Ikonická morová maska středověkých doktorů je v časech koronavirových "cool". Objevuje se v memech a někteří teenageři ji dokonce nosí jako alternativu roušky.

Maska byla součástí speciálního obleku, který měl svého nositele chránit před morovou nákazou. Vytvořil ji v roce 1619 Charles de Lorme, lékař Ludvíka XIII. Skládal se z masky s tlustými skly, dlouhého koženého pláště napuštěného olejem, kožených nohavic, klobouku, rukavic a nezbytné hole. S ní si doktor přisunoval věci, anebo udržoval "sociální odstup" od případných nakažených.

Ptačí zobák, poznávací znak morových doktorů, měl původ v pověře, že mor roznášejí ptáci. Tradovalo se, že pokud člověk přijme jejich podobu, nákaza se mu vyhne. (Dnes už víme, že onemocnění způsobuje bakterie Yersinia pestis, kterou přenášejí hlodavci.)

Osamělý turista v Praze v masce morového lékaře | zdroj: Profimedia

Zobák však měl také ryze praktický význam. Doktoři si do něj vkládali vlnu namočenou do voňavých směsí, které přebíjely mrtvolných pach.

Doktor, který vám pomůže do hrobu

Jenže zpátky ke klíčové otázce z titulku: Jak tihle děsiví felčaři léčili?

Práci morových lékařů popisuje ve studii Černá smrt v českých zemích ve středověku historik Jan Gojda.

Základními diagnostickými pomůckami "chodících vran" byly krev, moč a puls. Nakažené však bylo možné poznat už podle zanícených lymfatických uzlin a boláků, ze kterých vytékal černý hnis (odtud mor = černá smrt). 

Tyto boláky, které dorůstaly velikosti slepičích vajec, natírali lékaři výkaly, což často způsobilo infekci. Stejný důsledek mělo i otvírání hnisajících ran, ze kterých se doktoři snažili dostat hnis. Kromě toho rány někdy polévali rtutí, anebo na ně přikládali pijavice.

zdroj: YouTube

Jejich "léčba" moru bez antibiotik, které tehdy ještě nebyly známy, průběh nemoci často jen urychlila a zkrátila nebožákovo utrpení.

Gojda přitom upozorňuje, že léčebné procedury lékaři používali zpravidla jen u pacientů v počátečním stádiu nákazy. Většinou svou činnost omezovali na návštěvu v domě nemocného a konstatování, zda pacienta dohnal mor či nikoli. Zapisovali také mrtvé a sledovali postup nemoci. 

Zatleskali byste chodící vráně?

Historik cituje z masopustní hry souboru Dialogi variarum personarum (patrně ze šestnáctého století), v níž je kritizován lékař, který nakonec zahubí svého pacienta. Pacient mu vytýká: "Pravíš se býti doktorem, jsi dříčem, rasem, katem."

V divadelním kuse kronikáře kantora Václava Františka Kocmánka ze sedmnáctého století si zase sedlák stěžuje na lékaře: "Tento hrom jen vzal v své ruce/ scanky neb moč do sklenice/ hned za to rejnský tolar vzal/ huvno mi za doktorství dal."

A nejsou to ojedinělé příklady vzteku na tehdejší doktory. Takže buďme rádi za dnešní lékaře a zdravotní sestry. Pojďme jim v osm večer zatleskat!

Koronavirový lékař a morový doktor. Rozdíl čtyř století | zdroj: Roylab Stats