Fialový poustevník se narodil roku 1883 v Cerhovicích u Zbirohu.  Existují dvě verze pro jeho odchod z rodné vsi. První, že se zamiloval do dívky jménem Marie, která však o něj nejevila zájem, a tak mladík opustil rodný kraj.

Druhá verze hovoří o bohatých, leč lakomých příbuzných, kteří nejenže nepomohli Matouškově matce v nouzi, ale nepřispěli nakonec ani na její pohřeb. Mladý muž zklamán lidmi odchází.

A život se mu mění od základů. V nedalekém zámku Zbiroh pracuje tehdy známý malíř Alfons Mucha na své Slovanské epopeji.  Matoušek se stává jeho pomocníkem, připravuje plátna, barvy a stará se o všechno možné. Díky tomu se později vyzná ve věcech okolo malířského řemesla. A probouzí se v něm malířská duše.

Po nějaké době opouští však i Zbiroh. Budoucího poustevníka bychom poté nalezli o něco dále, až ve vzdálených Alpách, kde maluje a také se věnuje řezbářství, svému původnímu povolání. A v Alpách žijí vyhlášení řezbáři! Třeba v proslulém ladinském údolí Grödnertal, ze kterého dřevěné figurky putují do celého světa. Pro zajímavost - také do Šluknovského výběžku v severních Čechách.

I Václav Matoušek se nakonec do Čech navrací, nikoliv však na sever, ale do svého rodného kraje. Ve 20. letech pobývá v Drozdově, vesničce hned vedle rodných Cerhovic. Živí se tam svým řezbářským řemeslem, prozkoumává okolní přírodu, sbírá minerály a amatérsky se zabývá archeologií.

Nakonec odchází i z Drozdova a stěhuje se naposledy. Tentokrát pod hradní zříceninu Týřov k potoku Oupoři. A to už je konečná. Tady je jeho duše spokojená, tady zůstává. Více než 16 let.

Hrob Václava Matouška | zdroj: Helena Kalendová

Fialový poustevník přišel do krajiny svého srdce ve svých 49 letech. Pod Týřovem si za tichého souhlasu zdejšího lesníka vybudoval nevelký přístřešek a v něm už setrval. Spolu se svými kocoury. Zvěř nelovil. Živil se plackami, které si sám upekl, spolu s lesními plody. A maloval. První obrázek prý zakoupil právě onen lesník. Dnes se místům, kde žil, říká Matouškov...

Za války u sebe skrýval nejednoho uprchlíka. Pro jeho trochu naivní duši bylo pak zřejmě logické vstoupit po ukončení válečného utrpení do Strany. Mohla by snad poustevníka nelákat představa, že zanedlouho si všichni lidé budou rovni? Realita byla ovšem tvrdě jiná. To už však idealista Matoušek nestihl zjistit.

Na jaře roku 1948 mu rozvodněné vody vyplavily chatku. Někteří říkají, že se pod ním prolomil led. Matoušek strávil noc na střeše svého příbytku, vyčerpaný a promrzlý. Následně se u něj rozvinul zápal plic. Lidé z okolí mu přiváželi jídlo a potřebné léky, a jakmile to bylo možné, postarali se o jeho převoz do nemocnice v Rakovníku.

Tam ovšem Václav Matoušek dlouho nevydržel – utekl domů, pod milovaný Týřov a k Berounce. Nakonec byl nucen vrátit se do rakovnického špitálu znovu – a živý už ho neopustil. Fialový poustevník zakončil svou životní pouť 29. července 1948.

Pokoj nalezl na hřbitově ve Skryjích, kde se čas od času objeví na jeho hrobě květy. Kdo ví od koho?

Jeho obrazy, které kdysi vyměňoval za mouku, vajíčka a mléko, byste dnes nalezli v nejedné z domácností okolních starousedlíků. Prodávat je prý nechtějí. A proč byl poustevníkem"fialovým"? Na svých malbách totiž zachytil zvláštní nádech zdejších bukových lesů. Do fialova.

Malý dodatek – nedávno byl nabízen k prodeji obraz Václava Matouška pod názvem Týřov. Za 52 tisíc korun...