Telefon byl pro mnohé lidi nadějí, že mohou zůstat se světem alespoň trochu v kontaktu. Mohli zavolat svým blízkým nebo si – pokud se na ně vztahovala karanténa – po telefonu objednat nákup i s donáškou. Takže v podstatě jako nyní, jen v trochu jednodušší verzi.

Ostatně za 42 let od vynalezení si vybudoval Bellův přístroj docela dobré renomé a obchody často v inzerátech zákazníkům telefonickou objednávku nabízely. Výzvy k objednávce místo osobní návštěvy prodejny se pak často objevovaly v době, kdy vlády na obyvatele uvalily nějaký druh karantény. Vzhledem k tomu, že počátkem minulého století poměrně často řádily epidemie záškrtu, pravých neštovic a podobných infekčních chorob, nebyly karantény až takovou zvláštností.

Telefony, byť třeba v roce 1920 mělo vlastní telefon jen 35 procent amerických domácností, dávaly lidem možnost izolaci důstojně přežít. Ostatně reklama z roku 1910 mluví za vše: "Bell Service přináší nemocným radost a povzbuzení."

Když onemocní spojovatelky...

Když udeřila španělská chřipka, chvíli to vypadalo, že telefon slibovanou funkci skutečně bude plnit na jedničku a pomůže lidem fungovat bez větších omezení. Na počátcích pandemie například i učitelé pravidelně telefonicky konzultovali se svými žáky, zároveň telefon sloužil i jako zpravodajský kanál.

Telefonní služby však měly jednu velkou slabinu, která se naplno ukázala se zvyšujícím se počtem nakažených. Přestože bylo automatické vytáčení vynalezeno už v 19. století, ještě v roce 1918 nebylo vůbec běžné. Telefonní společnosti tak závisely na spojovatelkách. Jenže ty jsou také jen lidi a nákaza se nevyhnula ani jim. Naopak se v obřích místnostech, kde seděla jedna vedle druhé, šířila ještě rychleji.

Deník The New York Times tak 22. října informoval o tom, že společnosti New York Telephone Company už lehly dva tisíce zaměstnanců, tedy téměř třetina. Ten zbytek měl možná trošku lepší imunitu, nebo si nemohl "neschopenku" dovolit, vzhledem k tomu, že práci často dělaly matky-samoživitelky.

Radši osobně, ale s rouškou

Telefonní společnost byla nemocností zaměstnanců ochromena a nedokázala vyhovět poptávce. Dokonce snížila počet automatů v provozu na polovic a lidem rozesílala domů kartičky, ve kterých je vyzývala, aby využívali telefon jen v nejnutnějších případech. Těmi měly být telefonáty lékaři, do lékárny a tísňová volání, ať už související nebo nesouvisející s epidemií.

Místo toho, aby ve zbytných případech sáhli po telefonu, doporučovaly tehdy lidem úřady sejít se raději osobně v otevřeném prostoru a vše si vyříkat z dostatečné vzdálenosti. S rouškou na obličeji.

Přestože nefungovaly telefony naplno, všem díky pandemii došlo, že jde o geniální vynález. "Před méně než čtyřiceti lety byl telefon jen zábavnou hračkou. Nyní nikdo nechápe, jak jsme bez něj dokázali žít," napsal deník The New York Time.