Asi velká část lidí zná proslulé Mupety, roztomilé americké loutky vystupující v nejrůznějších filmech a pořadech pro děti. U nás je bezpochyby nejznámější především jejich pořad Sezame, otevři se, který se na českých obrazovkách poprvé objevil v 90. letech.

Duchovním otcem Mupetů je zesnulý americký loutkoherec a režisér Jim Henson. Ten však nevytvořil pouze nevinně vyhlížející plyšové hrdiny, jako je žabák Kermit, červená chlupatá příšerka Elmo nebo dvojice spolubydlících Bert a Ernie. Henson má na svém kontě i výrazně dospělejší a děsivější podívanou, která je svou groteskností schopná v malých dětech vyvolat spíše pláč a noční můry.

Řeč je o loutkovém fantasy filmu Temný krystal z roku 1982, jejž Henson vytvořil společně se svým mladším kolegou Frankem Ozem, dnes známým především díky roli mistra Yody ze Star Wars. Temný krystal byl diváky sice částečně zapomenut, nyní se k němu ale opět obrací velká pozornost, a to díky internetové televizi Netflix. Ta se rozhodla kouzelný svět mnohdy děsivě vyhlížejících loutek oživit v pořádně velkém stylu. Na konci srpna tak do světa vypustila první desetidílnou sérii svého nového seriálu Temný krystal: Věk vzdoru, který je prequelem k osmdesátkové klasice.

zdroj: youtube.com

Starý Temný krystal se v tuzemsku nikdy nedočkal takové pozornosti - na rozdíl od jiných obdobných osmdesátkových fantasy klasik, jako je například oblíbený Nekonečný příběh ze čtyřiaosmdesátého nebo Legenda od Ridleyho Scotta z roku 1985. I Hensonův mladší film Labyrint z šestaosmdesátého, kde se opět proháněly loutky, je u nás výrazně známější, pravděpodobně především proto, že v něm jednu z hlavních rolí hrál zesnulý umělec David Bowie.

To je určitě škoda, protože Temný krystal nabízí skutečně originální a do detailů propracovanou podívanou, na které je vidět, že byla dělána s velkou láskou k loutkářskému řemeslu. Bohužel film v době svého vzniku neslavil příliš velký úspěch ani v USA: v kinech se totiž objevil ve stejné době jako E.T. - Mimozemšťan Stevena Spielberga, který k sobě dokázal strhnout více pozornosti. I přes neúspěch v amerických kinech se ale nakonec snímek stal velmi oblíbeným a kultovním dílem, které ve velkém prorazilo i do zahraničí. V roce 1983 se tak Temný krystal například stal nejvýdělečnějším filmem roku v Japonsku a Francii.

Tak trochu temná pohádka

Příběh Temného krystalu je zasazený na fiktivní planetu Thra, kde žijí nejroztodivnější bytosti a zvířata. Film vypráví o klasickém střetu dobra se zlem, kdy na jedné straně stojí hodní a mírumilovní Mystikové, připomínající zarostlé dinosauří mudrce, a proti nim tu pak jsou zlí a zkažení Skeksisové, svým vzhledem připomínajícím hnijící supy.

Jim Henson s loutkami z Temného krystalu | zdroj: Profimedia

Záporáčtí Skeksisové vládnou Thra krutou rukou a díky tomu, že mají v držení poničený magický krystal, vysávají život ze svého okolí, a celou planetu tak ničí. Mystikové žijící v ústraní proto vysílají svého učedníka Jena z rasy Gelflingů (vypadají jako pohádkoví skřítci a víly), aby krystal opravil, a zastavil tak konání záporáků a vyléčil planetu Thra. Gelfling Jen na to samozřejmě nakonec není sám a během jeho dobrodružství se k němu přidává gelflingská dívka Kira, nebo jednooká rohatá čarodějnice Aughra.

Příběh opravdu není nijak složitý a jde skutečně o klasickou pohádku, která má sice i své hodně temné stránky, ale ve výsledku svým dějem a předpokládanými zvraty nijak nepřekvapí. Kouzelný a originální je ale způsob, jakým se celý příběh vypráví. Ať už jde o poetické dlouhé scény kombinující detailně vyvedenou fantasy přírodu Thra, která může evokovat například film Avatar, s kouzelnou hudbou. Nebo o propracované scény s perfektně rozpohybovanými obrovskými loutkami, kde člověk jen kroutí hlavou nad tím, jak mohli lidé něčeho takového bez moderní animace dosáhnout.

