Miloš Zeman potvrzuje platnost rčení "Člověk nemění sebe, člověk mění názory".

V rozhovoru na TV Barrandov nedávno pravil, že Česko potřebuje silného prezidenta a navrhl, aby pravomoci formálního šéfa státu byly posíleny. Krátce po nástupu na Hrad se přitom vyjádřil, že prezidentské pravomoci pokládá za dostatečné a některé z nich ani nechce využívat.

Prezident inovátor

V barrandovském pořadu Týden s prezidentem navrhl Zeman ztížit Sněmovně možnost přehlasovat prezidentské veto. Teď k tomu stačí 101 ze dvou set poslanců. Podle Zemana by to mělo být 120 poslanců. Tedy tři pětiny.

Kromě toho Zeman vyslovil názor, že by prezident měl mít možnost odmítnout jmenovat ministry a odvolávat je podle vlastní libovůle

Tím ovšem nebyla Zemanova invence vyčerpána. Vrchní velitel ještě doporučil obdařit prezidenta právem předkládat zákony. K tomu připojil návrh, aby byl rozšířen rozšířit rozsah rozhodnutí, ke kterým prezident nepotřebuje podpis premiéra.

"Silný mandát, který dává prezidentovi přímá volba, by měl být adekvátně vyvážen rozšířením kompetencí," prohlásil Zeman.

Prezident vetující

Připusťme, že by se tyto návrhy jednou přetavily v realitu. Jak by změnily poměry v české politice?

Především by se prezident stal její nejdůležitější figurou. Byl téměř nepřehlasovatelný. V poměrném sytému, podle něhož se volí do Sněmovny, je třípětinová koalice vzácný úkaz, co do pravděpodobnosti srovnatelný s výskytem aligátora (ne však Zemanova mobilu) v jihočeských rybnících.

Vláda i poslanci by za třípětinového veta u každého návrhu zákona museli zvažovat, zda jim to nahoře (na Hradčanech) schválí a nepošlou zpátky. Dveře na Hradě by se netrhly. Politici by tam leštili kliku u dveří mnohem usilovněji než teď.

Hrad by povýšil na centrum české politiky. Ze Strakovy akademie by se stala zasedačka.

Tím spíš, kdyby prezident mohl kibicovat do složení vlády a odmítnout jmenovat nebo odvolávat ty, kteří mu nejdou na ruku. V takovém případě by mu vláda byla fakticky podřízena. Premiér by nedělal o moc víc, než řídil její zasedání.

Prezident a debilové

Před čtyřmi lety v pořadu ČT24 Hyde Park přitom Zeman tvrdil, že mu pravomoci stačí. Na otázku "Chtěl byste, aby měl volený prezident jiné pravomoci", odpověděl: "Budete se divit, ale ne… Jsem spokojený, nikdy jsem si nestěžoval na nedostatek pravomocí... Zákonodárnou iniciativu?" podivoval se. "K čemu by mě to bylo?"

Ukázkový veletoč – a bez hrazdy. Zeman je umí.

Jako poslanec Federálního shromáždění (československého parlamentu) v roce 1992 varoval před referendy. "Třetina obyvatel je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt," upozorňoval v debatě (přepis projevu zde).

Teď hlásá, že česká populace je v průměru chytřejší než čeští poslanci a senátoři, a podporuje návrhy na referendum o tom, zda má Česko setrvat v Evropské unii, anebo z ní odejít.

Prezident potížista

Zatímco Zeman sní (když náhodou spí) o větších prezidentských pravomocích, mnozí poslanci, ať už nalevo nebo napravo, by je chtěli osekat.

Vrchní velitel jim několikrát hnul žlučí svérázným výkladem ústavy, kterým si rozšiřoval pravomoci. Nejvíc je dopálil, když v roce 2013 najmenoval úřednickou vládu Jiřího Rusnoka a nechal ji řídit zemi sedm měsíců, byť nezískala důvěru Sněmovny.

Levice i pravice už několikrát zmínily možnost uložit prezidentovi lhůty na jmenování nebo odvolávání členů vlády. Vláda ústavní změny předložila, ale skončily v koši.

Není čeho litovat. Přepisovat ústavu kvůli svéráznému chování prezidenta-potížisty, který za pět měsíců, případně pět let a pět měsíců, odejde objímat stromy na Vysočinu, není přece nutné. Ačkoli lecjaké omezení by jeho prezidentství jen prospělo.

Třeba omezení v alkoholu. Pravda, prezident toho moc nerozhoduje, ale když rozhoduje, měl to dělat s čistou hlavou.

To je však myšlenka, která do ústavy nepatří. Spíš mezi novoroční předsevzetí.