Prezidentská volba je minulostí a stejný osud může brzy postihnout i spojenectví Miloše Zemana a Andreje Babiše. Nenechme se ovšem mýlit, zuřivý zápas či otevřené nepřátelství mezi nimi vypukne jen sotva, na to jsou pro sebe ještě příliš užiteční a proč si dělat zlou krev a plýtvat energií tam, kde jsou síly srovnatelné a lepší je se domluvit?

Náznaků, že jejich spojenectví už nebude dále pokračovat, ale přibývá. Jejich vztah se tak docela dobře může proměnit v přetlačovanou, při které se obě strany k sobě nadále budou chovat korektně a místy dokonce přátelsky, ve skutečnosti však napnou svaly a zkusí si na tom druhém toho vyvzdorovat co nejvíc.

Už nebudou primárně postupovat společně a udržovat mezi sebou mocenský pakt. V první řadě půjde o to, jak velkou část plodů jejich dosavadního partnerství si každý z nich a lidé kolem nich pro sebe uzme.

Zdá se, že Zemanovo strategií bude předsedovi hnutí ANO na jedné straně umožnit vznik jeho vlády s důvěrou, ale zároveň ji učinit závislou na stranách a osobách, kteří přeci jen mají důvod být k prezidentovi o něco více loajální než samotný Andrej Babiš.  

Hřát se po boku vítěze 

Ten by za normálních okolností ve chvíli, kdy jeho vláda získá důvěru, Zemana již příliš nepotřeboval. Prezident by na premiéra už neměl páky a musel by se spokojit s tím, že občas vystoupí ve sněmovně, případně čas od času vetuje některý zákon a jeho veto bude přehlasováno.

Pokud ale Babišovu vládu učiní závislou na stranách, na něž má vliv, umožní mu to tlačit na premiéra, aby realizoval zákony a politiku, které považuje za vlastní. Také ho může přimět k tomu, aby se snažil rozšířit prezidentské pravomoci.

Po tiskové konferenci, na které Zeman vystoupil po vyhlášení výsledků druhého kola prezidentské volby, je zřejmé, že stranami, s nimiž má prezident tento záměr, jsou Okamurova SPD a sociální demokracie.

Když Zeman komentoval své znovuzvolení, měl v zádech právě Tomia Okamuru a statutárního místopředsedu ČSSD Milana Chovance. Předseda hnutí ANO tam chyběl, nepřišel. Prezident se vyjádřil v tom smyslu, že kdyby dorazil, mohl za ním sedět též.

Miloši Zemanovi nyní stačí utužovat své přátelství s předsedou SPD a místopředsedou sociální demokracie a silou své osobnosti a gloriolou vítězství, se kterou v následujícím období bude okouzlovat všechny své pochlebníky, Chovancovi pomoci, aby se na mimořádném sjezdu ČSDD stal jejím předsedou.

Držet vládu při životě  

Ostatně když už ho tam bývalý ministr vnitra pozval a Zeman tam pojede, co jiného by tam dělal? Když prezident navštívil sjezd sociální demokracie posledně také ověnčen slávou vítězství z prezidentské bitvy, o pár měsíců později se pak konal slavný lánský puč. Zemanovu návštěvu na sociálně demokratickém sletu tak neradno podceňovat.  

Pokud bude prezidentova mise úspěšná, může Zeman společně s Okamurovou SPD a Chovancovou ČSSD vytvořit tým, který jednak umožní Babišovu vládu s důvěrou, ale zároveň ji bude moci kdykoli potopit. Zkrátka ideální situace, jak si na předsedovi ANO vynutit různé ústupky.

Pro Chovance a Okamuru je spolupráce s hlavou státu navíc s obnoveným mandátem od více než 2 800 000 voličů velmi vítaná. Oběma to dodá oporu a nemalou váhu při jednání s Andrejem Babišem, který stále ještě nebyl Zemanem podruhé jmenován premiérem a jak prezident avizuje, nestane se tak do té doby, než mu šéf ANO přinese 101 podpisů poslanců. Třebaže prezident uvedl, že na to nebude spěchat a Babišovi dopřeje dost času.

Hop nebo trop  

Pokud ale přetlačovaná se Zemanem a jeho nově seskupeným "vítězným týmem" vypukne, svaly může ukázat i předseda hnutí ANO. Tábor Miloše Zemana ve skutečnosti nemá tak silnou vyjednávací pozici, jak by se mohlo zdá. Babiš sice bez sociální demokracie a Okamurovy Svobody a přímé demokracie důvěru ve sněmovně nezíská, pokud toho však po něm budou chtít moc, nemusí mít také nic.

Když budou Babišovi do složení vlády mluvit příliš, může jim do toho hodit vidle a říct, ať si ji sestaví sami. Už nyní prohlásil, že s Milanem Chovancem v jedné vládě sedět nebude. Od toho už je jen krůček k prohlášení, že Chovanec jako nový předseda ČSSD ho vydírá a tlačí ke zdi, a proto s ním nemá smysl jednat.   

Pokud by následně přišla řada na předčasné volby a hnutí ANO z nich vyšlo ještě silnější, Babiš by Zemana a jeho spojence přechytračil a prezident by neměl jinou možnost než se stáhnout. Zemanovu "vítěznému týmu" se tedy nevyplatí příliš tlačit na pilu. Prezident se už dříve nechal slyšet, že předčasné volby jsou selháním politiků a pokud to bude na něm, nevypíše je. Pravděpodobně v tomto duchu začne pobízet i předsedu ANO: případné volby by byly i jeho prohrou.  

Zeman a Babiš si spolu hrají a budou hrát. Není to otevřená válka, jen snaha přimět toho druhého, aby kývl na řešení, které bude pro dotyčného co možná nejvýhodnější. Pro ty, kteří jejich mocenský pakt vnímali s obavami, z toho může plynout jisté zadostiučinění. Důsledky této přetlačované však mohou být podobně nemilé. První je zřejmě pocítí sociální demokraté a kdyby byly předčasné volby tak leckdo další.