Významný herec Alois Švehlík odešel na druhý břeh. Za sebou nechal úspěšnou hereckou i dabérskou kariéru, kterou ozdobil mnoha úspěchy, například prestižní cenou Thálie za celoživotní dílo.

Než se však Alois vůbec dostal k herectví a dostal se do povědomí veřejnosti jako známá osobnost, musel si v soukromí a tichosti vytrpět krutost a ústrky: Fyzické násilí od vlastního otce. Alois na tuhle jizvu nikdy nezapomněl, ale místo toho, aby se pak stejně jako jeho otec vyžil na vlastních dětech, zachoval důstojný charakter a odpřisáhl, že na potomky nikdy ruku nevztáhne. Má tři děti a slib, pokud víme, dodržel.

Rodiče nesouhlasili s jeho snem o herectví a posílali ho na průmyslovku, Alois si ale nedal říct a zkoušel se dostat na DAMU, bohužel neúspěšně. Nenechal se však odradit, zkoušel štěstí v menších divadlech a nakonec se v roce 1988 probojoval do činohry Národního divadla v Praze. A pak už to šlo ráz na ráz: Role v Černých baronech či ve filmu Na střeše rozhodně patří do zlatého fondu české kinematografie.