S určitou nadsázkou bychom mohli tvrdit, že Islámský stát převzal licenci na globální šíření radikální verze islámské víry od Al-Káidy. Donedávna nejobávanější teroristická skupina na světě měla  - za vlády Talibanu - své zázemí v Afghánistánu. Dokonce se těšila tak neochvějné "přízni", že v odvetě za útoky z 11. září šly Spojené státy se spojenci po Talibanu stejně neúprosně jako po strůjcích atentátů.

Z prvních příček pomyslného islamistického žebříčku ale ostatní radikály poměrně náhle vyštípal Islámský stát. Jeden by si řekl, že islamisté spolu uzavřou široké spojenectví. Jenže opak je pravdou a v Afghánistánu spolu vedou boje na všech frontách. 

Taliban se zuby nehty drží za území, na kterém dosud poskytoval zázemí ostatním radikálním skupinám a bojůvkám, a kde na jeho úkor v poslední době získává navrch Islámský stát.

Jakou důležitost přikládají boji s IS velitelé Talibanu, dokazuje i vznik speciálních bojových jednotek nasazených výhradně proti Islámskému státu. 

V říjnu tvořilo tyto speciální síly asi tisíc ozbrojenců, kteří jsou lépe vyzbrojeni i trénováni než jejich soukmenovci bojující s afghánskou vládou a jejími zahraničními spojenci. Jednotky operují v oblastech, kde se rekrutuje největší počet bojovníků Islámského státu. Většině povstaleckých buněk IS na afghánském území přitom paradoxně velí bývalí velitelé Talibanu.

Lokální Taliban versus globální Islámský stát

Kolik vzájemné střety přinesly obětí, není známo, odhady se pohybují v řádech stovek mrtvých bojovníků na obou stranách. Představitelé Talibanu se nechali nedávno slyšet, že intenzivní říjnové boje stály život desítek povstalců z řad Islámského státu. Na druhé straně především ve východním Nangarháru utrpěl výrazné ztráty i Taliban. Na začátku roku zveřejnil Islámský stát video, na kterém popravili deset Talibanců.

Islámský stát si nárokuje Afghánistán jako součást oblasti Chorásán, historickou středoasijskou oblast, k níž se řadí ještě i Pákistán s Íránem. Násilná expanze do tohoto regionu byla dokonce první, kterou jednotky Islámského státu podnikly mimo oblast Sýrie a Iráku. (Pod titulem Chorásán vystupuje i teroristická skupina bývalých bojovníků Al-Káidy.)

Islámský stát útočí na Taliban i po ideologické stránce. Prostřednictvím propagačních videí se jej snaží zdiskreditovat v očích radikálních islamistů za jeho vazby na pákistánské tajné služby. Taliban naopak vyčítá Islámskému státu v dopise Abu Bakru al-Bagdádímu "otevření paralelní džihádistické fronty". Islámský stát zase kontruje, že se Taliban dopouští náboženského zločinu tím, že se nepřipojil k Bagdádího Chálifátu..

Mezi oběma organizacemi existuje řada - z jejich pohledu nepřekonatelných - rozdílů.

Taliban se soustředí hlavně na Afghánistán, který se snaží osvobodit od "zahraniční okupace". Islámský stát naopak působí jako "McDonald globálního džihádu", který chtějí šířit všude po světě a výsledně vládnout spojeným muslimským zemím sdruženým v Chálifátu. A protože dva Chálifáty nejsou v jejich pojetí možné, musejí ten druhý zničit.

Z náboženského hlediska se střetávají dvě různé verze sunnitského islámu. Taliban vychází z konzervativní verze školy Hanáfí, která primárně nevyzývá k vyvraždění šíitů. Islámský stát ale praktikuje wahábistickou verzi, která šíitské věřící chápe jako nevěřící.

Pro afghánskou vládu a její západní spojence představuje Taliban jendnozančně přijatelnějšího partnera, se kterým se delší dobu pokouší naladit diplomatický kanál (právě minulý týden se konaly mírové rozhovory v Pákistánu). I když má Taliban určité státotvorné prvky, například v každé provincii svého stínového guvernéra, do ideálního souseda má stále daleko.

Jeho pákistánská odnož má na kontě mimo jiné krvavý útok na školu v Péšávaru, afghánští Talibové se zase před několika dny pokusili obsadit mezinárodní letiště v jihoafghánském Kundúzu. V době vlády Talibanu v Afghánistánu byly na denním pořádku hromadné popravy na fotbalových stadionech nebo odstřelování historických buddhistických sousoší. Co do barbarství a krutosti tak Taliban nikdy neměl od Islámského státu daleko. 

Z hlediska stability regionu ale představuje jako mírový partner menší zlo. Možná, že se podobně dočkáme i toho, že i Islámský stát bude v budoucnu představovat přijatelnějšího partnera k zajištění stability a míru v Sýrii a Iráku, než nějaká nová radikální skupina. Tedy pokud se do té doby s Talibanem vzájemně nezničí...