Drážďanský Palác kultury byl postaven v roce 1969, leží uprostřed starého města a v posledních letech kolem něj vyrostlo několik nových budov. Jde o velmi lukrativní polohu: Zwinger, kostel Panny Marie (Frauenkirche), Labe, náměstí Altmarkt a Neumarkt nebo galerie jsou odtud co by kamenem dohodil.

Celé to ale má háček. Patnáct metrů široká ulice Rosmaringasse za palácem slouží k jeho zásobování a často se sem vozí těžká jevištní technika. Sanace památkově chráněné budovy před časem schlamstla 100 milionů eur, především na stavbu nového koncertního sálu a městské knihovny. Na zastřešení a odhlučnění příjezdové cesty ale už peníze nezbyly.

Randál je tady od té doby pořádný (o koncertech nemluvě) a na stížnosti obyvatel rozhodně nejsou úřady zvědavé. Věčné remcání totiž už v nejednom městě vedlo k tomu, že se některé podniky kvůli hluku prostě musely zavřít. A tak drážďanští radní v roce 2015 přišli se skvělým nápadem a pragmatickým řešením: Vydali zvláštní stavební nařízení, na jehož základě nesmějí okna směřující k Rosmaringasse a dvěma sousedním ulicím jít otevřít. Prostě sklo v nich bude, ale napevno.

O luxusní byty ve zdejší rezidenci Jüdenhof od té doby nikdo nestojí, nenaláká ani krásný výhled na Frauenkirche, střešní terasa či dubové parkety. Kdo by také platil v přepočtu až 80 tisíc měsíčně za kvartýr, kde si ani nemůže vyvětrat?

Situaci by měla vyřešit protihluková opatření, ale ta budou hotová až příští rok. Do té doby mají zdejší obyvatelé i hoteloví hosté smůlu: Nevyvětrají si, ani kdyby stokrát chtěli. Prostě smrádek, ale tichoučko.