"Na tento okamžik jsme čekali velmi dlouho. Celých sedmdesát let." Těmito slovy uvítal Benjamin "Bibi" Netanjahu, izraelský ministerský předseda, svůj indický protějšek 4. července na telavivském letišti.

Netanjahu nepřeháněl. Třídenní návštěva Nárendry Módího, premiéra druhé nejlidnatější země světa, byla pro oba státy historická. A to nejen proto, že spolu Módím do Izraele zavítal slavný bollywoodský zpěvák Sukhwinder Singh, vyznamenaný Oscarem za titulní píseň ke snímku Milionář z chatrče, který vystoupil s písní vyznávající lásku k Izraeli.

Mimořádně srdečné setkání dvou předsedů vlády, vítané na mnoha místech nadšenými davy skoro jako rockové hvězdy, přesně čtvrt století od normalizace vzájemných vztahů otevřeně potvrdilo prohlubující se partnerství zemí, které v minulosti stály spíš na opačných stranách barikády.

Od koloniálního utlačovatele k partnerovi

Přestože obě země vznikly prakticky ve stejnou dobu – a obě si vydobyly nezávislost na rozpadajícím se Britském impériu – cesta k Módího návštěvě nebyla samozřejmá. Nezávislá Indie vnímala Stát Izrael jako koloniálního utlačovatele, jakéhosi dědice Británie v regionu; v OSN také podle toho hlasovala proti rozdělení Palestiny i proti vstupu nezávislého Izraele do této mezinárodní organizace.

První indický premiér Nehrú uznal Izrael teprve dva roky po jeho vytvoření a nedopustil ustanovení plnohodnotných diplomatických vztahů. Místo toho podporoval palestinské nároky, v čemž ho následovali všichni vrcholní indičtí politici v průběhu studené války. Nezanedbatelnou roli v tom hrála i blízkost k Sovětskému svazu a obrovská muslimská komunita, již si indické vlády nechtěly znepřátelit.

Obchodní a zejména bezpečnostní vazby se začaly formovat až po rozpadu Sovětského svazu. Izrael byl spojencem jediné zbývající supervelmoci, Spojených států, se kterými se chtěla Indie sblížit za každou cenu proti sílící Číně. "Židovský stát" byl v tu chvíli uprostřed vyjednávání o mírové dohodě s Palestinci, takže jeho ideologická nepřijatelnost klesla.

Praktické důvody byly ještě důležitější: Indie, po desetiletí závislá na sovětské vojenské technice zoufale potřebovala nové dodavatele. Technologicky vyspělý Izrael se nabízel jako přirozená volba. Vojenská spolupráce však byla zpočátku kvůli muslimské komunitě a protikoloniální rétorice vládnoucího Indického národního kongresu (INC) držena spíše pod pokličkou.

"Je to, jako když máte vztah, o kterém partneři ještě nejsou připraveni mluvit na veřejnosti," popsal situaci profesor mezinárodních vztahů P.R. Kumaraswamy z Jawaharlal Nehru University v Novém Dílí.

Zbraně jako cesta k přátelství

Izrael tedy dodával Indii zbraně za miliardy dolarů a obchod se potichu rozvíjel i v dalších oblastech, jako je zemědělství. Indičtí představitelé ale stále ujišťovali Palestinu o své nehynoucí podpoře a neodvážili se "židovský stát" oficiálně navštívit.

Zvolení současného premiéra před třemi lety přineslo obrat. Módí je šéfem Indické lidové strany (BJP), strany hinduistických nacionalistů, dlouho obhajujících spolupráci s Izraelem na základě údajných staletých vazeb mezi židy a hinduisty – a na základě společného nepřátelského postoje vůči muslimům.

Stejně jako současná Netanjahuova koalice vidí Izrael jako stát výlučně židovského charakteru, BJP a na ni navázané skupiny považují Indii za zemi hinduistickou. Proto se angažují v prosazování zákonů o kriminalizaci konzumace hovězího masa nebo v pokusu o zbourání mešit stojících na dávných hinduistických posvátných místech. Módí sám v minulosti neslavně proslul tím, že jako premiér indického státu Gudžarát nezasáhl proti masivním protimuslimským násilnostech v roce 1992, při kterých zemřelo na sto tisíc lidí.

Kromě ideologické základny oba premiéry dále sbližuje podobný politický styl, spočívající v nekompromisní rétorice, budování kultu osobnosti a koncentraci moci ve vlastních rukou nad rámec běžných demokratických standardů. A není možné opomenout ani geopolitické motivace. Indie i Izrael se pokouší ve světě navázat nová spojenectví, diverzifikovat svou zahraniční politiku a zároveň maximálně posílit obchodní spolupráci s jinými než tradičními partnery pro udržení rychlého ekonomického růstu.

Snížit závislost na Evropě a USA

Zatímco Indie má oprávněné obavy z nepřátelsky naladěného tandemu Čína-Pákistán, který je stále propojenější projektem tzv. "nové hedvábné stezky", Izrael se bojí kritického postoje Západu pro pokračující okupaci Západního břehu a rozšiřování nelegálních osad. Země jako Indie – ale třeba také Rusko nebo nově státy v subsaharské Africe – představují vítanou příležitost snížení závislosti na západní Evropě a USA.

Ve světle těchto skutečností nepřekvapí, že se Módí stal prvním indickým premiérem, který navštívil Izrael. V průběhu jeho mandátu už ostatně došlo k oboustranné návštěvě izraelského a indického prezidenta, kteří Módímu takříkajíc ušlapali cestu.

Otázkou zůstává, jaké konkrétní dopady bude mít další sblížení Indie a Izraele na Palestince. Módího návštěva je klíčová i v tom, že indický premiér zároveň nezavítal do Ramalláhu za Mahmúdem Abbásem, šéfem Palestinské samosprávy. Jak izraelského, tak palestinského představitele navštívil dokonce i otevřeně proizraelský americký prezident Donald Trump, který si rozhodně nepotrpí na diplomatické formality.

Mohlo by to značit definitivní konec indických sympatií k nezávislosti Palestiny? Na papíře nejspíš ne, Módí totiž Abbáse přijal už v květnu přímo v Novém Dílí a ujistil ho o "neutuchající podpoře palestinské věci". V praktické rovině pak už Indie nejméně od 90. let, tedy ještě dávno z dob vlády INC, pro vznik nezávislé Palestiny dělá stejně jen velmi málo.