Povšimli jste si, jak byl Andrej Babiš rozpačitý, když ho zpravodaj České televize vyzval, aby hodnotil inaugurační projev Miloše Zemana? Ošíval se, jako by mu za krkem lezl pavouk. Nakonec ze sebe vysoukal několik vět: "Čekal jsem jiný projev… Já jsem čekal, že se nebude vymezovat, že bude nad věcí... Potřebujeme, aby se společnost spojila."

Zeman přitom mluvil Babišovi z duše. Dá se dokonce říct, že mluvil jako Babiš. Dštil oheň a síru na uhlobarona Zdeňka Bakalu, zostouzel média z vydavatelství Economia, které Bakala vlastní, i Českou televizi a Český rozhlas.

Že by od něj Babiš čekal státnický projev?

Hradní kibic

Tomu lze sotva věřit. Vždyť Zeman neopustil svůj styl, jen navázal na první inaugurační řeč. Už v ní hájil své ego a vyléval si žluč.

A že by Babišovi leželo na srdci téma, jak spojit společnost? To stěží. Premiérovi spíš záleží na tom, aby mu prezident nepřekážel, aby se mu nemíchal do politiky. Jenže Zeman není politikem zaměřeným na vzletné vize.

Zato dává najevo, že Babišovi a jeho ministrům bude koukat pod prsty. A aktivní prezident, který se nedívá do křišťálové koule a nevěští zářné zítřky, ale kibicuje do řízení vlády i do zahraniční politiky, je to poslední, co Babiš může chtít.

Babiš si přeje vládu své politické firmy. Nechce v ní "vetřelce" z jiných stran a po vůli mu nejsou ani hradní "spojky" ve vládním týmu.

Přetahování lanem

Česká ústava vykazuje prezidenta do role reprezentanta státu loajálního vládě (zde). Za své kroky až na výjimky není odpovědný. Většina jeho rozhodnutí vyžaduje, aby je podepsal, potažmo schválil, předseda vlády, nebo ministr, kterého tím premiér pověří.

Pravda, ústava přiznává prezidentovi titul "hlava státu". Jenže jakékoli jeho závazné rozhodnutí (také v zahraniční politice) je podmíněno souhlasem kabinetu.

Z toho je zřejmé, že prezident by měl být svázán s politikou vlády. Neměl by s ní soupeřit tak, jako Zeman v případě ruského hackera Jevgenije Nikulina.

Tahle kauza připomíná (kdysi olympijskou) disciplínu přetahování lanem (Tug of War). Zeman pod vlivem své hradní "sborné" naléhá na Nikulinovo vydání do Ruska, ministerstvo spravedlnosti však chce dát přednost Americe, která o hackera pořádala jako první. Nahlíženo přes kompetence, za kratší konec provazu by měl tahat prezident, rozhodování v této věci patří ministrovi.

Vězte, že zmíněné přetahování o Nikulina je jen slabým odvarem nebo malou ochutnávkou příštích sporů prezidenta a vlády.

Egoista s podrazákem

Historicky vzato, Babiš a Zeman se nikdy "nemuseli". Babiš před pěti lety v rozhovoru pro (svůj) web Česká pozice řekl: "Nepodpořím nikoho, kdo má něco společného s érou Václava Klause, opoziční smlouvou a se systémem korupce politických stran, který Klaus se Zemanem úspěšně vybudovali. Zeman... je kandidát, který by si prezidentskou kandidaturou pouze léčil ego."

To vše Babiš korunoval ujištěním, že bude volit knížete Karla, čestného předsedu TOP 09.

Ještě předtím Zeman složil Babišovi pozoruhodný "kompliment". Označil ho za nevěrohodného člověka a podrazáka, který nedodržel odhodu o Unipetrolu (Babiš ho od státu koupil, pak si to rozmyslel a od smlouvy odstoupil). Zeman v roce 2011 na adresu začínajícího politika Babiše poznamenal, že v politice se nesmí "krást, podrážet a musí se dodržovat uzavřené dohody".

Potom jako prezident "vyměkl". Velkouzenář k němu na Hrad zajel s tlačenkou, kýtou a tabáčkem a odměnou mu byla správa státních financí. Zeman ho jmenoval do vlády, byť se proti zvyklostem nemohl prokázat negativním lustračním osvědčením, které nemá dodnes.

Co víc, stál za ním v kauze Čapí hnízdo. Po sněmovních volbách ho začal oslovovat "milý Andreji" a dal mu dva bianko šeky k tomu, aby sestavil vládu podle svého gusta.

Jezevec varuje

Babiš byl pro Zemana užitečný. Posloužil mu k tomu, aby si vyřídil účty se "zrádci" v sociální demokracii, kteří ho potopili při prezidentské volbě v roce 2003 (tedy i s Bohuslavem Sobotkou). A také mu pomohl oslabit "tradiční" protivníky z ODS a TOP 09.

Teď se však situace změnila.

Mnozí společní protivníci Babišovi a Zemanovi zůstali, třeba Kalousek, Bakala, vydavatelství Economia, Česká televize, Český rozhlas… Zeman se ale nemusí ucházet o Babišovu podporu, potažmo o podporu Babišových voličů. Hned po prezidentských volbách jezevec z Vysočiny také upozornil, že zaznamenal své "poslední politické vítězství" a že už ho nemůže potkat "žádná politická porážka".

Dalo by se to vyložit jako varování Babišovi, který před druhým kolem prezidentských voleb vytkl prezidentovi, že se obklopil nedůvěryhodnými lidmi a doporučil mu, aby se jich zbavil.

Na tento špílec Zeman jen tak nezapomene. A lze tušit, že jeho příslovečnou mstivost jednou pocítí také Babiš.

Těžké sousto

Po sněmovních a prezidentských volbách, ze kterých vzešli jako vítězové Babiš a Zeman, leckdo předpovídal a dosud předpovídá jejich mocenský pakt. Jenže Babiš se nemíní dělit o moc – ani se stranami, ani s prezidentem. Babišův a Zemanův vztah proto idylický nebude.

Zeman se donedávna tvářil jako Babišův patron. Jenže prezident nebude nad Babišovou vládou bdít jako anděl strážný, bude se s ní přetahovat o podíl na moci.

Babiš si rozdáváním dárků (vyšší důchody, jízdné zdarma, investice v krajích…) zjevně připravuje terén pro předčasné volby. Zeman je však proti. "Dokud budu prezidentem, předčasné volby nebudou," ujišťoval na mítincích před volbami. (Prezident může volby do sněmovny vyhlásit po třech neúspěšných pokusech o vládu.)

Zeman tak Babišovi může už brzy ležet v žaludku. A kdo ví, zda Babišovi už teď nevrtá hlavou, jestli by pro něj nezkušený a politicky naivní Jiří Drahoš jako prezident nebyl stravitelnějším soustem?