Přestože se ve světě už nějakou dobu živě diskutuje o kybernetické špionáži, internetové bezpečnosti a hackerských útocích, které pořádají nikoli jednotlivci, ale státy, Česko donedávna zůstávalo stranou. Z geopolitického pohledu přece jen nevypadáme jako nejzásadnější aktér na mezinárodním kolbišti.

Jenže jak se ukazuje, role naší malé země choulící se mezi vlivným Německem, bohatým Rakouskem, nevděčným Slovenskem a pánbičkářským Polskem není zdaleka tak bezvýznamná. Na bezvýznamné cíle totiž hackeři zpravidla organizovaně neútočí. Kdo dlouhé měsíce nahlížel do elektronické komunikace ministerstva zahraničí, zatím nevíme, podezření, že šlo o státem řízenou špionáž tu však je a není neopodstatněné.

Nikoli nadarmo Severoatlantická aliance loni prohlásila kyberprostor za další operační oblast. Uznala tak, že válku dnes lze vést nejen ve vzduchu, na moři či pozemně, ale také na internetu. Veřejnost si na tento fakt ještě nestihla zvyknout a počítač a internet stále ještě vnímá spíše jako zdroj zábavy nebo maximálně jako pracovní nástroj, na reálných nástrahách života v informační éře to však nic nemění. 

Lze si dokonce představit, že se veškeré spory (ať už mezinárodní, nebo domácí) budou čím dál více přesouvat do kyberprostoru. Byl by to logický vývoj ve světě, v němž jsou informace mocnější zbraní než konvenční výzbroj.

Český prezident je ovšem trochu jiného názoru. Podle něj jsou to všechno "žvásty a móda".

"Pokud jenom už řadu a řadu let vylupují datové schránky, tu e-maily Hillary Clintonové, tu e-maily Bohuslava Sobotky, nyní e-maily ministerstva zahraničí, já se musím zasmát, protože bych si troufal s devadesátiprocentní pravděpodobností odhadnout, že tam najdou jenom makulaturu," prohlásil před několika dny Zeman v rozhovoru pro Českou televizi.

Počítačový guru na Hradě

Clintonovou pochopitelně nepřipravila o Bílý dům e-mailová aféra, skandál však přilil olej do ohně. Stejně tak pochybnosti panující kolem Donalda Trumpa kvůli "ruské stopě" v jeho vítězství prohlubují nedůvěru v novou hlavu státu Spojených států a přiživují i bez toho napjatou atmosféru.

Ani Sobotkovi jeho e-mailový skandál zásadně neuškodil, ale přesto na něm ulpěl. O situaci s ministerstvem zahraničí zatím můžeme jen spekulovat. Šéf resortu Lubomír Zaorálek sice tvrdí, že žádné důvěrné informace do rukou hackerů nepadly, i kdyby to však byla pravda, nad bezpečností na jeho ministerstvu visí otazník. Jak je možné, že se v jeho systému volně pochybovali útočníci řadu měsíců?

Zeman sice Zaorálka popíchl, že v e-mailech jeho resortu jsou jen bezvýznamné dokumenty, to však vypovídá spíš o vztahu prezidenta a ministra zahraničí, nikoli o reálném stavu věcí. Diplomacie je koneckonců disciplína vyžadující tradičně velmi obratné zacházení s (často velice důvěrnými) informacemi. Opravdu se hackeři nedočetli v depeších ministerstva o ničem zajímavém?

Prezident však jde ve své sebevědomé analýze hackerského útoku na jednu z vládních institucí ještě hlouběji. Podle něj jsou řeči o kyberzločincích jen "módní žvásty".

"Žvásty o kybernetických útocích jsou tak trochu móda. Kdyby nějaký hacker dejme tomu ohrozil provoz elektrárny nebo veřejné dopravy, nebo čehokoli jiného, tak bych to považoval za velmi závažnou věc a byl bych pro to, aby se proti těmto hackerům zasáhlo," říká hlava stát.

O útoku na elektrárnu by přitom Zemanovi mohli povyprávět Ukrajinci, kterým hackeři předloni odpojili v Ivano-Frankivské oblasti na několik hodin elektřinu. Napáchali přitom takové škody, že se řízení dodávek elektřiny muselo po několik dalších měsíců ovládat manuálně. Tento incident je považován za první úspěšný hackerský útok na elektrickou síť v historii.

Také Íránci by se mohli podělit o své zkušenosti, kdyby byli trochu sdílnější. Hackerský útok (podle předpokladů vedený Spojenými státy a Izraelem) na závod na obohacování uranu v Natanzu zpomalil před osmi lety íránský jaderný program.

V časech, kdy Zeman jako důchodce na Vysočině sjížděl teletext, už zbytek země četl zprávy na internetu. K počítači se nakonec po letech přece jen nechal přemluvit a na internetu si dnes dle slov jeho mluvčího Jiřího Ovčáčka "každý večer, když přijede z práce domů, prohlíží zpravodajství a webové stránky". Zeman mimochodem kdysi prozradil, že si rád čte diskuze pod články.

Mobil ťeď podle Ovčáčka nemá. Jednu dobu ho však míval, jestli si vzpomínáte na legendárního "aligátora".

Pro dvaasedmdesátiletého člověka budou moderní technologie, které celý život nepoužíval a nerozumí jim, jen banální hračkou, zdrojem zábavy, ničím víc.

Český prezident proto s největší pravděpodobností nekryje ani cifršpiony ruského vůdce, ani komunistických kapitalistů z Číny. Je jen starým pánem, kterému moderní doba uniká. A vlastně by možná nejraději všechny ty internety a počítače úplně zakázal.