Aby bylo jasno, na Osoblažsko jednodenní výlet rozhodně nestačí – chce to aspoň víkend. Na druhou stranu vás i krátká návštěva nejspíš chytí tak, že se sem budete rádi vracet. Zvlášť pokud v sobě máte aspoň kousek romantika se slabostí pro "dekadentní" zákoutí.

Těžce zkoušený kraj jich má celou řadu. Poutavou pouť začněte v Albrechticích, vstupní bráně Osoblažska. Největším historickým tahákem městečka je zámeček v místní části Linhartovy. Pokud máte na putování aspoň zmíněné dva dny, vydejte se k Osoblaze půvabnou trasou z Albrechtic přes Pelhřimovy, Slezské Rudoltice a Bohušov.

(Cyklo)trasa je pohodově schůdná i pro pěší a až vás budou bolet nohy, svezete se místní úzkokolejkou! Ta ostatně patří k největším atrakcím kraje.

Po stopách minulosti

Závrať je vám cizí? V tom případě byste za Albrechticemi neměli minout jednu z dominant okolí – originální rozhlednu Hraniční vrch. Z 25 metrové věže s dvěma vyhlídkami spatříte Jeseníky, nedaleké Polsko a při dobré viditelnosti i Beskydy.

Zatímco k rozhledně absolvujete kratší odbočku, k další zajímavosti, vesnické památkové zóně v Piskořově, neuhnete z asfaltky od Albrechtic ani krok. V někdejší německé vesničce se zachovaly pozůstatky architektury takzvaného osoblažského typu i půvabná venkovská kaplička.

Už na počátku vsi vás "přivítá" též výrazný kříž při stavení č. 7. Připomíná jeho někdejšího obyvatele Josefa Kleibera, mladíka, který zahynul v první světové válce.

Zatímco Piskořov působí malebným dojmem, následující zastávka je poněkud ponurá. Polorozbořený kostel svatého Jiří se hřbitovem jsou nejvýraznější připomínkou někdejší německé obce Pelhřimovy, pozoruhodného místa s hned několika zvláštnostmi.

Tou první je bezpochyby to, že se tu nacházíte přímo na česko-polské hranici a na druhé straně existuje vesnice stejného jména. Kdysi to byla jedna obec. Porážka Rakouska Pruskem ve 40. letech 18. století ji však "přesekla" napůl.

Právě tudy vedla hranice území, které Marie Terezie ztratila. Tuzemskou stranu pak po druhé světové válce zasáhl odsun jejích německých obyvatel a následná cílená likvidace - vesnice tak blízko u hranic se prostě nehodila.

V současnosti se ruiny vrací pomalu k životu, kostel postupně opravuje jesenické Hnutí Duha a místo občas ožije i kulturou.

Oproti tuzemské nyní polská část obce přežila. V  dodnes obydlené vsi Pielgrzymów najdete kromě nepřístupného zámečku i taktéž ruinu kostela svatého Jiří, který však v tomto případě obklopuje nejen udržovaný hřbitov ale i moderní kaplička. S návštěvou "sousedů" tak rozhodně neváhejte a směle překročte můstek přes potok s impozantním názvem Trója.

Kulečník pro Hitlera

Ostatně nedaleko je i takzvané Slezské Versailles! Nebo alespoň to co z něj bylo. Právě takto honosně se totiž přezdívalo zámku v Slezských Rudolticích. Jeho nejslavnější majitel zcestovalý a vzdělaný Albert Hodic ho v 18. století přestavěl do velkolepé barokní podoby a učinil kulturním centrem Slezska.

Na zámku se hrálo divadlo, působili tu hudební skladatelé Karel Ditters z Dittersdorfu i Karel Hanke. Jako tuze významný host sem dokonce zavítal i sám Fridrich II.

Hodic sbíral umění, zámek byl pověstný svou vynikající knihovnou, ovšem i tato perla nakonec dostala v průběhu dějin pořádně zabrat.

Už po Hodicově smrti bylo umění rozprodáno, cenný archiv se nedochoval a zámek přišel taky o řadu pozoruhodných stavebních prvků.

Za války pak v zámku sídlila část Goebbelsova ministerstva propagandy a ve zdejších chodbách se také cvičili příslušníci Hitlerjugend. Těžkou ránu nakonec zasadila památce procházející fronta koncem války a druhý dech chytila teprve s počátkem tisíciletí.

