Tycho Brahe a bizarní legenda o prasklém močovém měchýři

MAGAZÍN - Magazín autor: Helena Kalendová

Vědec ceněný evropskými panovníky, autor specifické teorie o stavbě sluneční soustavy, nejpřesnější pozorovatel hvězdné oblohy své doby. Dánský astronom, po němž nese jméno kráter na přivrácené straně Měsíce. Přesto vešel Tycho Brahe do dějin poněkud bizarně coby muž, kterému praskl močový měchýř.

Tycho Brahe při odjezdu z Uranienborgu

Tycho Brahe při odjezdu z Uranienborgu, zdroj: Profimedia.cz

Proslulý astronom Tycho Brahe (Tyge Ottesen Brahe, 1546-1601) přišel na svět jako první z jedenácti dětí Otta Braheho 14. prosince 1546 na dánském, dnes švédském zámku Knudstrup. Otec byl královským rádcem a později správcem hradu Helsinborg a mezi šlechtickými předky budoucího pozorovatele hvězdné oblohy bychom nalezli dva panovníky i světici.

Chlapce si osvojil bezdětný strýc, který nadanému synovci poskytl to nejlepší vzdělání. Od dvanácti let studoval Tycho práva a rétoriku v Kodani a vypadalo to, že jeho životní dráha je nalinkovaná opravdu pevně. V srpnu 1560 však spatřil částečné zatmění Slunce. Pozorování nezvyklého jevu zcela zvrátilo jeho dočasné preference a mladíkovo srdce zahořelo pro astronomii. Ve dne se věnoval právům a po nocích pilně sledoval hvězdnou oblohu.

Studium astronomie díky nemalému dědictví

Po strýcově smrti zdědil Tycho nemalý majetek, hodil tedy práva za hlavu a vrhl se do studia nebeských těles, medicíny a alchymie na evropských univerzitách. Domů se vrátil až v roce 1571, kdy mu zemřel otec. A přišly další značné změny. Tycho poznal Kristýnu, životní družku a budoucí matku jeho osmi potomků. V listopadu 1572 vybuchla v souhvězdí Kasiopeia supernova SN 1572, což mladý hvězdopravec zdokumentoval v knize De nova stella (O nové hvězdě). Dostal se do povědomí odborné veřejnosti a získal si přízeň krále. Fridrich II. mu přislíbil peněžní podporu a svěřil do správy Hven, dnes švédský Ven, malý ostrov v úžině mezi Dánskem a Švédskem.

Dvě stovky místních rybářů a farmářů ovšem příliš nadšení neprojevili, museli totiž svému správci věnovat dva pracovní dny v týdnu. S jejich pomocí Tycho vybudoval dvojici moderních observatoří - palác Uranienborg s dodnes dochovaným podzemním Stjerneborgem. Celá dvě desetiletí sledoval Tycho na Hvenu nebeská tělesa, prováděl měření a sepisoval knihy, které sám publikoval. "Hvězdný zámek" Stjerneborg byl totiž vybaven i papírnou a tiskárnou.

A co vlastně Brahe, označovaný za nejpřesnějšího pozorovatele hvězdné oblohy, překonaného až šedesát let po vynálezu dalekohledu, zkoumal? Samozřejmě hvězdy, planety a také komety, z nichž jednu novou objevil. Sestrojil řadu astronomických přístrojů a vytvořil vlastní teorii o fungování sluneční soustavy, jakousi kombinaci geocentrického modelu od Ptolemaia s Koperníkovou teorií heliocentrickou. Zemi, kolem níž má obíhat Slunce s Měsícem, ponechal v centru, planety pak kroužily okolo Slunce.

Konec ostrovního ráje nastal se změnou na královském trůnu. Když Brahe nabídl v roce 1580 příteli astronomovi Tadeáši Hájkovi z Hájku azyl, netušil, že za pár let se situace obrátí. Dánským Řádem slona dekorovaný, leč poněkud nepřizpůsobivý Tycho nenalezl pochopení u nového panovníka Kristiána IV., vztahy s královským dvorem tudíž ochladly a příliv financí vyschl. Deníky z Hvenu končí březnem roku 1597. Tycho Brahe musel z ostrova odejít. Kam? Přece na pražský dvůr.

profimedia-0147367760 Tycho Brahe, zdroj: Profimedia.cz Nějaký čas cestoval po Evropě. K císaři do Prahy byl pozván roku 1599, z obavy před morovou nákazou však přes zimu vyčkával ve Wittenbergu u svého přítele lékaře Jana Jesenia. "I poslechl bych byl jistě velebného toho a přemilostivého vybídnutí beze všeho odkladu a hned bych byl cestu nastoupil, kdyby cesty skoro všude vysokými sněhy zaváté nebyly a kdyby příhodní koně po ruce bývali," napsal Hájkovi z Hájku.

