"V Afghánistánu mrháme časem i penězi. Nejvyšší čas vrátit se domů."

Víte, kdo to řekl? Donald Trump loni v létě. Stejný Trump, který razil heslo "America First" ("Amerika na prvním místě") a sliboval, že vláda pod jeho vedením se zaměří na domácí problémy a nebude plýtvat penězi na vojenské intervence kdesi v horoucích peklech.

Tento týden však Trump-prezident zavelel k tvrdšímu postupu v Afghánistánu a do země, kde Američané ztratili už tisíce vojáků, vyslal další posily.

Trump vyhlásil novou strategii. Dá se shrnout do sloganu "chránit a zabíjet". Pro srozumitelnost dodejme vysvětlivky "Chránit (Američany) a zabíjet (teroristy)". 

Nový plán pro Afghánistán a jižní Asii oznámil vrchní velitel na vojenské základně Fort Myer v pondělí večer (v úterý nad ránem SELČ). "Zůstávám vytrvalý v ochraně životů a zájmů Američanů… Nebudeme (v Afghánistánu) budovat národ. Budeme zabíjet teroristy," pravil.

Nahlíženo z Česka, může leckoho zarazit, že Trump chce chránit jen Američany, byť po jejich boku v Afghánistánu bojují vojáci další zemí (včetně Čechů) a byť obyvatelé těchto států se stávají oběťmi teroristů vraždících se jménem Alláha na rtech ještě častěji než Američané.

Jenže u Trumpa nic překvapivého, odpovídá to jeho remaku mušketýrského hesla: "Jeden (Amerika) za sebe, všichni za jednoho (za Ameriku)".

Nedokončená práce

Vojenské tažení v Afghánistánu vyhlásil prezident Georgie Bush junior. Američané ho zahájili nálety před šestnácti lety. Chtěli rozprášit jádro teroristické sítě Al-Káida, která 11. září zasadila Americe tvrdý úder, dopadnout jejího zakladatele a vůdce Usámu bin Ládina a zničit patrona teroristů – islamistické hnutí Taliban.

Američané splnili dva ze tří úkolů. Za pomoci spojenců dobyli Kábul a zmocnili se velkých afghánských měst. Teď je v Afghánistánu 9800 amerických vojáků, kterým pomáhá pět tisíc vojáků ze spojeneckých zemí včetně Čechů.

Zahraniční vojáci jsou rozmístěni na opevněných základnách. Mimo ně si však talibanci a jejich souvěrci ve zbrani dělají, co chtějí. Ovládají polovinu území státu a za dolary z opia si kupují představitele provinčních vlád, napsal z Afghánistánu Douglas Wissing, reportér webového magazínu Politico.

Portál icasualties.org informuje, že z  v kovových rakvích přepásaných vlajkami s hvězdami a pruhy přivezli Američané z Afghánistánu domů už 2403 vojáků. Kromě toho v zemi ze střední Asie zahynulo 1136 vojáků ze spojeneckých zemí, z toho jedenáct Čechů.

A jaká je finanční bilance války? Hlavní tíži nesou Američané. Analytik Anthony Cordesman z washingtonského Centra pro strategická a mezinárodní studia vyčíslil jejich dosavadní náklady na 841 miliard dolarů, v korunách 18,7 bilionu korun. Číslo vypadá takto: 18 700 000 000 000 Kč. (V této částce ale nejsou zahrnuty výdaje na péči o válečné veterány z Afghánistánu.)

Talibanci s válečnými výdaji nemají problém. Stačí starý dobrý kalašnikov, několik plných zásobníků, pár granátů případně nějaká bomba vyrobená doma z hnojiv, které do Afghánistánu vyváží Američané. Náklady na talibanského bojovníka jsou několik dolarů na den.