Ostatně příprava vizuálu filmu zabrala koncepčnímu návrháři Brianu Froudovi celých pět let. Pravda, ne každému může vzhled Temného krystalu sednout. Někomu může vadit přehnaná grotesknost až nechutnost některých výjevů, jako je například hostina, kde se Skeksisové ládují všemožnými nevábnými jídly. Jiným může celý typicky osmdesátkový styl připadat přeplácaný a kýčovitý.

Obrovské loutky ale prostě mají své kouzlo, i když nám určitě mohou připadat kýčovité nebo děsivé. Zajímavé je pak sledovat fotky a videa přímo z natáčení, kdy člověk může vidět, jak se herci soukali do obrovských loutek na chůdách, jak několik lidí naráz musí ovládat detailní pohyby loutek Skeksisů a tak dále.

Například loutky, potažmo kostýmy Garthimů, zlých vojáků evokujících svým vzhledem zmutované kraby, vážily tolik, že herci v nich nevydrželi hrát příliš dlouho, a během pauz tak museli být za kostým věšeni na stojany, aby si odpočinuli. Mimochodem - Temný krystal byl prvním celovečerním hraným filmem, kde se ale přímo neukázal jediný herec.

Fotka obří loutky z natáčení původního Temného krystalu | zdroj: Repro Facebook

Kouzlo Temného krystalu z roku 1982 tak postupně inspirovalo řadu dalších autorů a nechalo svůj otisk v popkultuře. Již v osmdesátých letech podle filmu vznikla například stará dobrodružná videohra. Z Temného krystalu se rovněž stala stolní hra a téma inspirovalo i knihy a komiksy. Existuje tak třeba relativně nová komiksová manga série Legends of the Dark Crystal, která vycházela mezi lety 2007 a 2010.

Kanadská metalová skupina Strapping Young Lad pak například jednu ze svých písniček pojmenovala po ikonických záporácích "Skeksis". Vliv Temného krystalu najdeme i v populární videoherní sérii The Elder Scrolls, vizuální stránka filmu byla jednou z inspirací pro svět třetího dílu Morrowind.

Loutky opět na scéně

Největší vliv Temného krystalu můžeme ale sledovat nyní na Netflixu. Zmíněný prequelový seriál s podtitulem Věk vzdoru určitě stojí za pozornost, především proto, že se autoři nakonec nechali inspirovat i starou technikou. Původně bylo v plánu sfouknout celý seriál moderní animací, z toho ale nakonec naštěstí sešlo, a my se tak můžeme podívat na moderní loutkový seriál. A takových dnes už moc není. Ačkoliv si autoři samozřejmě v tomto moderním zpracování sem tam vypomáhají s CGI, většina scén je hraná hezky v retro stylu opět do detailů propracovanými loutkami a jejich vodiči. Celkově pro projekt vzniklo přes 170 loutek.

zdroj: youtube.com

Seriál navíc perfektně pracuje se svou předlohou, objevují se tak i původní postavy jako čarodějnice Aughra a někteří Skeksisové. A pokud je divák opravdu hodně znalý původního filmu, najde zde řadu skrytých odkazů a detailů.

Jak název série od Netflixu napovídá, seriál je o vzdoru Gelflingů proti Skeksisům. Skřítčí lidičkové si totiž doteď mysleli, že supí vládci planety Thra jsou hodní a myslí to s nimi dobře, několik gelflingských hrdinů ale zjistí, že tomu tak není a zkažení Skeksisové s nimi hrají hodně špinavou hru.

Gelflingská dívka Deet - jedna z hlavních hrdinů nového seriálu | zdroj: Profimedia

Hlavním hrdinům tak nezbývá nic jiného, než přesvědčit okolí, že vládci jsou špatní, zažehnout plameny revoluce a zachránit planetu Thra. Hlasy loutkám pak propůjčila řada známých a oblíbených herců, jako Helena Bonham Carterová, Natalie Dormerová nebo Taron Egerton.

I když samozřejmě opět platí, že tento styl kombinující klasickou pohádku s přeplácaným groteskním vizuálem nemusí každému divákovi sednout. Celkově má celý svět Temného krystalu problém v tom, že se jen těžko odhaduje, kdo je jeho primárním divákem. Pro malé děti může být zkrátka moc děsivý, a naopak pro dospělé moc infantilní. Snad si ale dnes díky Netflixu najde řadu nových fanoušků, starý film zažije novou vlnu obliby, u seriálu se dočkáme dalších epizod a navážou na něj další díla. Tenhle zvláštním způsobem krásný svět loutek si to prostě zaslouží.