Po příjezdu byl s velkou pompou přivítán v Praze, kde se na žádost císaře ujal místa dvorního astronoma. Rudolf II. mu nabídl vysoký plat a svá tři sídla, z nichž si mohl dánský vědec vybrat - Brandýs, Lysou nad Labem a Benátky nad Jizerou. Volba padla na Benátky, kam také pozval svého pomocníka Johanna Keplera, získávajícího hodnost císařského matematika.

Slavný astronom ovšem netušil, že se jeho život pomalu chýlí ke konci. Co se vlastně stalo? Nevykořenitelná legenda hovoří o tom, že mu praskl močový měchýř, protože nemohl opustit císařskou hostinu. Dle další teorie odmítal Brahe přerušit pozorování slunečního zatmění (žádné důležité nicméně tou dobou nebylo). Nejpravděpodobnější je tedy situace třetí: onemocnění po opulentních hodech u Petra Voka z Rožmberka.

Otrava, nebo selhání ledvin?

Hostina se konala 13. října 1601 v dnešním Schwarzenberském paláci. Kepler napsal: "Brahe zůstával sedět, zadržuje moč déle, než byl zvyklý. Byť pil poněkud přes míru a pociťoval v močovém měchýři tlak, jeho zdraví mu neleželo na srdci tolik jako etiketa. Po návratu domů již močit nemohl." Snažil se o samoléčbu, leč problémy se rychle zhoršovaly a 24. října 1601 zemřel teprve čtyřiapadesátiletý Tycho Brahe s posledními slovy: "Nechť se nezdá, že jsem žil nadarmo." Pohřben byl s velkou slávou ve staroměstském chrámu Panny Marie před Týnem, kde jeho honosný náhrobník ze sliveneckého mramoru můžeme obdivovat dodnes. Proslulou pověst ovšem dnešní lékařská věda odmítá, je totiž nemožné, aby zdravý močový měchýř prasknul. Ledaže by prý zaúřadovaly ledvinové kameny…

Rozšířily se i zvěsti o možné otravě, když průzkum astronomových pozůstatků ukázal nadměrné množství olova a rtuti. Mimochodem, v Brahových vlasech a vousech se našlo také zlato, což bylo přičítáno Dánovu umělému nosu. Skutečně, Tycho Brahe nosil protézu, údajně ze slitiny zlata a stříbra, ve skutečnosti však zřejmě z mosazi. Připevňoval ji speciální mastí, kterou nosil stále s sebou. O nos přišel v roce 1566 na vánočním večírku v německém Rostocku, kde se nepohodl se spolužákem Parsbergem o děvče a rovněž o to, kdo z obou mladíků je lepším matematikem.

Poslední zkoumání ostatků z roku 2010 prokázalo, že koncentrace nebezpečných prvků nebyly tak vysoké, aby vedly k úmrtí. Snad tedy nakonec opravdu selhání ledvin…

Po Brahově smrti odkoupil Rudolf II. pozůstalost císařského astronoma za sumu 20 000 tolarů. Vdova Kristýna obdržela pouhých pět tisíc, zbylou částku měly vyplácet jako rentu v berních Chomutov, Žatec a Rakovník. Nedoplatek zdědili potomci, kteří museli po Bílé hoře odejít ze země, jednomu ze synů bylo tedy povoleno, aby se pokusil získat dlužné finance objížděním zmíněných tří měst. Jörg Brahe tak činil celých dvanáct let, a to i za třicetileté války, kdy se krajem potulovalo mnoho nekalých existencí. V roce 1640 nalezl lovčí Elsnic z Křivoklátu jeho mrtvé a okradené tělo v lese poblíž hradu. I potomek slavného dánského astronoma tedy spočinul jako jeho otec v cizí zemi. Na křivoklátském hřbitově odpočívá dodnes.

Tagy: domácí zahraničí Česko Dánsko astronomie astronomové dějiny a fakta Rudolf II. české dějiny

Zdroje: vlastní