V prosinci roku 1993 jsem jako vedoucí pobočky redakce Denního telegrafu byl v Brně na tiskové konference s účastí tehdejšího předsedy sociální demokracie Miloše Zemana. Ihned po ní jsem ho oslovil a vysvětlil jsem mu, že manželka má zrovna narozeniny a určitě by byla potěšena, kdyby k nám alespoň na chvíli přišel si s ní připít moravským vínem. Bydlíme nedaleko, poblíž centra Brna.

Zeman se na mne překvapeně podíval a než stačil zareagovat, vedle sedící místopředseda ČSSD Václav Grulich mi nečekaně přišel na pomoc. Prohlásil, že mne zná, a ačkoliv jsem redaktorem pravicově orientovaného Telegrafu, snažím se objektivně zařazovat informace z pravidelných tiskových konferencí a z dalších akcí brněnské sociální demokracie.

Zeman pak přislíbil, že se u nás , pokud to dovolí čas, kolem 15. hodiny na chvilku staví. Těsně před 16. hodinou, kdy jsem ho už nečekal, se ozval zvonek a před domem na chodníku stál předseda sociální demokracie s kyticí růží, dále Grulich a tajemník Josef Horňáček.

"Dovolte mi, mladá paní, abych vám jménem sociální demokracie popřál vše nejlepší k vašim dvacátým narozeninám," řekl Zeman svou nezaměnitelnou dikcí a předal ji kytici. Pak se obrátil na mne s dotazem, jak se vlastně jmenuji a také se zeptal, zda se neobávám, že mi – jako redaktoru pravicového Telegrafu – neublíží návštěva představitele nejvýznamnější levicové strany u nás.

Odpověděl jsem, že před listopadem jsem se stýkal s řadou lidí z disentu či z různých nezávislých skupin a neměl jsem o sebe žádné zvláštní obavy, tak proč bych si měl dělat starosti nyní. Zeman prohlásil směrem ke Grulichovi: "Václave, jdeme jen na dvacet minut, a proto jsem cigarety a řidiče nechal v autě."

Ujistil jsem hosta, že téměř plná krabička mých cigaret je mu na stole plně k dispozici. Zároveň jsem se ho zeptal, proč nevzal také řidiče na šálek kávy. "Pane redaktore, i v sociální demokracii panuje určitá hierarchie. Řidič ať počká v autě," opáčil pohotově.

Dvacet minut, o kterých v době příchodu mluvil, se protáhlo na více než dvě hodiny. Zeman vypil asi litr a půl vína, k potěšení hostitele kouřil jednu cigaretu za druhou, choval se po celou dobu jako velmi uvolněný a komunikativní společník. Politické otázky zůstaly většinou spíše stranou.

Kdyby dál objímal stromy na Vysočině...

Zeman se pouze krátce vyjádřil o "podvodu století", jak nazval kuponovou privatizaci, a v jednom okamžiku se s manželkou mírně poškorpil ohledně lustračního zákona, který označil za nesmyslný a zbytečný, s čímž má žena výrazně nesouhlasila. Krátce rovněž padlo několik vět o pozitivní roli Michaila Gorbačova ve světové politice.

Jinak ale bylo dvouhodinové setkání v našem bytě na Jaselské ulici v Brně skutečně přátelské, nekonfliktní. Zeman očividně respektoval to, že byl pozván na oslavu narozenin a byl také zřejmě v dobrém rozmaru.

"Můj vztah k zelenině je veskrze pozitivní. Žádám ovšem, aby mezi mne a jí byl vsunut transformační mezičlánek, který se jmenuje prase," řekl kdysi Miloš Zeman. Jindy zase prohlásil: "Adolf Hitler byl vegetarián, nekuřák, abstinent a ani s jeho sexuálním životem nebylo všechno v pořádku. Winston Churchill vykouřil denně osm těžkých doutníků, vypil lahev whisky a tři lahve šampaňského a vyhrál druhou světovou válku." Toto byly vtipné postřehy, všechna čest……

Jaká je současnost? Při pohledu na prezidenta republiky, jak směrem k předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi trapně mává holí, jak se křečovitě směje, jak během proslovu premiéra dokonce odchází z místnosti, začínám mít vážné obavy, kam se všechen Zemanův (dů)vtip vytratil?

"Objímal jsem stromy, četl Káju Maříka a nečetl noviny. Díky tomu jsem duševně zdráv," řekl před časem Zeman. A zde se naskýtá zásadní otázka, jak je to s tím jeho zdravím nyní? Možná by na tom byl on i celá naše země líp, kdyby spíš dál objímal stromy na Vysočině.