S mariňáky nesouměřitelné. Jenže i přes americké výdaje není konec vojenského angažmá Spojených států v Afghánistánu na dohled. A to je už téměř dvakrát delší než americká účast ve vietnamské válce. V ní bojovali američtí vojáci osm a půl roku (srpen 1964 - leden 1973).

Pro vietnamskou válku se v Americe vžila přezdívka močál. Američané v ní uvízli, utopili v ní desítky tisíc vojáků. Nakonec ze země odešli a přenechali ji komunistům.

Nestane se pro ně močálem i Afghánistán? Lze snad věřit na spořádaný odchod Američanů a spojenců ze země zbavené vlivu talibanců a Al-Káidy?

Živé terče

Nová americká strategie pro Afghánistán se opírá o tři zásady:

1. Vojenské akce nebudou časově omezeny. Američané je povedou do doby, než splní své cíle. „Naši strategii už nebudou určovat svévolné časové plány, ale podmínky v terénu,“ pravil Trump.
2. Vojáci budou mít volnější ruce, padnou omezení přijatá s cílem minimalizovat civilní oběti, které Američané eufemicky řadí do kolonky „collateral damages“, tedy „vedlejší škody“. Američané například nemohli vést útoky v noci.
3. Americká vláda posílí diplomatický, ale i finanční tlak na Pákistán, který poskytuje útočiště talibanským bojovníkům.

Barack Obama říkal, že mír nelze vybombardovat, tvrdil, že Amerika musí vést boj a srdce Afghánců. Proto Trumpův předchůdce v Bílém domě přikázal v Afghánistánu stavět silnice, mosty, školy…

Trump však dal na generály, kteří volají "Boots on the Ground" ("boty na zemi") a kteří upozorňují, že jsou vycvičení, aby zabíjeli nepřátele, ne na to, aby budovali stát.

Prezident ve svém projevu nezmínil, zda a o kolik vojáků Američané své jednotky v Afghánistánu posílí. Už v červnu však podepsal výnos, který umožňuje Pentagonu odvelet do země 3800 dalších vojáků.

S kladivem na rtuť

Trump ve Fort Myer zvěstoval, že je nutné posunout vojenské angažmá v Afghánistánu k závěru. Mohou ale závěr přiblížit početnější vojenské jednotky? Vždyť před šesti lety měli Američané v Afghánistánu 100 000 vojáků. Přesto nedokázali zemi dostat pod kontrolu.

Talibanci udeřili, pak se rozptýlili, unikli do hor nebo do sousedního Pákistánu. Američané měli problém je rozeznat od civilistů, natož chytit. Talibanský bojovník nenosí uniformu. Nezjistíte, kým je, dokud ho neprošacujete a neuvidíte, že má pod kabátem, kalašnikov a granáty.

Zoufalství amerických vojáků bojujících v  Afghánistánu vystihl velitel, jehož výrok zachytila televize CNN: "Bojovat s Talibanem, to je jako rozbíjet rtuť kladivem."

Výrok pochází ze zmíněného roku 2011. Byla to doba, kdy v zemi umíralo nejvíc Američanů. Z toho lze vyvodit varování: Čím víc vojáků do Afghánistánu vyšlete, tím víc živých terčů dodáte talibancům. To platí nejen pro americké, ale i pro spojenecké vojáky

Přesto mohou posily konec války přiblížit. Ne však takový konec, jaký si Pentagon a Trump představují. Také ve Vietnamu se americké vedení snažilo co nejrychleji dovést misi k vítězné tečce tím, že vyslalo do země posily. Počet zabitých Vietnamců, ale i padlých Američanů se prudce zvýšil, což ve Spojených státech vyvolalo masové protiválečné protesty.

A tak tehdejší americký prezident Richard Nixon pod tlakem ulice zavelel k odchodu, který se nakonec změnil v útěk. Bude se historie opakovat v Afghánistánu? Anebo Američané procitnou a připustí, že jsou prostě války, ve kterých je jim převaha na nic a které nedokážou vyhrát.