V současnosti je zámek přístupný a prohlídky ozvláštňují výstavy i jedna kuriozitka - kulečníkový stůl, vyrobený koncem 30. let speciálně kvůli návštěvě Adolfa Hitlera v Krnově… Nicméně těžko říct, zda si na něm Hitler skutečně dal aspoň jednu partii.

A pozor! Na zámku se dá i přespat.

Bohušov historický

Slezské Rudoltice už leží na známé osoblažské úzkokolejce, a pokud se vám už nechce šlapat, dopřejte si z Rudoltic do další zastávky – Bohušova - trochu pohodlí ve vlaku.

Bohušovský les kousek od trati ukrývá trosky hradu Fulštejn. V obci stojí za pozornost i kostel svatého Martina a výrazný hrob generála Laufera, který padl v první světové.  Už po výstupu z vlaku pak můžete spatřit takzvanou Gebauerovu hrobku.

Trochu "punku" v Osoblaze

Osoblaha je od Bohušova co by kamenem dohodil. V obci vás "uvítá" Památník osvobození – ostatně druhá světová válka se do dějin někdejšího pětitisícového města zapsala doslova osudově.

Na Osoblažsku se odehrály těžké boje při postupu Rudé armády, a ač byla Osoblaha (22. března 1945) prvním osvobozeným městem na území současné České republiky, důsledky střetů byly pro město fatální.

Na 90 procent původní zástavby padlo či bylo poničeno a v poválečném zmatku, spojeném i s vysídlováním německého obyvatelstva, zmizely i méně poškozené budovy. Po válce tak vyrostla prakticky zbrusu nová Osoblaha a jediným pozůstatkem historického centra je kopie kašny na náměstí.

Z původní zástavby pak pochází hřbitovní kostel svatého Mikuláše kousek za obcí a válku přežila i patrně nejvýznamnější zdejší památka – židovský hřbitov nedaleko městských hradeb, který je v tuzemsku unikátní díky výrazně ornamentálně zdobeným náhrobkům polského typu. Místní synagoga však vzala za své už počátkem 30. let.

Bonbonkem je bezpochyby i zdejší muzeum. Rozsáhlá expozice působí na první pohled trochu "punkově" a vznikla díky sběratelské vášni několika místních nadšenců. Za dobrovolné vstupné si tu v letní sezóně o víkendech prohlédnete jak pečlivě zařízené retro kuchyňky, ložnice, či dětský pokoj v plné kráse, tak i rozsáhlou sbírku šicích strojů, umyvadel, nebo časopisů ABC. 

Krvavá Liptaň

Pokud na Osoblahu zavítáte v létě, můžete si vybrat, zda pro cestu dáte přednost klasickému vlaku, nebo historické soupravě. Pokud zrovna kraj nedusí sucho, vyráží na trať Osoblaha – Třemešná (a zpátky) stylová parní lokomotiva.

Kromě samotného požitku z půvabné jízdy kolem říčky Osoblaha a Oderskou nížinou, podél úzkokolejky čekají i další turistické cíle. Mimo Bohušova a Slezských Rudoltic, si tak rozhodně vystupte v Liptani – údajně nejhezčí obci Osoblažska.

Už její německý název Liebenthal znamená "milé údolí". Dominantou obce je novogotický kostel, s romantikou místa nicméně prudce kontrastuje temná minulost.

Místní tragédii tu připomíná bývalá četnická stanice, kde bylo 22. září 1938 zfanatizovanými henleinovci zavražděno celkem šest členů Stráže obrany státu. Oběti, dva četníky a čtyři příslušníky finanční stráže, nacisté pohřbili v neoznačeném masovém hrobě v městě Glubczyce. Později byla těla exhumována – trojici obětí znovu pohřbili v republice, další tři zůstali Glubczycích.

Z Liptaně vás modrá turistická stezka zavede i k bludnému balvanu – jednomu z největších v Česku a z nedaleké rozhledny Strážnice zas budete mít tenhle podivuhodný kraj jak na dlani. Jeho návštěvu v cílové stanici úzkokolejky Třemešné zakončete třeba troškou exotiky u vzácné sbírky cizokrajných kaktusů, nebo procházkou po Tematické stezce soch.

Dvacítka zastavení návštěvníkům připomene sochy na Velikonočních ostrovech nebo divoký západ.