Dobře, je fér přiznat, že ani dnes tak populární podoba superhrdinské podívané není přehnaně plochá. Někteří hrdinové mají své mouchy, kvůli kterým se třeba rozhádají se svými kolegy, a někdy to vrcholí i pořádnou rvačkou mezi klaďasy (jak jsme mohli vidět například v Kapitán Amerika: Občanská válka), kteří se ještě v minulém díle objímali jako největší přátelé. Nakonec se ale pochopitelně stejně zase usmíří, aby mohli společně zastavit nějakého šíleného vědce nebo nabušeného ranaře z kosmu. O žádném zpochybnění superhrdinů se zde tedy příliš mluvit nedá.

Vznikají ale i díla, která si s hrdiny v maskách a pláštěnkách vůbec neberou servítky. Nejnovějším přírůstkem do tohoto "antisuperhrdinského" žánru je momentálně seriál The Boys, který vyšel na konci minulého měsíce na streamovacím serveru Amazonu. Na první pohled se může zdát, že jde o superhrdinský svět jako každý jiný. Máme tu tým prostými lidmi milovaných a všemožně šíleně oblečených hrdinů, kteří svým zjevem evokují známější postavy od velkých nakladatelství jako DC a Marvel.

Jenže to má hodně drsný háček. Superhrdinové tu totiž nejsou žádní Dušínové, ale mnohdy slušně zvrácení devianti, zkorumpovaní zločinci, sexuální násilníci, feťáci a tak dále, kteří při svých činech nehledí na ztráty na lidských životech a mnohdy je zajímá jen to, kolik berou procent z prodeje triček se svými portréty.

Jejich klaďácký společenský obraz, díky kterému je lidé opravdu milují, tu zachraňuje pouze korporace, jež si ze superhrdinství udělala výnosný byznys a jejíž marketéři pilně pracují na tom, aby se temná tajemství jejich klientů jen tak nedostala na povrch. To se ale přestane líbit několika obyčejným lidem, kterým arogance superhrdinů dost negativně ovlivnila životy, a vzniká tak podivuhodná partička připravená "suprákům" natrhnout kšandy - The Boys.

Komiksový řezník

Pochopitelně se nejedná o původní dílo, seriál je adaptací stejnojmenné komiksové série nastartované v roce 2006 a uzavřené o šest let později. U nás vyšly v roce 2013 dva svazky pod názvem Banda, které obsahují 14 prvních sešitů. Za dílem stojí pro milovníky kreslených příběhů legendární scenárista Garth Ennis.

Muž, který je pověstný svým brutálním stylem a který rozhodně nešetří krví, pořádně úchylným zobrazováním sexu a hodně černým humorem. Oblíbená je především jeho série Preacher, vyprávějící groteskní příběh o texaském kazateli, který se rozhodne zabít Boha. Ennis je ale známý i jako autor řady mládeži nepřístupných příběhů o Punisherovi z Marvelu nebo jako duchovní otec Hitmana z DC.

Je třeba říct, že seriálová adaptace Ennisovy Bandy se od předlohy značně liší. Autoři nesáhli po tak gore stylu, který je pro komiksového scenáristu typický, a seriál pojali o něco málo vážněji, ač stále obsahuje hodně silnou dávku černého humoru. Především se pak ale podívaná perfektně přizpůsobila dnešní době a na paškál si ve spojení s demolicí superhrdinského žánru bere třeba moderní marketing v rámci sociálních sítí a aktuální politické otázky.

Přesto ale seriál neaspiruje na nějakou hlubokou společenskou kritiku a je pořád stále spíš černohumornou jízdou drsně parodující superhrdinský žánr. Prostě perfektní protiváha k dnešnímu boomu superhrdinské podívané.

Legendární Strážci

Komiks a seriál The Boys ale rozhodně nejsou prvním dílem, které se rozhodlo podívat na svět superhrdinů z hodně jiného úhlu. Nejen zapáleným fanouškům komiksů musí jistě na mysli vytanout Watchmen - Strážci. Legendární minisérie vycházející v roce 1986 a 1987, za kterou stojí především geniální spisovatel a scenárista Alan Moore, je dodnes považována za jeden z nejlepších grafických románů, co vůbec kdy vznikly, a důležitý mezník v komiksové tvorbě obecně.

Moore ve svém příběhu zasazeném do alternativní historie studené války (kde například Američané zvítězili ve Vietnamu) nechává rozjet hluboké drama točící se kolem stárnoucí skupinky různorodých superhrdinů. Ti nejsou nijak ploší a snadno dělitelní na zlé a hodné a rovněž se pohybují v drsném světě, který působí až děsivě skutečně. Původně bylo dokonce v plánu využít pro příběh již zaběhnuté hrdiny z komiksů od DC a ukázat je v jiném světle, z čehož ale nakonec sešlo, a vznikly tak úplně nové a pořádně nadupané postavy jako Komediant nebo Rorschach.

Kolosálními příběhy, které mají do detailů propracované postavy a nepopiratelnou hloubku, je Alan Moore ostatně proslulý. Stačí si vzpomenout na další jeho legendární komiksová díla jako V jako Vendeta nebo Z pekla. Ve Watchmenech, kteří jsou někdy označováni jako láskyplná dekonstrukce superhrdinského žánru, ukázal ze svého talentu opravdu mnoho.

