V českých kinech od konce minulého měsíce konečně dávají válečný snímek 1917, který si v USA odbyl premiéru už loni, následně byl nominován na deset Oscarů a tři z toho nakonec na začátku února opravdu získal (nejlepší kamera, nejlepší střih zvukových efektů a nejlepší vizuální efekty).

Snímek, jenž vypráví komorní příběh dvojice mladých britských vojáků, kteří musí doručit důležitou zprávu přes území nikoho, nabízí rozhodně úžasnou podívanou hraničící místy s vizuálním orgasmem. Celý film je zdánlivě natočen na jeden jediný záběr, kdy kamera bez přiznaného střihu cestuje společně s hlavními hrdiny vylidněnou krajinou, což nabízí značně originální prožitek, který někdy může působit až psychedelicky. Rovněž kostýmy, efekty a celé prostředí nechvalně proslulé zákopové války na západní frontě působí krásně autenticky a divák kolem sebe doslova cítí špínu a bahno.

Stala se tak jedna velmi vzácná věc - objevil se výrazný film zpracovávající téma první světové války, což opravdu není tak časté. Velká válka v tomto ohledu žije ve velkém stínu druhé světové války, která se může pochlubit desítkami autorů tvořících z ní nejen filmy, ale třeba i počítačové hry. Na téma druhé světové války v popkultuře narážíme zkrátka na každém kroku, přitom neméně zajímavá první světová válka je tady opravdu zanedbávána.

Kolik vás na první dobrou napadne filmů zasazených do první světové války? Většina Čechů by nejspíš jako první řekla Dobrého vojáka Švejka. Další by možná přišla na řadu jedna z filmových adaptací známého románu Na západní frontě klid. A filmový hipsteři by jistě vytáhli Stezky slávy od legendárního režiséra Stanleyho Kubricka.

Zajímavých filmů zasazených do Velké války je ale rozhodně více. Jen je někdy třeba pořádně hledat.

České poklady

Z českých snímků, které se bohužel netěšily příliš velké pozornosti, to je například Hvězda zvaná pelyněk z roku 1964 - film inspirovaný takzvanou Rumburskou vzpourou, kdy se na sklonku války vzbouřili čeští vojáci rakousko-uherskému vedení, načež obsadili město Rumburk a rozhodli se táhnout dál na jih. Snímek je však částečně zatížen dobou, ve které vznikl, a místy z něj tak můžeme cítit politickou propagandu a jakousi komunistickou romantizaci některých postav. Přesto se ale jedná o malou vadu na kráse, která zážitek z tohoto dramatu kazí jen lehce.

Signum laudis | zdroj: Česká televize

Výrazně střízlivější je pak poněkud komorní snímek Signum laudis z roku 1980. Ten se sice odehrává na válkou zmítané východní frontě, prakticky je ale osekán o akci a většina děje se soustředí na psychologii malé skupiny prostých vojáků a důstojníků, kteří se společně snaží přežít za nepřátelskou linií. Hodně dramatický a místy i slušně drsný děj tu pak rozjíždějí takoví výrazní herci jako Vlado Müller, Josef Bláha nebo Jiří Zahajský.

Ruské perličky

Spoustou válečných filmů zpracovávajících aspoň zčásti téma první světové války (a obecně spoustou válečných filmů) se rozhodně může pochlubit Rusko. Nepříjemné ale je, že se povědomí o nich do zahraničí zrovna dvakrát nedostává. Stejně tak je problém, že spousta moderních válečných ruských filmů je zatížena poněkud nekritickým pohledem na vlastní dějiny (což je sice problém historických filmů obecně, Rusové v tom ale v rámci Evropy excelují asi nejvíce).

Ve spojení s tím stojí za zmínku například film Admirál, odehrávající se zčásti právě i za první světové války. Přestože se jedná o snímek o nechvalně proslulém admirálu Kolčakovi, který se během ruské občanské války stal prakticky stejně krutým diktátorem a vůdcem "bílých" jako jeho "rudí" bolševičtí nepřátelé, tak v celém filmu vystupuje spíše jako tragický romantický hrdina, kterému pořád někdo neprávem ubližuje. O teroru, který v nejrůznějších koutech Ruska rozpoutal, tu nenajdeme ani zmínku.

Když už prvoválečný film z Ruska, tak za pozornost stojí jistě Batalon z roku 2015. Ten je inspirován kuriózním příběhem čistě ženské vojenské jednotky, která během první světové války v Rusku vznikla. Z velké části se jedná o hodně schematický válečný film: první půlka "klasický" filmový vojenský výcvik s šikanou, kde se postupně vytvářejí vztahy mezi jednotlivými postavami, a pak následuje ostrá akce nováčků v poli, kde je k vidění spousta lehce ulítlé akce. Speciální zasazení na východní frontu a do ženské jednotky schematickému příběhu přidává ale naprosto nový a rozhodně zajímavý rozměr.

Od Haliče po Asii

Další zajímavý "regionální" snímek, kterému se příliš nepovedlo překročit hranice své země, najdeme třeba v Chorvatsku. V roce 2011 zde vzniklo zvláštní komorní drama nazvané jednoduše Josef, odehrávající se v roce 1915 na Haliči. Film je specifický především tím, že prakticky nemá hlavní postavu. Hlavní roli zde hraje vojenská známka právě se jménem "Josef", která postupně putuje mezi více postavami jejichž osudy během té doby snímek sleduje.

Výrazně známějším filmem je jistě dojemné koprodukční drama Šťastné a veselé, které pojednává o takzvaném vánočním příměří, kdy nepřátelští vojáci na konci roku 1914 mezi zákopy uzavřeli spontánní mír a začali se přátelit (a dokonce si spolu i zahráli několik fotbalových utkání), za což ale mnohé z nich velení potrestalo. Ve filmové adaptaci tak můžeme sledovat společné soužití francouzských, skotských a německých vojáků. Navíc doplněné o spoustu písní, pochopitelně především vánočních.

Na téma západní fronty precizně naráží i snímek Příliš dlouhé zásnuby - méně známý počin režiséra Jean-Pierrea Jeuneta, autora slavné Amélie z Montmartru (jejíž představitelka si tu mimochodem také zahrála hlavní roli). Na první pohled se film může zdát jako divná romantická slátanina, tak tomu ale určitě není. Nabízí naopak fůru pro Jeuneta typického černého humoru, vážných romantických scén, které určitě nepůsobí lacině, a samozřejmě předvádí i spoustu povedené prvoválečné akce.

Pro nás v Evropě nepříliš známou část války zpracovává povedeně australský snímek Lehká jízda, který se zaměřuje na boje v Asii proti osmanské říši. Jak název filmu napovídá, hrdiny filmu jsou především vojáci lehké kavalerie, kteří na pozadí válečného konfliktu v pouštní krajině zažívají strasti i radosti života. Celý film pak uzavírá krásně filmově zpracovaná bitva u Beerševa, během níž se Australané rozhodli udělat přímý masivní nájezd kavalerie na turecké zákopy. Událost je tak považována za jeden z posledních úspěšných velkých útoků jezdectva v historii.

I první válka tak ve filmovém světě může evidentně nabídnout mnoho kvalitní podívané, jen je pro to potřeba někdy kopat opravdu hodně hluboko. V tomhle ohledu bude muset téma Velké války asi navždy žít ve stínu té druhé.