůstávají stejná, tato strategie ale jen těžko uspěje. 

Nevyzpytatelní Piráti 

Strana, která vyvolává dojem, že neví, čí je, sotva zaujme. Navíc pokud Zelení chtějí oslovit městské vysokoškolské voliče, budou se muset také přenést přes některé dřívější výroky Stropnického, které vyvolaly mnoho kontroverzí, ať už ten pověstný, že "není normální, aby 80 procent českých občanů mohlo každý rok dosáhnout na leteckou dovolenou" či že rozbití výloh provozovny McDonald během protestů proti Mezinárodnímu měnovému fondu v Praze, přestože vypadalo nekulturně, "bylo dost možná naopak spíš kulturní".

Stranu zelených navíc její předseda spojuje se snahou řešit problémy pomocí regulací, zdanění a s tím související výchovou občanů, na což jsou ale městští, vzdělaní a liberálně naladění voliči hákliví. Nejvíce našlápnuto tak mají Piráti, kteří na rozdíl od Zelených vyzařují sebevědomí a přesvědčení, že se do Poslanecké sněmovny dostanou, ale podobně jako oni mají problém s čitelností. 

Nejvýrazněji se to zatím ukázalo v případě jejich postoje k Severoatlantické alianci. Pirátům chvíli trvalo, než si vyjasnili, že podporují české členství v NATO. Místopředsedu strany Ivo Vašíčka, který byl pro vystoupení z aliance, Piráti nakonec z vedení strany odvolali.

Ve výsledku ale zbyla otázka, zda Piráti skutečně mají jasno v tom, co by ve sněmovně případně prosazovali a zda městským liberálním voličům nepřichystají nějaké nemilé překvapení. Prubířským kamenem bude, jak se postaví k daňové problematice nebo i všeobecnému základnímu příjmu, o němž zatím hovoří jako o nástroji, který je sice považovaný za levicový, ale přitom podle nich není levicový ani pravicový.

Zatím to vypadá, že Pirátská strana půjde cestou snížení zdanění práce, tím nic nezkazí, nesmí se ale zamotat do krkolomných návrhů, jako je třeba sjednocení všech odvodů do jediné daně, o kterém už hovoří předseda strany Ivan Bartoš. Svůj program by Piráti měli schválit do konce dubna, hlavní zátěžový test pro Pirátskou stranu tak teprve přijde.

V každém případě už teď je zřejmé, že liberálně naladěný, vzdělaný městský volič to u nás nemá lehké a bez kompromisů a rizik se jeho volba neobejde.

Tagy: ČSSD ODS Česko TOP 09 domácí KDU-ČSL Strana zelených Česká pirátská strana hnutí Ano česká politika

Zdroje: Vlastní