Známá je rovněž filmová adaptace Strážců, za kterou stojí oblíbený režisér Zack Snyder, ač sám Alan Moore se k adaptaci nijak nehlásí a jako u dalších filmů vzniklých podle jeho děl i zde odmítá, aby se jeho jméno byť jen objevilo v titulcích.

Přesto se rozhodně nedá říct, že by Snyderova adaptace byla špatným filmem, který by původní komiks nějak pošpinil. Naopak - po většinu času je film neuvěřitelně věrný své předloze a od původního příběhu se odkloní prakticky pouze v samotném závěru.

Mimochodem, pod taktovkou HBO momentálně vzniká úplně nový seriál vycházející z Mooreových Watchmenů, který má podle dostupných informací přinést úplně nové zpracování fiktivního světa této komiksové legendy. První série se má objevit do konce letošního roku, tak uvidíme, zda budou mít The Boys pořádnou konkurenci.

Moore ale není jen autorem vážných děl řešících politiku a lidskou duši. Ve spojení s originálním pojetím superhrdinů za zmínku stojí jistě také jeho výrazně humornější Liga výjimečných, kde autor zformoval superhrdinský tým z postav z přelomu 19. a 20. století, jako ke kapitán Nemo, doktor Henry Jekyll, dobrodruh Allan Quatermain a další.

Pokud jste měli tu smůlu, že jste viděli pouze nepříliš povedenou filmovou adaptaci se Seanem Connerym v hlavní roli, může se vám zdát, že je to ve výsledku tým takřka dokonalých hrdinů. Z filmové adaptace totiž vyškrtali většinu peprností a neduhů, kterými Moore své hrdiny vybavil - jako je třeba silná závislost na opiu, záliba v sexuálním násilí nebo drsný šovinismus.

Známé tváře v akci

Takhle to může působit dojmem, že pro překopávání superhrdinského žánru se vždy raději vymýšlely nové postavy a že velká nakladatelství jako DC a Marvel si nechtěla nechat "pošpinit" své slavné tváře. Ve skutečnosti ale ani přední kladní hrdinové těch největších komiksových světů neunikli nějakému předělání na postavy, o jejichž morálce se dá pochybovat. Většinou ovšem jde o alternativní příběhy.

Zajímavým příkladem je například minisérie Batman: Návrat temného rytíře od Franka Millera. Ta začala vycházet ve stejném roce jako zmínění Strážci a je rovněž označována za stěžejní dílo superhrdinského komiksu, byť Miller zde s hrdiny nepracuje tak drsně a nekompromisně, jak se do nich pustil Alan Moore.

O nějaké totální dekonstrukci superhrdinského žánru zde tedy nemůže být řeč, rozhodně ale dochází k jeho pořádnému zešednutí a k rozvratu hrdinů, u nichž člověk často pochybuje, jestli to, co dělají, je opravdu správné. Především když se do sebe pustí staří přátelé - stárnoucí Batman s bandou vyhraněných anarchistů za zády a Superman podporovaný lehce se fašizující vládou USA a její armádou. Millerův komiks se mimochodem dočkal velmi kvalitní adaptace - dvoudílného animovaného filmu, který rozhodně stojí za to.

V rámci komiksů od DC existuje třeba i zajímavá minisérie Superman: Rudá hvězda z roku 2003, kde superhrdinský žánr opět dostává slušně na frak. Supermana zde totiž nevychová americká rodina ze zapadlé farmy, ale vesmírná loď s malým mimozemšťanem přistane v Sovětském svazu, kde je Superman později vychováván prakticky jako Stalinův syn hezky v bolševickém duchu. Po většinu komiksu se pak střetává se svým klasickým záporákem Lexem Luthorem nebo s ruskou verzí Batmana, jenže čtenář si většinu času opravdu nemůže být jistý, kdo je tady vlastně ten záporák.

Superman: Rudá hvězda | zdroj: DC Comics

Nakladatelství Marvel se zase v tomto ohledu proslavilo svojí drsnou předělávkou slavného superhrdinského týmu Avengers, přejmenovaného v rámci alternativního světa na Ultimates. Člověk zde potkává klasické hrdiny, jaké diváci znají z dnešních marvelovek, ale jejich pojetí je výrazně dospělejší a lidsky nedokonalé. Bůh hromu Thor se tu třeba prezentuje jako lehce cáklý levicový ekoaktivista vymezující se proti korporacím a kapitalismu, Ant-Man a Wasp jsou zase pár, kterému to hodně mírně řečeno moc neklape a není u něj nouze ani o domácí násilí, a Bruce Banner aka Hulk je nestabilní stresař před zhroucením.

Především v prvních několika svazcích se superhrdinský tým Ultimates formuje, nestřetává se zde s žádnými skutečnými záporáky, ale řeší své vnitřní problémy a podobně jako The Boys i svůj společenský obraz. Je zde například krásná scéna, kdy se řeší, že vedení pro superhrdinský tým zaplatilo fanoušky, kteří jásali při jejich oficiálním představování. Anebo když o sobě chtějí superhrdinové nechat natočit film a dohadují se mezi sebou, kdo ze slavných herců by je měl ztvárnit. Snad se i v případě Ultimates někdy dočkáme kvalitní filmové nebo seriálové adaptace. Ať je protiváha k dokonalým superhrdinům ještě větší.